První zpráva o ochraně nezletilých vyzývá k důsledné reakci na zneužívání

Deset let od svého založení vydává Papežská komise pro ochranu nezletilých zprávu, kterou vypracovala specializovaná studijní skupina, jež provedla rozsáhlý výzkum na pěti kontinentech. Dokument popisuje pokrok v uplatňování osvědčených postupů a poukazuje na kroky, které je třeba ještě učinit. Týkají se zvýšení transparentnosti při shromažďování údajů a zlepšení dostupnosti struktur pro podávání zpráv a podpůrných služeb pro oběti zneužívání.

„Chtěl bych, abyste pravidelně vydávali zprávy o církevních iniciativách na ochranu nezletilých a zranitelných dospělých. Zpočátku to může být obtížné, ale žádám vás, abyste začali tam, kde je to nutné, a poskytovali tak spolehlivý obraz toho, co se v současné době dělá a co je třeba změnit, aby příslušné orgány mohly jednat."

V reakci na tuto žádost papeže Františka, kterou vyslovil v proslovu k Papežské komisi pro ochranu nezletilých na závěr jejího plenárního zasedání v dubnu 2022, zveřejnila komise 29. října 2024 svou první výroční zprávu o zásadách a postupech ochrany. Zpráva má přibližně padesát stran a obsahuje četné údaje shromážděné na pěti kontinentech a v různých institutech a řeholních kongregacích a také v samotné římské kurii, která je vyzývána ke stále větší transparentnosti svých postupů a procesů.

Dokument vypracovala pracovní skupina pod vedením členky komise Maud de Boer-Buquicchio, která má dlouholeté zkušenosti s obhajobou nezletilých. Na obálce je baobab, symbol „houževnatosti“, kterou projevily tisíce obětí při odhalování zneužívání a v boji za to, aby se církev stala bezpečnějším místem a aby získala zpět ztracenou důvěru v důsledku těchto zločinů. Právě na tyto oběti, jejich utrpení a uzdravení se zaměřuje práce celé komise i samotná zpráva.

Podrobněji se zpráva snaží podpořit snahu církve o důslednou reakci na zneužívání, která by byla založena na lidských právech a zaměřena na oběti, a to v souladu s nedávnou reformou VI. knihy Kodexu kanonického práva, která trestný čin zneužívání označuje jako porušení důstojnosti osoby. Text dokumentuje rizika a pokrok v úsilí církve o ochranu nezletilých. 

Mezi potřebami, které dokument uvádí, je lepší podpora přístupu obětí k informacím, aby se zabránilo vzniku nových traumat. „Měla by být navržena opatření, která by zaručila právo každého jednotlivce na veškeré informace, které se ho týkají“, a to vždy ‚v souladu se zákony a požadavky na ochranu údajů‘, uvádí se v textu. Znovu je zdůrazněna potřeba „konsolidovat a vyjasnit kompetence jednotlivých dikasterií římské kurie, aby bylo zaručeno účinné, včasné a důsledné řešení případů zneužívání předložených Svatému stolci“. Zpráva dále navrhuje, aby byly zjednodušeny postupy - „v odůvodněných případech“ - pro rezignaci nebo odvolání osob na odpovědných pozicích.

Druhá část výroční zprávy se zaměřuje na místní církve a je zde uvedena analýza řady církevních institucí. Za prvé komise uznává, že je důležité doprovázet vedoucí představitele místních církví v jejich odpovědnosti za prevenci a reakci na zneužívání. Dále se zpráva zaměřuje na „standardizovanou výměnu údajů“ s místními biskupy a řeholními představenými. Popisuje zásady a postupy v zapojení biskupů, které by měly probíhat prostřednictvím procesu ad limina (povinná návštěva biskupa jednou za pět let v Římě, kde uctí hroby sv. Petra a Pavla a podá papeži zprávu o náboženském a mravním stavu své diecéze) na zvláštní žádost biskupské konference nebo jedné z regionálních skupin komise.

Komise ve své analýze místních církví konstatuje, že „zatímco některé církevní instituce a úřady vykazují jasné odhodlání k ochraně, jiné jsou teprve na začátku přebírání institucionální odpovědnosti“ vůči zneužívání. V některých případech komise shledává „znepokojivý nedostatek struktur pro podávání zpráv a doprovodných služeb“ pro oběti, jak požaduje Motu proprio Vos estis lux mundi. 

Údaje, které Komise shromáždila v rámci kontinentálních regionů, rovněž vykazují určitou nerovnováhu. Zatímco na jedné straně některé oblasti Ameriky, Evropy a Oceánie těží ze „značných prostředků, které jsou k dispozici na ochranu“, podstatná část Střední a Jižní Ameriky, Afriky a Asie má „málo prostředků specificky určených“. Papežská komise proto považuje za nezbytné zvýšit solidaritu mezi biskupskými konferencemi jednotlivých regionů, mobilizovat zdroje k dosažení univerzálních standardů ochrany, zřídit centra pro ohlašování a pomoc obětem a rozvíjet skutečnou kulturu ochrany.

Ve třetím oddíle se pozornost zaměřuje na římskou kurii, která by mohla představovat jakési centrum sdílení osvědčených postupů v oblasti ochrany pro ostatní místní církve: „Církev,“ uvádí zpráva, „při plnění svého poslání podporovat lidská práva v širší společnosti aktivně vstupuje do styku s řadou skupin obyvatelstva, kterým musí zaručit odpovídající standardy ochrany."

Zpráva si klade za cíl podporovat společnou vizi a shromažďovat spolehlivé informace, a tím napomáhat stále větší transparentnosti postupů a právní praxe římské kurie ve vztahu k případům zneužívání. Poukazuje se na to, že disciplinární sekce Dikasteria pro nauku víry veřejně sdílí omezené statistické informace o své činnosti, a autoři zprávy proto žádají o přístup k dalším informacím. 

Zdroj: Vatican News, anglická sekce, redakčně upraveno