Prožít Vánoce s novým úžasem

"Třetí neděle adventní se nazývá „Gaudete“ („Radujte se“) podle vstupní antifony: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko.“ (Flp 4,4) Právě radost je jistým znamením Boží přítomnosti, plodem Ducha (Gal 5,22). Jistě, není to jakákoli radost, ale taková, která je čistá, zářivá, povznášející (1 Petr 1,8). Je jiná než běžná lidská radost, protože pramení z Boha. A právě proto může přetrvat i v těžkých chvílích. ...

... Nezávisí na vnějších okolnostech, ale na vnitřní Boží přítomnosti. Není podmíněna vnějšími dary (zdraví, úspěchu, blahobytu), ale dary vnitřními. Není dočasná, ale trvalá. Nezůstává na povrchu, ale je v hlubinách srdce – tam, kde přebývá samotný Bůh. Je to podíl na nevýslovném štěstí, že on je Bohem, Bohem přetékajícím láskou.”

Takto otec Angelo Scarano, oblíbený popularizátor Bible a autor mnoha pastoračních komentářů k biblickým textům, vykládá podstatu mešních čtení třetí - radostné - neděle adventní z cyklu A v novém průvodci Připravme cestu Pánu. V této knize nabízí občerstvení duše po celou dobu adventu i Vánoc. A to skrze příslušné liturgické texty Písma a jejich výklad či aktualizaci s přesahem do každodenního života. Pokrývá den po dni období od první neděle adventní až po Svátek Křtu Páně. O adventních nedělích a vánočních svátcích neopomíjí žádný ze třech cyklů. Knihu tak lze využít nejen letos, ale přinejmenším i dvoje další Vánoce. Já tedy ze zvědavosti vždy pročtu komentář k cyklu A, B i C najednou. Věřím, že to nevadí - do příštích Vánoc pro mě budou rozjímání opět jako nová. A přečíst si o poselství svátečního dne ze třech různých stran vítám jako možnost, jak hlavní myšlenku konkrétního dne hlouběji promyslet, duchovně prožít a více uvést do svého života.

„Úryvek z listu Filipanům (3. neděle adventní cyklu C) je skoro návodem, jak žít stálou radost v Pánu. Je třeba upřesnit, že tato radost nemusí být euforická, často bude naopak tichá a skrytá, ale neméně skutečná. Na prvním místě je to radost „v Pánu“, ne „v sobě“. V sobě ji nacházet nebudeme, ani ve světě (nanejvýš to bude radost povrchní a pomíjivá). Trvalá radost je v něm. Je to radost z toho, že on je blízko, ne daleko, ne nad námi. Je blízko natolik, že vidí tvoje potřeby. Ví o tom, kolik máš vlasů na hlavě. Ani sebemenší detail, sebehlubší povzdech srdce mu nezůstává skrytý. Je blízký natolik, že se o tebe stará skutečně a reálně. Pokud se stará o ptáky na nebi a o polní lilie, tím spíš se stará o tebe (Mt 6,25–34). V této jistotě můžeš předkládat prosby s děkováním. V důvěře mu děkovat předem, i když ještě nevidíš plody svých modliteb. Vždyť přece věříš, že on se postará, a to tak, jak uzná za vhodné.

Plodem takového života v důvěryplném odevzdání svých potřeb je pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení. … Pokoj silnější než veškeré úzkostné a znepokojující myšlenky. Dalším ovocem je pak vlídnost nebo mírnost … opak agresivity, která vyrůstá z nejistoty a ustaranosti, z pocitu, že všechno stojí na mně.

K praxi: Dnes není nic lepšího a jednoduššího než uskutečnit tato Pavlova slova tím, že odevzdáš Bohu své potřeby s děkováním, a to s jistotou dítěte, které je v náručí Otcově.”

A nestačilo by si jen ve chvíli ticha soukromě nad texty ‘porozjímat’ a s vlastní pomocí dojít k tomu, co nám Bůh skrze texty říká? Je k biblickým textům - leckdy hutným ale často srozumitelným - potřeba přidávat další čtení navíc? I samotný autor komentářů se nad touto otázkou zamýšlí a jeho odpověď je jasná: Nikoli, nestačí. Některé pasáže mohou být navzdory prvnímu dojmu náročné, nebo příliš bohaté a stále je tu tak prostor pro to, abychom se nechali církví (a těmi, kteří to v církvi opravdu umí) vést a skrze hlubší porozumění využili možnosti více z Písma čerpat pro náš každodenní život.

Učit se stále znovu a znovu přijímat dar, který jsme ve vtělení - narození Ježíše Krista, Spasitele, zachránce našeho života před věčným životem bez lásky - obdrželi. Otevírat se Božímu Slovu - učit se porozumět tomu, jak nás Bůh chce obdarovávat a činit šťastnými. Toužit po novém, obnoveném příchodu Pána Ježíše konkrétně do mého života - to je záměrem adventní doby, poselstvím předvánočních textů a důvodem vzniku tohoto skvělého průvodce.

Objevili jste knihu Připravme cestu Pánu s koncem adventu? Na křesťanských Vánocích je krásné to, že narozením ‘Ježíška’ nic nekončí - naopak něco zásadního začíná. Vánoce se slaví každý rok a možná máme pocit, že už nám (krom dárků) nemají co nového přinést. A přesto, pojďme se pokusit: prožít je plněji, s hlubší radostí, novým úžasem… a tímto průvodcem.

“Ve vztahu já – Bůh je to vždy tak, že Bůh dává mně jako první, a to daleko víc, takže můj dar je takřka ničím ve srovnání s jeho obdarováním. Protože on dává dokonce sebe. A to je neskonale víc než to, co mu dokážu nabídnout já. To je podstata vánočního daru." (z 24. prosince)

Knihu Připravme cestu Pánu můžete zakoupit na e-shopu Cirkev.cz.