Promluva biskupa Tomáše Holuba na diecézní pouti v Teplé

"Kéž pravdu, že Kristus je Pán, necháme vystoupit jako světlo a orientaci pro naše další putování," řekl biskup Tomáš Holub na diecézní pouti a pozval k účasti na diecézní synodě. Přinášíme plný text promluvy.

Milé sestry, milí bratři.

Myslím, že když bychom si dnes udělali rešerši různých sdělovacích prostředků, abychom zjistili, jak se v nich mluví o křesťanství, viděli bychom, že jsou to záležitosti, které vyvolaly určitý rozruch nebo nějakou polemiku a které ve společnosti vytvářejí napětí. To je mi moc líto. Velmi bych si totiž přál, aby se to, co se ve veřejném prostoru objeví o křesťanech a křesťanství, netýkalo druhotných, nedůležitých věcí, ale aby se to dotýkalo toho zásadního, podstatného – proč křesťané, jak věříme, mohou být znamením a nadějí pro tento svět.

Slyšeli jsme o tom v dnešním nádherném vějíři čtení, která nám matka Církev nabídla. Začnu tím, co jsme slyšeli na závěr: Ježíš Kristus se také potýká s tím, že lidé kolem něho řeší na první pohled nedůležité věci, jako jestli se v sobotu smí nebo nesmí sbírat klasy. Ježíš na to odpovídá, že to nejdůležitější je, jestli On, Boží syn, je Pán. Jestli je Pánem nade vším, co existuje. Protože to je to nejzásadnější poselství křesťanství. Ne jestli se něco má nebo nemá. Ale jestli Kristus je skutečně Pánem. Pánem nad vším, co je viditelné i neviditelné, stvořené i nestvořené…, jak to my křesťané vyznáváme ve vyznání víry.

Byl bych moc rád, aby základním svědectvím, které bude znít i veřejným prostorem dnešní doby, nebyly záležitosti druhotné, vedlejší nebo úplně zbytečné, ale aby šlo o svědectví, že my křesťané – muži i ženy, kteří přijali křest do svého života – jsme lidé, kteří uvěřili a vyznávají, že Ježíš je Pán. Že je Pánem našich životů, života naší diecéze, že je Pánem dějin i vesmíru. Pokud jde o křesťanství, kéž právě toto zazní a skutečně rozvlní stojatou vodu dnešních dnů. Neměly by to být polemiky a sekundární nebo zbytečné záležitosti. Byl bych moc rád, abychom v sobě měli sílu Ducha, který rozvlní společnost kolem nás naším svědectvím, že Kristus je Pán. Nejen nad sobotou, ale nad vším, co je stvořené, viditelné i neviditelné. Protože to je základ naší naděje, jak jsme slyšeli v nádherném druhém čtení z listu apoštola Pavla sestrám a bratřím v Kolosech. To nám dává možnost, abychom očekávali dobro v budoucnosti. Abychom se nebáli. Základem naší naděje je to, že On je skutečně tím, kdo plností svého života, své smrti i vzkříšení otevřel cestu dobra pro každého člověka. To je ta radostná zvěst, kterou nám hlásal apoštol Pavel a kterou hlásá Církev po celá tisíciletí stále znovu a znovu, aby dolehla k srdci každého člověka, který se narodí a spatří světlo tohoto světa: že Bůh je dobrý, mocný a že je nadějí pro každého z nás.

Jak jsme slyšeli v prvním čtení, my jsme těmi, kteří řekli ano, my tomuto Bohu chceme patřit. Toto je Bůh, který je Pánem našich životů. Bůh, kterému chceme sloužit, protože máme zkušenost celých dějin i svého osobního života, že On se zastává svých věrných. Ostatní lidé mohou sloužit někomu jinému, Baalům, nebo kterémukoliv jinému božstvu, které bylo uctíváno v minulosti nebo je uctíváno dnes. Ale my chceme sloužit živému Hospodinu, který nás vede. To ať je řečeno o nás křesťanech. Všechno ostatní je až na druhém nebo třetím místě. Na tomto základu stojí, že jsme lidé, kteří mají důvěru a radost, které spočívají v Boží moci a lásce. Je to také důvod, proč se shromažďujeme kolem oltáře, který tady v Teplé svou mohutností a centrální pozicí tak krásně zdůrazňuje, že právě to je ta opora, ten úhelný kámen, na kterém stojí vše, co my křesťané konáme. Skrze kříž, který vévodí tomuto prostoru, tento kámen stojí pevně a je nadějí pro každého z nás.

Chceme se v naší diecézi ptát, co tato pravda znamená v konkrétních situacích a podmínkách, které nás čekají. Proto se budeme scházet k diecézní synodě. Proto se budeme ptát Božího ducha, co tato základní radost a pravda znamená pro nás v této chvíli. Jak se konkrétně má projevovat v našem životě. Budeme se ptát s nadějí, důvěrou a vytrvalostí. Protože to základní, co nás identifikuje a nese rozměr našeho života v té nejhlubší podstatě, je, že jsme uvěřili, že Kristus je náš Pán. A že v síle Ducha můžeme s ním kráčet životem s nadějí.

Prosím, sestry a bratři, každého z nás, kéž tohle je to jádro, o které opřeme všechno ostatní, o čem budeme přemýšlet, o čem budeme mluvit a co necháme vstoupit do života každého našeho společenství i celé naší diecéze. Kéž pravdu, že Kristus je Pán, vyvyšující se nad vším, co se říká, co se má nebo nemá, pravdu, která je radostí a nadějí nás křesťanů, necháme vystoupit jako světlo a orientaci pro naše další putování. Kéž jsme lidem důvěry, radosti a naděje. Lidem, který ví, že když se ptá Boha na konkrétní věci, tak se ptá toho, kdo je živý, mocný a ve své lásce blízký. Kéž toto je skutečnost, která z nás dělá radostný lid Boží, jenž se nenechá zaměstnávat věcmi druhotnými či podružnými, ale vyzařuje radost z podstatného. Že věříme v Ježíše Krista, který zemřel a vstal z mrtvých. Že je Pánem našich životů, naší diecéze a celého světa. Pánem, který do našeho života přináší radost, pokoj a lásku. Amen.