Prokop Brož se stal pomocným biskupem královéhradeckým

Biskupské svěcení mu dnes, 22. února, udělil diecézní biskup Jan Vokál. Královéhradecká diecéze má tak historicky druhého pomocného biskupa.

Lidmi zaplněnou katedrálu Svatého Ducha, ale také i kostel Panny Marie, kam byla slavnost živě přenášena, naplnila obyčejná lidská radost z Božího působení v Církvi.  To vše podpořeno krásnou liturgií a nádhernou hudbou se zpěvy mladých, kteří zcela zaplnili katedrální kůr. Na slavnost biskupského svěcení  se do Hradce Králové sjeli biskupové a generální vikáři, opati klášterů, kněží a zasvěcené osoby. Lidé ze všech koutů ČR přijeli popřát novému biskupovi štěstí, zdraví a Boží požehnání v biskupské službě.

Homilie kardinála Maria Grecha.

Milí bratři a milé sestry místní církve, milí spolubratři v biskupské službě, kněží, řeholníci, řeholnice. V dnešní liturgii, při které je svěcen Mons. Prokop Brož, jsou slova evangelia, hovořící o církvi a o biskupské službě, obzvlášť působivá. Ocitáme se v klíčovém okamžiku Ježíšova veřejného působení. Ježíšovo působení se po počátečním nadšení davů setkává s prvními projevy odmítání ze strany autorit. Ježíš prožívá nelehké okamžiky, kdy se rozhoduje pro dalším etapu na cestě, která ho povede k obětování života, k tajemství Velikonoc. Mohli bychom říci, že Ježíš ve svém rozhodování zaujímá synodální postoj; obrací se na své učedníky s otázkami a naslouchá jim, dělá si něco jako průzkum. I pro Ježíše tedy existovala fáze naslouchání, ve které se zaposlouchává do odpovědí svých učedníků.

Text zachycuje Ježíše, který spolu s učedníky putuje po cestě a klade jim otázky. Jde o otázky zcela zásadní, o otázky, týkající se jeho osoby – „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ a „Za koho mě pokládáte vy?“, ale také otázky týkající se Ježíšova poslání, způsobu, jakým Ježíš vykonává svou službu. Ježíšův „průzkum“ probíhá ve dvou etapách: v první má otázka širší dosah, je adresována všem. Druhou otázkou se Ježíš obrací na nejužší kruh svých učedníků. Ježíše zajímá nejen názor jeho učedníků, ale naslouchá tomu, co si o něm myslí a v co věří všichni ostatní. I v tomto postoji nás Ježíš učí synodálnímu stylu, kdy naslouchá nejen svým nejbližším, těm, kteří nám vždy řeknou to, co od nich takzvaně chceme slyšet. Všechny odpovědi obsahuji pravdu, všechny o Ježíšovi něco vypovídají, o jeho poslání, o jeho osobě, identitě. Nicméně jde o odpovědi neúplné, vycházející z minulosti, odrážející reálné potřeby lidí, nedokáží však vystihnout to, v čem je Ježíš nový, výjimečný. Přesto se však nejedná o odpovědi, které by nestály za povšimnutí, naopak – je třeba je pozorně vyslechnout...Právě z nich je třeba vycházet proto, aby se lidé mohli skutečně setkat s Pánem. Ježíš těmito odpovědmi nepohrdá, přijímá je,vyžaduje však další krok.

Pokládá další otázku svého průzkumu, vstupuje do druhé fáze naslouchání: „A za koho mě pokládáte vy?“ V tu chvíli se obrací k nejužšímu okruhu svých přátel, kteří patří do jeho společenství/komunity. Jako první se ujímá slova Petr, ten, který zastupuje všechny učedníky. Jemu je vyhrazena úloha, aby pojmenovával nepřetržitou novost Boha. Boha, kterého nelze vyjádřit pouhou optikou minulosti, Bůh, který má vždy „nové slovo“, slovo, které dokáže prozářit radostí život člověka, který je na pokraji rezignace; je to nové slovo, které dokáže vdechnout život pradávným slovům dějin. Proto je Petr nazván šťastným, blahoslaveným, protože tato novost pouze může přicházet od Boha. Právě proto je Petrovo jméno vykládáno jako pevná skála, protože to, co se v Petrovi rodí, není výsledkem jeho vlastních schopností, ale to, co přichází od Boha. Jestliže lidé, kteří nepatřili do skupiny Ježíšových učedníků, říkali pravdivé a dobré věci, jako výsledek reflexe minulosti a zkušeností, učedníci, zastoupeni Petrem, jsou volání k tomu, aby četli Ježíšovu postavu očima víry: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“.

Právě v důsledku této Petrovy odpovědi se na něj Ježíš obrací se svým pověřením: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou.“ Jako by Ježíš dal Petrovi mandát/pověření, aby pokračoval v jeho díle/konání, aby pokračoval v jeho dotazování. Petrova úloha – a v něm úloha všech učedníků Pána, je se neustále ptát všech, celého světa, každého: „za koho lidé pokládají Ježíše?“. To je úloha Petrových nástupců a úloha apoštolů: tázat se celého světa, kým je pro něj Ježíš, aby ho pak mohli zvěstovat očima a slovy víry: „Je to Kristus, Syn živého Boha“. Úkolem Petra a apoštolů, ale i všech Ježíšových učedníků, je naslouchat ve světě žízni po Bohu, aby dokázali zvěstovat novost evangelia, nejhlubší touhu, která přebývá v srdci každého člověka.

Pak je tu ale další aspekt, který musíme zdůraznit, a sice, že Petr není sám. Představuje skupinu dvanácti apoštolů. Když vyznává svou víru, na které je církev založena, nejde o úkon jednotlivce, nýbrž celé skupiny. Samozřejmě jedná coby první z apoštolů, ale děje se tak na společné cestě spolu s ostatními, spolu s Ježíšem. Stejně tak, jako Ježíš není na rozlišování sám, ale obrací se na všechny a jde se svými učedníky, stejně tak jsou i apoštolové povolávání následovat jeho styl, jeho poslání, při společném putování. Pak je tu služba toho, kdo je povolán k rozlišování, jak to dělá Ježíše ale vždy spolu s ostatními, na cestě s nimi. V tomto kontextu se v Závěrečném dokumentu druhého zasedání XVI. generálního shromáždění biskupů (2.-27. říjen 2024) ve vztahu ke službě biskupa píše: Kdo je vysvěcen na biskupa, nestojí před oprávněními a úkoly osamocen. Spíše dostává milost a úkol rozpoznávat, rozlišovat a sjednocovat dary, které Duch Svatý vylévá na jednotlivce a společenství, přičemž pracuje ve svátostném svazku s kněžími a jáhny, kteří jsou s ním v místní církvi spoluzodpovědní za službu vyplývající ze služebného kněžství. (čl. 69).

Poslední aspekt dnešního evangelia, který je velice potěšující, je skutečnost, že ten, kdo zakládá církev, je Ježíš, nikoli my. Ježíš říká Petrovi: „Na této skále zbuduji svou církev“. Církev zakládá Ježíš, je jeho, není naše. Nikdy na to nezapomeňme: nám je svěřen úkol pokračovat v Ježíšově poslání, naslouchat všem a zvěstovat světu Ježíše jako Mesiáše a Božího Syna, jít spolu po cestě. Avšak ten, kdo zakládá církev, je Zmrtvýchvstalý Pán a síla jeho Svatého Ducha.

Milý bratře, při dnešní slavnosti jsi svěcen na biskupa, takže tato stránka evangelia promlouvá především k Tobě. Dnes, stejně jako Petr a Dvanáct apoštolů, jsi volán, abys pokračoval v Ježíšově synodálním stylu, v jeho poslání tím, že budeš naslouchat všem, vezmeš na sebe nemalou zodpovědnost rozlišování, abys zvěstoval Zmrtvýchvstalého Pána jako Mesiáše a Božího Syna. Dogmatická konstituce II. vatikánského koncilu Lumen Gentium říká: „Božské poslání, které svěřil Kristus apoštolům, bude trvat až do konce světa (srov. Mt 28,20), neboť evangelium, které mají předávat, je pro církev ve všech dobách zdrojem veškerého života.“ (čl. 20). Obraz z prvního čtení tě zve, abys byl pastýřem, který dokáže rozšířit prostor stanu, kterým je církev, aby mohla přijmout všechny. Je to obraz, který je použit v Dokumentu pro kontinentální fázi synodního procesu, kde se píše: Když dnes těmto Izaiášovým slovům nasloucháme, vybízejí nás, abychom si církev představili podobně jako stan, ba dokonce jako stan setkání, který provázel lid na jeho putování pouští: (…) jako rozlehlý, nikoli homogenní příbytek, který dokáže poskytnout přístřeší všem, ale je otevřený, umožňuje vcházet i vycházet (srov. Jan 10,9) a směřuje k tomu, aby zahrnul Otce a celé lidstvo. (č. 27)

Není možné, abychom dnes nevěnovali láskyplnou vzpomínku papeži Františkovi v těchto chvílích jeho nemoci. Ve Skutcích apoštolů se píše, že když byl Petr ve věznici, „církevní obec se za něho naléhavě modlila“. Také dnes se celá církev naléhavě modlí za Petrova nástupce. Spolu s ním a ve společenství s ním jsme byli povoláni, abychom ve světě pokračovali v poslání, kterým nás Pán pověřil. I za tebe, milý bratře, se církev naléhavě modlí, aby Tě Duch Svatý provázel ve službě naslouchání, učení, rozlišování a slavení Kristova tajemství, pro život světa.