Prohlášení Mons. Jana Graubnera k nálezu Ústavního soudu ve věci změny pohlaví

Lidem s genderovou dysforií chce církev pomoci. Identifikace s jiným pohlavím je nejednou výkřikem mladého člověka, který si neví rady a volá o pomoc. Jako problematické je třeba označit všechny přístupy, které poskytují falešnou naději, že lidské pohlaví lze změnit.

1. Jarní měsíce tohoto roku jsou v České republice bohaté na významné zásahy státu do přirozeného řádu soužití muže a ženy. Nejdříve Parlament změnil ustanovení občanského zákoníku a umožnil cestu k uznání rodičovství osob stejného pohlaví v důsledku adopce dětí.[1] Počátkem května pak Ústavní soud vyhlásil nález, kterým český právní řád nasměroval k pojetí lidského pohlaví jako projevu osobní volby.[2] Této druhé otázce se chci nyní věnovat.
2. Ani naše země není uchráněna jevu, který můžeme sledovat v zemích západní Evropy a ve Spojených státech amerických, totiž prudkému nárůstu osob, které zažívají pochybnosti o svém pohlaví nebo přímo tvrdí, že se narodily do „špatného těla“ a že pohlaví, s nímž se vnitřně identifikují, je odlišné od pohlaví jejich těla (genderová dysforie).
3. Tito lidé nezřídka zažívají skutečné utrpení a upřímně hledají odpověď na závažný problém, s nímž se potýkají. Osobám pociťujícím mučivý nesoulad mezi tělem a vlastním prožíváním pohlavnosti nabízí odbornou pomoc psychologové a lékaři. České právo jim umožňuje i řešení spočívající v možnosti operativní modifikaci těla (spočívající zejména v přeměně pohlavních orgánů) a s ní spojenou úřední změnu pohlaví, kterou podmiňuje současným znemožněním reprodukční funkce.
4. Ústavní soud tuto právní úpravu označil za protiústavní a s účinností k 30. červnu 2025 zrušil odpovídající ustanovení právního řádu. Tím zahájil celospolečenskou debatu na závažné téma a politickou reprezentaci postavil před nutnost najít ve velmi krátké době řešení mnoha problémů. Nález Ústavního soudu vychází z respektu k rozhodnutí člověka vystupovat jako příslušník odlišného pohlaví a do budoucna akceleruje oddělení právního a biologického pohlaví. Smutným symbolem takového chápání lidského pohlaví jsou „těhotní muži“ – ženy, které se považují za muže, často podstoupily také hormonální medikaci, aby získaly mužské vzezření, a přitom si ponechaly své ženské pohlavní orgány a schopnost reprodukce.
5. Ústavní soud svým rozhodnutím více otázek otevřel, než zodpověděl. Zákonodárce bude nucen nově stanovit podmínky změny pohlaví. Přijmeme německý model, kde si každý může „změnit pohlaví“ jednou ročně bez jakýchkoliv podmínek? Anebo se bude vyžadovat nějaký druh posouzení zdravotního stavu žadatele nebo vážnosti jeho žádosti? Bude mít člověk právní pohlaví pouze jedno, anebo bude záviset na příslušném kontextu, takže „ten, kdo je mužem například v úřední evidenci, může být v jiných případech s ohledem na smysl dané regulace ženou a naopak“[3]? Otevře se také otázka existence tzv. „třetího pohlaví“, tj. úředního uznání pohlaví těch, kdo se neidentifikují ani jako muž, ani jako žena? Anebo nebylo by řešením myšlenku možnosti změny pohlaví zcela opustit?
6. Rád bych do rodící se celospolečenské diskuse přispěl několika myšlenkami. Předně chci poukázat na to, že lidská bytost není ani tělem bez duše, ani čirým duchem. Člověk je  jednotnou bytostí, v níž se pronikají dvě skutečnosti: duše a tělo.[4] Jak duše, tak tělo jsou konstitutivní pro to, co znamená být člověkem, a je to právě jejich sjednocení, co činí člověka člověkem a definuje jeho přirozenost.[5] Nemůže se proto stát, že by duše byla ve špatném těle.[6]
7. Lidská tělesnost – a tím také člověk jako takový – je přitom charakterizována pohlavní odlišností, dualitou. Člověk se uskutečňuje buď jako muž, nebo jako žena, přičemž tato okolnost je každému dána, není předmětem jeho volby a ani jinak není v jeho dispozici. Řečeno jinými slovy: své pohlaví nemůže nikdo změnit. Nejsem mužem nebo ženou, protože se pro to rozhoduji, ale protože jím jednoduše jsem. Rozhodnout se můžu pouze pro to, jakým způsobem své mužství nebo ženství budu prožívat.
8. Současně nelze popřít, že jsme svědky globální krize takového chápání člověka. Jak upozorňuje papež František, jedním z projevů genderové ideologie je podpora osobní identity a afektivní intimity radikálně oddělené od biologické rozdílnosti muže a ženy.[7] Právě problematika změny pohlaví představuje nejkrajnější dotažení myšlenky, že sociální pohlaví je samostatnou kategorií, nezávislou na biologické realitě. Nález Ústavního soudu prokazuje, že toto myšlenkové schéma již zcela zakotvilo také v českém prostředí.[8] 
9. Nedávná deklarace Dikasteria pro nauku víry Dignitas infinita označuje zásahy spočívající ve změně pohlaví za porušení jedinečné důstojnosti, kterou osoba dostala od okamžiku početí.[9] Bohužel jsme svědky toho, jak v kulturním prostředí Západu se změna pohlaví stále častěji představuje jako adekvátní řešení některých osobních problémů, a to i v případě nezletilých. Jsme svědky doslovného mrzačení zdravých lidských těl v honbě za pokojem, který změna pohlaví může údajně nabídnout. Jako určitou naději vnímám, že některé státy již začínají svůj vstřícný postoj přehodnocovat.
10.  Z hlediska učení katolické církve, ale i nenábožensky motivované realistické reflexe člověka a jeho důstojnosti, jsou problematické všechny přístupy, které poskytují falešnou naději, že lidské pohlaví lze změnit. Nelze tak učinit ani úředním aktem, ani bolestivým a znetvořujícím chirurgickým zákrokem, ani hormonální medikací.
11. Prosazení subjektivního pojetí v pohlaví není adekvátním řešením situace osob, které pociťuji rozpor mezi tím, jak chápou sami sebe, a svým skutečným pohlavím. V této souvislosti zejména myslím na nezletilé, kteří nemají dosud plné uchopení toho, co znamená být mužem nebo ženou, a kteří oprávněně mohou prožívat v této oblasti mnohé zmatky. Bohužel ani naší zemi se nevyhýbá smutná praxe podávání blokátorů puberty a utvrzování mladých v tom, že změna pohlaví odstraní příčinu problému, s nímž se potýkají.
12. V rámci diskuse o možném řešení Ústavním soudem navozené situace považuji za nezbytné poukázat na to, že nález Ústavního soudu není nekritizovatelný. Žijeme v podmínkách demokratického právního řádu, což po nás vyžaduje, abychom respektovali rozhodnutí orgánů vydaných v mezích jejich kompetencí stanovených právním řádem. To ale neznamená, že tato rozhodnutí nemohou být chybná a nemohou být předmětem odůvodněného nesouhlasu. Ostatně skutečnost, že sám Ústavní soud prakticky totožnou otázku vyřešil v roce 2021 s přesně opačným výsledkem, naznačuje, že jeho názory se v čase proměňují, patrně aby reflektovaly společenský kontext jeho rozhodování.[10] Diskuse je na místě, protože úsilí o to, aby právní řád respektoval skutečnou lidskou důstojnost a přirozenost člověka jako duchovně tělesné bytosti, respekt k přirozeným lidským právům posiluje.
13. Chci vyzvat všechny odpovědné osoby, aby se potřebám lidí trpících genderovou dysforií věnovali se vší vážností a naléhavostí a hledali řešení, které pomůže odstranit anebo alespoň zmírnit utrpení, jímž procházejí. Chci vyzvat také všechny politiky, aby odložili ideologické brýle a hledali společně s odborníky řešení směřující k integrálnímu lidskému naplnění a respektu k obecnému dobru. Apeluji také na každého, kdo se bude debat o nové právní úpravě účastnit, aby hledal pravdu o člověku a aby diskutoval způsobem, který nebude bezdůvodně zraňovat ty, kteří trpí nesouladem mezi pociťovaným a skutečným pohlavím.
14. Vnímám také potřebu, abychom těmto lidem byli nablízku také jako Církev a to především prostřednictvím odborníků (psychologů, rodinných terapeutů a lékařů) inspirujících se Božím pohledem na člověka a jeho celistvost a duchovním doprovázením. Přeji si, aby v církvi každý našel uzdravující Boží přítomnost.
15. V neposlední řadě je vhodné připomenout dlouhodobou snahu papeže Františka a celé církve ohledně posílení kvality rodinného života. Děti, které žijí v harmonické a stabilní rodině, které zakouší lásku své matky a otce, jsou uchráněny nejednoho zmatku a jsou kvalitně připraveny pro budoucí odpovědný život. 
16. Když rodiče odpovědně vychovávají své děti a poznají, že je jejich dítě nadané určitým směrem, ihned se snaží najít mu co nejlepší pedagogy, aby své nadání rozvinulo. Neměli bychom podobným způsobem ve výchově rozvíjet u mladých lidí i jejich přirozené zaměření k tomu být mužem nebo ženou?

[1] Srov. sněmovní tisk 241, novela občanského zákoníku.

[2] Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 52/23 ze dne 24. dubna 2024.

[3] Odlišné stanovisko soudce Milana Hulmáka k nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 52/23, odst. 6.

[4] Srov. Papež Benedikt XVI., encyklika Deus caritas est (2006), odst. 5.

[5] Srov. Katechismus katolické církve, odst. 365.

[6] Komise pro nauku víry Konference biskupů Spojených států amerických, Doktrinální poznámka k morálním limitům technologické manipulace s lidským tělem, odst. 4.

[7] Papež František, posynodální apoštolská exhortace Amoris Laetitia (2016), odst. 56.

[8] Srov.: „Ztotožňuje-li se někdo trvale s odlišným pohlavím, než jaké mu bylo přiřazeno podle biologických znaků a přeje-li si projevovat se v souladu s tím, jde o svobodné rozhodnutí jednotlivce o sobě samém spadající pod ochranu práva na sebeurčení a osobní autonomii.“ Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 52/23, odst. 69.

[9] Dikasterium pro nauku víry, deklarace Dignitas infinita (2024), odst. 60.

[10] Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 52/23, odst. 42.