Procházka Starou Boleslaví, která vás bude bavit!

Deset let stará vzpomínka: Stojím v knihkupectví a velmi dobře se bavím nad „deníkovými záznamy“ jednoho muže středního věku. Ujíždí mi kvůli tomu první a pak i druhá tramvaj. Od deníku je těžké se odtrhnout, tak si ho koupím a čtu si za častého pochechtávání až domů. O pár let později se podobně bavím nad twitterovým účtem jinak vážné a důstojné instituce – Ministerstva kultury. Do třetice se se svým oblíbeným mistrem setkávám tam, kde bych to nečekala – na stránkách průvodce Starou Boleslaví. Knižní průvodci mě moc nebaví… To ale jejich autorem nesmí být Petr Kukal.

»Tisíciletá historie, víceméně centrální dispozice a v neposlední řadě vazba na panovnický rod.« Tohle všechno má (ze všech známých poutních míst, která ve velkém přitahují poutníky z celé země) v nejhojnější míře kupodivu »jedno malé středočeské městečko s necelými šesti tisíci obyvateli, trochu ztracené v lesích a nivách na pravém břehu Labe. Tím městem je Stará Boleslav: jedenáct století slávy, 22 km vzdušnou čarou od Pražského hradu, nezpochybnitelná přemyslovská tradice, a především místo mučednické smrti hlavního zemského patrona, věčného dědice české země svatého Václava. Teoreticky by tudy pro zaplněné ulice neměl projet ani autobus MHD. … Proč je Stará Boleslav, přes všechna vzletná prohlášení o jejím výsadním postavení mezi místy svatováclavské i mariánské úcty, poutním místem jediného dne?«

Tuto otázku si v úvodu knihy Stará Boleslav – Průvodce poutním místem klade Petr Kukal, občan pozoruhodného dvouměstí Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, publicista, básník a také autor Tajemství Panské zahrady (KNA, 2008).

Tweety vymýšlel tak, aby jeho samotného bavilo je psát. „Jsem si jist, že ve chvíli, kdy mě to bude bavit psát, tak lidi to bude bavit číst. Když budu psát naprosto sterilní, všední informace, tak já u toho budu otrávený, protože to je prostě úřednická nádeničina, a ti lidé budou také otrávení, protože z toho tu nádeničinu ucítí,“ vysvětloval v rozhovoru pro Český rozhlas v roce 2018. Stejným principem se pak řídí i při psaní knih pro děti: „Musí mě to bavit. Píšu texty tak veselé a hravé, abych z toho sám měl radost, a věřím, že ji pak budou mít i děti.“

Na podobném principu vznikl i průvodce Starou Boleslaví. Jednotlivým kapitolám nechybí krom nutné srozumitelnosti i lehkost, hravost a vtip, ať už jde o podrobné mapování nejrůznějších historických zákrut dějin českého lidu, samotného města a jeho poutní tradice nebo průvodcovství po interiérech důležitých památek či převypravování legend.

»Podiven, klečící nad mrtvým tělem svého pána, se v nastalé situaci rychle zorientuje. Pochopí, že Václavovi už není pomoci, vytuší nebezpečí brzkého návratu vrahů a rozhodne se zachránit, co se ještě zachránit dá. A tím, co se dá zachránit, je vzácný mariánský reliéf, který Václav nosil stále při sobě a který i teď spočívá na jeho krku. Rychle jej tedy sejme a prchá s ním jihozápadní branou z hradiště, směrem na dnešní Mariánské náměstí. Václavovi vrazi se mezitím vrátí, spatří Podivena prchat a pronásledují ho – mrtvý svědek, dobrý svědek. Podiven běží jako o život (neboť ví, že skutečně běží o život), ale pronásledovatelé se přibližují. Vyčerpaný sluha pochopí, že neunikne. Vrhne se tedy na zem a divoce pod sebou hrabe díru, do níž reliéf ukryje. Když jím pronásledovatelé trhnou, aby ho postavili na nohy, je na místě, kde ležel, už zase jen kus uválené hlíny. Podiven je opodál bez špetky sentimentu oběšen (podle legendy na místě, kde dnes stojí kaple nesoucí jeho zasvěcení) a vzácný mariánský reliéf na více než dvě stě let přikryje černá zem. Doslova – Polabí se pyšní velmi kvalitní černozemí.«

Průvodce má čtivou vstupní kapitolu, napínavě zpracovává známé legendy stojící na počátku svatováclavské i mariánské úcty tohoto místa, nechybí ani prakticky zpracované tipy – jak se do Staré Boleslavi dostat, kde se dobře najíst, jaké jsou časy prohlídek a bohoslužeb, včetně výše vstupného a kontaktu na informační centrum.

Procházky interiéry významných staroboleslavských památek jsou psány poutavě a budou bavit i ty čtenáře, které jinak architektonické popisy nudí: » Zajímavostí je patka jednoho ze sloupů v mladší části krypty, která má podobu obrácené korintské hlavice a je bohatě zdobena akantovým vzorem. Tuto anomálii se dosud nepodařilo spolehlivě vysvětlit, a má proto nádech dráždivého tajemství. Pokud jste dostatečně pověrčiví, můžete se ke sloupu postavit a něco si přát. Ničemu to nepomůže, ale nemůže vám to ani významněji ublížit.«

Dějinné události jsou podávány neotřelou, svěží formou a prokládány nejednou čtenářsky vděčnou nadsázkou: »„Stará Boleslav byla původně bytelně opevněným dvorcem na výspě přemyslovských držav. … Tomu, že se strážný hrad blízko rodových hranic stane jednou z kolébek křesťanství v Čechách, tedy nasvědčovalo jen máloco. Jenže to zásadně změnila Václavova smrt. Boleslav I. řečený Ukrutný byl sice ukrutný, ale také poměrně pragmatický. Že má náhle k dispozici ostatky s nemalým náboženským, společenským, a především politickým významem, si patrně uvědomil dřív, než Václavovo tělo vychladlo.«

Dechberoucí je vyprávění o původu a osudech Palladia země české, mariánské ikony, která dělá ze Staré Boleslavi nejstarší mariánské poutní místo v Čechách. Od jeho původu, který sahá až ke svatému Metoději, přes dvě stě let v černozemi staroboleslavského návrší, jeho objevení rolníkem a zázračné přemisťování z jeho domu i baziliky sv. Václava zpět do brázdy, ve které bylo objeveno, až po nesčetné putování Boleslav – Vídeň a zpět, případně Boleslav – Praha, podle toho, zda se zázračný reliéf nacházel zrovna v rukou drancujících saských či švédských vojsk, nebo v ochranných rukou kanovníků při tureckém či pruském ohrožení. Ani novodobé československé dějiny nebyly pro Palladium časem poklidného spočinutí na oltáři v chrámu Nanebevzetí Panny Marie, který byl vystaven na místě původního mariánského kostela, aby sloužil jako „důstojné místo“ jeho uložení a pojal rostoucí davy poutníků. Místo toho se dočkalo přechovávání v takových skrýších, jako je pokoj rektora v budově kapitulního proboštství nebo sejf Státní banky československé.

Se stejnou pečlivostí je čtenářům v druhé polovině knihy nabídnut vhled do historických zákrut náboženských poutí. Řádění husitů, josefínské reformy, rozpad Rakousko-Uherska, dva totalitní režimy. A mezi tím paprsky naděje, jako byly třeba oslavy tisícího výročí domnělého umučení svatého Václava a revoluce na podzim 1989. Čte se to doslova jedním dechem. Pomyslnou hořkosladkou třešničkou na průvodcovském dortu je líčení obnovy svatováclavských slavností v 90. letech:

»Součástí oslav jsou rovněž koncerty, nejrůznější vystoupení nebo večerní ohňový průvod. Pódia, houpačky, kolotoče a stánky s pendreky zaplní centrální Mariánské náměstí, náměstí sv. Václava i přilehlé prostory. Duchovní program oslav ovšem pořád trvá a odbývá se hlavně formou slavné poutní mše, na niž někdy přijede biskup a jindy ne, podobně jako za normalizace. Pokud svátek svatého Václava vyjde na víkend, a překryje se tak se Svatováclavskými slavnostmi, není v kostele slyšet vlastního slova; mše jsou pak nedůstojným překřikováním Michala Davida a Helenky Vondráčkové z pouťových aparatur. Světský doprovodný program skutečné pouti za odkazem světce tak získává vlastní autonomii a jako starověký bůh Moloch smysl slavnosti opanuje a požírá. Nazrává čas vrátit Boleslavi její svatováclavskou pouť.«

To se nakonec podaří v podobě Národní svatováclavské pouti, která je od roku 2004 přenášena Českou televizí. Hlavní bohoslužba se koná na Mariánském náměstí. Lebka svatého Václava putuje z pražské katedrály do Staré Boleslavi každoročně v předvečer státního svátku za blikotu majáků. Mimořádná byla tato pouť v roce 2009, kdy do Česka přijel papež Benedikt XVI. – a na tehdejší mši krom papeže a desetitisíců poutníků nechyběla ani koza Lízinka.

K návštěvě Staré Boleslavi můžeme mít různé motivace. Moje děti nijak zvlášť neohromilo, že Palladium je ještě něco jiného než obchoďák na Náměstí Republiky. Ale upíři pohřbení nedaleko Boleslavi jsou pro ně motivací, proč letos s rodiči na pouť do Staré Boleslavi přece jen vyrazit.

Začíná se psát třetí dekáda Národní svatováclavské pouti. Chcete-li se stát součástí jejích dějin, přečtěte si Kukalův průvodce Starou Boleslaví. Na 28. září se pak začnete těšit jinak než jen jako na začátek prodlouženého víkendu na chalupě.

Průvodce Starou Boleslaví můžete zakoupit i na e-shopu Cirkev.cz.