Proč dětem číst o svatých

„Ježíš byl maximalista a jeho nároky byly radikální: »Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.« (Mt 5,48). Věděl, že doporučení být dokonalý jako Otec nebeský nikdo nemůže splnit… nemůžeme dosáhnout velikosti milosrdenství a dokonalosti jako náš nebeský Otec. Ježíš staví pomyslnou laťku dokonalosti velmi vysoko, abychom měli před sebou stále vysoký cíl, abychom nebyli hned hotovi s průměrnou nebo dokonce podprůměrnou dokonalostí nebo s povrchním milosrdenstvím podle vlastních měřítek. Současně nám dává vzor i motivaci v jednom.”

Tak se píše v nové knize Maxe Kašparů Člověk má věřit celým tělem. A něco na tom je. Proto bychom si měli před oči stavět vzory, jež stojí na pomyslném vrcholu našeho hodnotového žebříčku, abychom měli stále ke komu vzhlížet a odkud čerpat inspiraci a vědomí, že náš životní boj za ty správné hodnoty má smysl. Z podobného důvodu vznikaly i legendy. Aby skrze životní příběhy byli lidé povzbuzováni ve víře a měli před očima správné vzory křesťanského života.

»Výchova člověka od narození až do vysokého věku vyžaduje vzory. Před očima máme mít ty, kteří něčeho pozitivního dosáhli. Dobrý trenér fotbalových dorostenců pouští svým svěřencům video, na kterém ukazuje, jak běhají a střílejí reprezentanti. Učitel výtvarné výchovy ukazuje žákům obrazy mistrů. Také církev nám ve svém výchovném snažení dává před oči vzory světců. Efekt se potom projeví.«

Při četbě těchto úryvků z knihy Maxe Kašparů jsem si vzpomněla na krásné knížky Oldřicha Seluckého o světcích českého nebe, věnované malým čtenářům a čtenářkám. V konceptu čtivého životopisného příběhu s celostránkovými barevnými ilustracemi spatřil světlo světa zatím kniha Svatá Anežka - příběh české princezny, Svatá Ludmila - příběh české kněžny a naposledy kniha Svatý Václav - příběh českého knížete. Autorovy živé ilustrace nejsou v těchto knihách pouhým doplňkem. Zabírají celé dvoustrany a umocňují tak zážitek z četby. Obrázky se nechtějí prvoplánově zalíbit. Postavy se ne vždy usmívají, lze jim z tváře vyčíst i bolest nebo strach. Jsou věrohodné, přibližují život takový, jaký někdy bývá. Ani svatým se nevyhýbaly námaha, bolest ani smutek, spíše naopak. Ilustrace tedy životní zápasy Božích lidí autenticky dokreslují a k atmosféře středověkých legend se vysloveně hodí.

Vyprávění o svatých v podání Oldřicha Seluckého nikdy nejsou jen suchým převyprávěním životopisů. Nejsou rozvleklé ani nudné. Na několika málo řádcích nás vtahují do doby, ve které dávní hrdinové žili a do dobrodružných událostí, které prožívali.

»Velká radost panuje v českých zemích: Václav usedl na trůn, Václav je českým knížetem! Na hradě Kouřimi však sídlí muž, který by raději vládl sám. V čele vojska táhne proti Václavovi. Václav mu posílá vzkaz: „Proč mají umírat naši vojáci? Pojď a bojuj se mnou! Kdo z nás dvou zvítězí, ten bude knížetem!“ Oba vládcové se rozjíždějí na koních proti sobě, v rukou pouhá kopí. Vtom však kouřimský kníže padá z koně na zem. „Nad Václavem září kříž!“ volá a celý se chvěje bázní. „Sám Bůh je s naším knížetem!“ Na kolenou slibuje kouřimský vládce Václavovi poslušnost, kníže mu odpouští a nechává ho dál vládnout na jeho území.«

Svatý Václav byl podle legend nadaný a pilný žák. Kromě toho přes den pomáhal na poli a po nocích - aby ho nikdo neviděl a nemohl chválit - sbíral hrozny pro výrobu vína, aby mohl kněz sloužit mši. Později, jako vladař, nechtěl posílat své vojáky do bitvy na smrt, ale bojoval místo toho s knížetem jen v duelu. Místo jiných bojů vyplácel císaři svou zemi penězi a dobytkem. Nad jeho hlavou jednou zářil kříž, jindy byli viděni po jeho boku andělé a lidé tak vnímali, že Bůh je s ním. Samozřejmě, mírný a ctnostný život ve službě Bohu a bližním měl vždy své odpůrce.

»Václavův mladší bratr má hrad, který nese jeho jméno. Na Boleslavi je nádvoří plné bojovníků. „Nechceme Václava za knížete!“ vykřikl první. „Pokořil se před císařem, poslal mu peníze! Taková hanba!“ „Místo aby válčil, klečí Václav v kostele a modlí se,“ mračí se druhý. „Nepřátelům prý mají křesťané odpouštět a žít s nimi v míru!“ „Naši staří bohové nás učí, že nepřátelům se máme pomstít! Oko za oko, zub za zub!“ „Ty buď knížetem, Boleslave!“ zvolal třetí. „S tebou vyrazíme do boje!“ „Boj! Boj!“ „Ale co Václav?“ ptá se Boleslav. „Pozvi bratra na hostinu,“ radí bojovníci. „My už se o něj postaráme.“«

Pověstem o světcích bývá vytýkáno, že idealizují obrazy hlavních hrdinů, nelpí na historických přesnostech a vůbec vypráví příběhy, které se možná ani nestaly. Posuďte sami z nadpisů internetových článků: “Svatý Václav nebyl krutě zavražděn.” “Svatý Václav zemřel kvůli hloupé chybě.” “Svatý Václav - možná vůbec nežil.” Kdo věnuje místo senzacechtivých článků pozornost legendám, má příležitost vnímat, z čeho pramení více jak tisíc let trvající odkaz a moc svatého Václava. Spravedlnost a moudrost, věrnost Bohu, služba bližním a pohled upřený více na Boží království než na vlastní prospěch, jsou vlastnosti, díky kterým se lidé stávají “božími legendami” a které bychom svým dětem měli klást před jejich duchovní zrak. Slovy Maxe Kašparů: »Efekt se potom projeví.«

Knihu Svatý Václav - Příběh českého knížete zakoupíte také na e-shopu Cirkev.cz.