Privilegium pokory sv. Anežky České

Svatá Anežka byla v Římě svatořečena 12. listopadu 1989, tedy necelý týden před definitivním zhroucením totalitního režimu v naší zemi. Mnozí si její osobnost také s těmito událostmi nejčastěji spojují. Přinášíme krátký úryvek z nedávno vydané publikace věnované jejímu životu a dílu.

Aby více vynikl význam svědectví Legendy sv. Anežky České, je třeba si připomenout, jak vypadal ve středověku život šlechtičny, která vstoupila do kláštera. Tehdy se v klášterech běžně dělily řeholnice na sestry chórové a sestry laičky. Chórové sestry byly vznešenějšího původu a vykonávaly v klášteře jen jemné (vznešenější) práce a veškerou hrubší práci vykonávaly sestry laičky, které pocházely z prostších poměrů. Bylo nemyslitelné, aby chórová sestra např. myla nádobí nebo zametala podlahu. Zůstávala stále vznešenou paní. Také úřad představené mohly zastávat jen chórové sestry. Jednou z novinek, kterou život klarisek přinášel, byla naprostá rovnost mezi sestrami. Tedy žádné rozdělení na chórové a laické sestry. Zdá se, že právě tato okolnost byla pro sv. Anežku velmi oslovující. Vedle chudoby a života v pokání to pro ni byla šance ke skutečné změně života v duchu evangelia.

V Legendě se nachází překrásné líčení života sv. Anežky v klášteře. Vzhledem k tomu, jak v té době žily šlechtičny v běžných klášterech, se jedná o svědectví skutečné hloubky Anežčina duchovního života a opravdovosti jejího následování Krista chudého a poslušného: „Vynikající panna se neštítila topit v sále ani pracovat v kuchyni pro konvent sester, ale také připravovat svýma přečistýma rukama s velkou pečlivostí zvláštní jídla, která posílala nemocným a slabým bratřím, starostlivá jako Kristova služebnice Marta pečovat o Pána v jeho chudých.“ Tato citace obsahuje skutečně výjimečné přirovnání kontemplativní sestry k svaté Martě. Anežka musela být velmi pokorná a zároveň mateřská.

V Legendě jsou výslovně vyjmenovány tzv. služebné práce, které v běžných klášterech patřily k povinnostem laických sester. Bylo naprosto nemyslitelné, aby řeholnice pocházející ze šlechtického rodu někdy dělala podobnou práci. Pro Anežku byl však františkánský ideál následování Krista chudého a pokorného realitou každodenního života. Pro ni i její sestry. Nebo si snad někdo dokáže představit, že by kterákoli jiná sestra z jejího společenství odmítla následovat její příklad? Anežka byla dcera královská a představená. Její pokora a chudoba byly o to víc inspirující.

(…) Od té doby, kdy Anežka vstoupila do kláštera, byla vázána přísnou klauzurou. Nemohla tedy odcházet do špitálu a ošetřovat nemocné. Přesto však našla způsob, jak pomáhat trpícím: „Misky a ostatní kuchyňské nádobí s velkou radostí srdce umývala, rovněž příbytky sester a různé nečistoty tajně čistila, stala se odpadkem všech pro Krista. Ba z úžasné nadměrné pokory zapomínala na vrozenou jemnost a dávala si se zbožnou opatrností přinášet páchnoucí obvazy nemocných sester a malomocných lidí a právala je jemnýma rukama, takže častým praním takových věcí žíravým louhem a mýdlem mívala poraněné ruce.“

Legenda dále poznamenává, že v nočním tichu zašívala jejich potrhané šaty, aby neměla za svědka nikoho kromě Boha. Nevím, spíš mám dojem, že když viděla tolik potřeb a chtěla být přítomna u všech modliteb i jiných povinností ve společenství, nezbýval jí prostě čas, a tak po nocích jako dobrá matka, která nenechá bez pomoci a péče své děti, spravovala chudým roztrhané šaty. Vždyť mnozí z nich neměli vůbec nic, a pokud jim Anežka pěkně opravila šatstvo, znamenalo to pro ně velkou pomoc. Taková byla svatá Anežka Česká, princezna z rodu Přemyslovců.