Příslib pro budoucnost zvaný mír: Světový den míru od Pavla VI. po Františka

Světový den míru, který ustanovil Pavel VI., se v průběhu let stále více projevoval jako prorocká intuice. Právě z ducha této iniciativy papeže Montiniho vychází František, který v tomto dramatickém roce poznamenaném válkou na Ukrajině nešetří energií, aby probíhající krvavý konflikt i mnohé zapomenuté války ve světě ukončil.

"Jistě jste si všimli, jak často se v našich slovech opakují úvahy a výzvy na téma míru." Děláme to proto, "že bychom nikdy nechtěli, aby nám Bůh a dějiny vyčítaly, že jsme mlčeli před nebezpečím nového požáru mezi národy". Tato slova, která nám okamžitě připomenou mnohé naléhavé výzvy papeže Františka v tomto annus horribilis, které se blíží ke konci, jsou obsažena v poselství, kterým 8. prosince 1967 svatý Pavel VI. vyhlásil Světový den míru, který se bude 1. ledna příštího roku slavit již po padesáté šesté. Tento den, vysvětluje papež Montini, nemá být "výlučně náš, náboženský, tedy katolický", ale setkává se s "přitakáním všech opravdových přátel míru". Tato připomínka se proto podle papežova záměru měla slavit na samém začátku každého nového roku "jako přání a příslib", že právě "mír se svou spravedlivou a blahodárnou rovnováhou bude dominovat vývoji budoucích dějin".

Pokora, s níž Pavel VI. tuto iniciativu navrhl, je zarážející. "Katolická církev," zdůraznil, "s úmyslem sloužit a jít příkladem chce prostě předložit tuto myšlenku". Myšlenku, která v průběhu let, a v tomto roce ještě dramatičtějším způsobem, získala váhu prorocké intuice, kterou umocňuje i pozornost, jež je každoročně věnována obsahu poselství, které papežové tomuto dni věnují, a to daleko za církevním horizontem.

Pouhých pět let před ustanovením Světového dne míru vynaložil předchůdce papeže Montiniho, svatý Jan XXIII., veškerou svou energii na podporu mírového řešení "kubánské krize". Z této zkušenosti se v následujícím roce zrodila encyklika Pacem in terris, na kterou se Pavel VI. přímo odvolává, přesvědčen, že je třeba nešetřit úsilím na podporu míru, "jediné a pravé linie lidského pokroku".

Je to tentýž duch, který prodchnul papež Františka v posledních deseti měsících tváří v tvář stále zřetelnějšímu vymezení chmurných obrysů třetí světové války, která se již neodehrává po částech. Papež vyslovil desítky výzev k ukončení konfliktu na Ukrajině, na kterou útočí Rusko, podpořil dny modliteb a půstu a charitativní iniciativy všeho druhu. S mimořádným úsilím nasadil diplomacii Svatého stolce (viděl někdo někdy papeže, který by navštívil velvyslanectví nějakého státu?). Tváří v tvář kritice se nezastavil. Vedlo ho k tomu tvrdošíjné přesvědčení, že je možné a nutné pokusit se o vše potřebné, aby měl mír šanci. Proto, ačkoli nevíme, co nás čeká v roce, který právě začíná, si můžeme být jisti, že papež František udělá vše pro to, aby příslib zvaný mír, který před padesáti šesti lety evokoval Pavel VI., byl dodržen i do budoucna.

Autor: Alessandro Gisotti (L’Osservatore Romano)