Spolu s dopisem Benedikta XVI. byla zveřejněna také krátká třístránková příloha, kterou napsali čtyři právníci - Stefan Mückl, Helmuth Pree, Stefan Korta a Carsten Brennecke - kteří se podíleli již na sepsání dvaaosmdesáti stránek obsahujících odpovědi na otázky komise. Tyto odpovědi, přiložené ke zprávě o zneužívání v Mnichově, vyvolaly polemiky a obsahovaly chybu v přepisu, na jejíž základě se došlo k tvrzení, že arcibiskup Ratzinger nebyl přítomen na schůzce, na níž bylo rozhodnuto o přijetí kněze, který se dopustil zneužívání.
Právníci v této nové odpovědi opakují, že kardinál Ratzinger v souvislosti s kauzou kněze, který se měl léčit v Mnichově, nevěděl, že jde o kněze, který se dopustil zneužití. A na schůzce v lednu 1980 nebyl zmíněn důvod, proč má být léčen, ani nebylo rozhodnuto o jeho zapojení do pastorace. Dokumenty Ratzingerova slova potvrzují.
Následně se podrobně vysvětluje, jak došlo k chybě ohledně původně popřené Ratzingerovy přítomnosti. Do elektronické verze jednání měl možnost nahlédnout pouze profesor Mückl, nedostal však možnost ukládat, tisknout nebo kopírovat dokumenty. V další fázi zpracování se Dr. Korta nedopatřením dopustil chyby v přepisu, když se domníval, že arcibiskup Ratzinger byl 15. ledna 1980 nepřítomen. Tuto chybu v přepisu proto nelze Benediktu XVI. přičítat jako vědomé nepravdivé prohlášení nebo "lež". Kromě toho již v roce 2010 se v tisku, v několika článcích, které nebyly nikdy dementovány, hovořilo o Ratzingerově přítomnosti na tomto setkání a sám emeritní papež v životopisu, který napsal Peter Seewald a který vyšel v roce 2020, potvrzuje, že na této schůzce přítomen byl.
Právníci dále uvádějí, že v žádném z případů, které zpráva analyzuje, Joseph Ratzinger nevěděl o sexuálním zneužívání, kterého se kněží dopustili nebo z něhož byli podezřelí. Dokumentace neposkytuje žádné důkazy o opaku. V odpovědi na konkrétní otázky k tomuto bodu během tiskové konference představující zprávu o zneužívání, autoři raportu uvedli, že přepokládají jako pravděpodobné, že Ratzinger o těchto věcech věděl, aniž by však toto tvrzení doložili svědectvími nebo dokumenty.
Nakonec němečtí právníci odmítají obvinění, že by odpovědi, které vypracovali jménem emeritního papeže, zlehčovaly závažnost exhibicionistického chování jistého kněze. "Benedikt XVI. ve své vzpomínce exhibicionistické chování nebagatelizoval, ale výslovně ho odsoudil. Věta použitá jako údajný důkaz minimalizace exhibicionismu je vytržena z kontextu." Benedikt XVI. ve své odpovědi uvedl, že zneužívání, včetně exhibicionismu, je "strašlivé", "hříšné", "morálně odsouzeníhodné" a "nenapravitelné". Posudek znalců pouze připomínal, že podle tehdy platného práva exhibicionismus "nebyl trestným činem podle kanonického práva, protože příslušná trestní norma nezahrnovala chování tohoto druhu".
Příloha podepsaná čtyřmi spolupracovníky, právníky, za jejichž práci emeritní papež převzal odpovědnost, tak přispívá k objasnění listu Benedikta XVI. a výsledků analýzy provedené jeho spolupracovníky. Emeritní papež opakuje, že o zneužívání spáchaném kněžími během svého krátkého episkopátu nevěděl. Pokornými a hluboce křesťanskými slovy však žádá o odpuštění za "velmi velkou vinu" zneužívání a za chyby, včetně těch, ke kterým došlo během jeho mandátu.
Celá příloha je k dispozici ke stažení níže.