V noci z 9. na 10. listopadu 1938 vypukl v nacistickém Německu protižidovský pogrom známý jako Křišťálová noc. Na památku utrpení židů pronásledovaných a zavražděných během Křišťálové noci se 9. listopad připomíná jako Mezinárodní den boje proti fašismu a antisemitismu.
Křišťálové noci předcházela tzv. polská akce (vyhnání polských Židů žijících v Německu) v říjnu 1938 a násilná smrt německého diplomata Ernsta von Ratha, kterého v Paříži zastřelil polsko-židovský mladík. Koncem října 1938 nacistický režim nařídil zatčení přibližně 15 tisíc židů s polským občanstvím, kteří žili v Německé říši. Židé byli následně deportováni k polským hranicím, odkud měli být násilně převezeni do Polska. Tento nucený odsun byl první masovou deportací židů z nacistického Německa.
V noci z 9. na 10. listopadu 1938 byl poničen židovský majetek, obchody, domy a synagogy v Německu a částečně i v Rakousku, v Sudetech a ve svobodném městě Gdaňsk, včetně fyzických útoků na židy. Nacisté zavraždili asi 100 židů a deportovali asi 30 tisíc osob do koncentračních táborů Buchenwald, Dachau a Sachsenhausen. Vypálili více než tisíc synagog a dalších židovských institucí a zničili a vyrabovali více než 7 500 židovských obchodů. Teror pokračoval i po pogromu. Židé museli dokonce zaplatit "pokutu" ve výši jedné miliardy říšských marek za materiální škody způsobené na jejich vlastním majetku.
Dnes je tato událost známá jako Křišťálová noc.Tento název je však výmyslem Goebbelsovy propagandy a vznikl podle množství rozbitého skla, které ráno po pogromu zůstalo v ulicích měst. Křišťálová noc představovala druhou fázi protižidovské kampaně ve fašistickém Německu. Následovala po první fázi, plánované likvidaci židovského obyvatelstva v Německu. Tou se staly protižidovské Norimberské zákony, které nacisté přijali 15. září 1935. Tyto zákony zbavovaly osob tzv. neárijského, tj. neněmeckého původu, jejich lidských práv.