Dne 5. listopadu 1943 ve 20:05 hod. shodilo neidentifikované letadlo pět bomb, které zasáhly Vatikánské zahrady vedle hradeb s výhledem na kopec Gianicolo. Bomby explodovaly na vatikánském nádraží, vedle baziliky svatého Petra a v části Palazzo del Governatorato (Palác vlády), která byla tehdy využívána k obytným účelům.
Škody byly značné a došlo k vážným majetkovým ztrátám, zejména v části, kde se restaurovaly některé z nejcennějších mozaik. Augusto Ferrara, který ve své knize „1943, bomby na Vatikán“ uvádí, že cílem útoku bylo přerušit vysílání Vatikánského rozhlasu. Tento útok nebyl jediným útokem na Řím během druhé světové války. Dne 19. července 1943 se město stalo terčem náletu stovek spojeneckých letadel, při kterém zahynuly asi tři tisíce lidí a další tisíce byly zraněny.
Papež Pius XII. spolu s Mons. Giovannim Battistou Montinim - budoucím papežem Pavlem VI. nechtěli zůstat lhostejní k utrpení římského lidu a ještě v době, kdy vybuchovaly bomby, vyšli do římských ulic, aby lidi utěšili a pomohli jim. Stejné gesto zopakoval Pius XII. při druhém bombardování Říma 13. srpna 1943, kdy byla naplánována mše za ty, kteří zahynuli při předchozím útoku.
Zdroj: Aciprensa, redakčně upraveno