Největším aktem ozbrojeného odporu Židů během holokaustu bylo povstání ve varšavském ghettu, které vypuklo 19. dubna 1943 vpředvečer významného svátku Pesach. Bezprostředním impulsem k povstání se stal začátek poslední etapy likvidace ghetta, v němž tehdy žilo přibližně 60.000 zubožených Židů. Ti všichni měli nalézt smrt ve vyhlazovacích táborech, kam již v předchozích měsících nacisté odvezli na 400.000 obyvatel varšavského ghetta.
Nedostatečně ozbrojení židovští povstalci prakticky neměli šanci odolat přesile, přesto ale po následující zhruba tři týdny sváděli marný boj s dobře organizovanými oddíly SS a německé policie, jimž velel Jürgen Stroop. Varšavské ghetto bylo během té doby doslova srovnáno se zemí a přeživší obyvatelé skončili v koncentračním táboře Treblinka. Symbolickou tečku za povstáním udělalo 16. května 1943 zboření varšavské Velké synagogy. Stroop byl po válce odsouzen k smrti a popraven.
Během povstání zahynulo 13.000 Židů, po jeho potlačení jich bylo na 50.000 deportováno hlavně do Treblinky. Mrtvých na německé straně bylo asi 100 až 200. Asi čtyřicítce bojovníků Židovské bojové organizace (ŽOB) se podařilo z ghetta uprchnout kanály na árijskou stranu. Část z nich vytvořila partyzánské oddíly, ostatní vstoupili do polských jednotek a někteří později bojovali ve Varšavském povstání v roce 1944. Celkem se konce války dočkalo 11.500 židovských obyvatel Varšavy.
ped sat