Před 75 lety přijal biskupské svěcení „vězeň Arcibiskupského paláce“ Josef Karel Matocha

Bez možnosti vycházet a bez návštěv, bez jakýchkoli zpráv o světě venku a pod stálým dohledem Státní bezpečnosti prožil posledních jedenáct let svého života olomoucký arcibiskup Josef Karel Matocha. V čele olomoucké arcidiecéze stál od roku 1948.

Josef Karel Matocha pocházel z rodiny kováře s 11 dětmi, na svět přišel 14. května 1888 v Pitíně u Uherského Brodu. Po studiích v Olomouci odešel do Říma, kde získal doktorát z teologie. Tu také po návratu domů přednášel nejprve v Bratislavě a Nitře a od roku 1924 jako řádný profesor křesťanské filosofie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci.

Když byl na jaře roku 1948 nečekaně jmenován olomouckým arcibiskupem – svěcení přijal 2. května, dal se ihned do horlivé vizitace arcidiecéze, kázal a promlouval i několikrát denně, navštěvoval školy i závody. Záleželo mu také na kněžském dorostu, pravidelně proto navštěvoval bohoslovce v semináři. V biskupské kurii zase zřídil pastorační referát, protože viděl potřebu nového rozvoje pastorace. V roce 1949 tajně vysvětil biskupem Františka Tomáška, pozdějšího arcibiskupa pražského a kardinála.

Úřad však Matocha mohl vykonávat pouze do Velikonoc 1950, kdy byl nezákonně internován a izolován komunistickou státní mocí. Jeho spolupracovníci byli zatčeni a uvězněni. Arcibiskup Matocha nesměl vycházet ze své rezidence a byl neustále pod dozorem příslušníků StB, kteří mu nedovolili ani číst noviny nebo poslouchat rozhlas. K dispozici měl jen přijímací salon, kancelář a ložnici – to byl celý jeho prostor. Pak už jen občasné procházky po zahradě arcibiskupského paláce, ke kterým ale vždy svolení nedostal. Pokud ano, žehnal odsud Olomoučanům.

Nekrvavé mučednictví v samotě rezidence

Přísný dohled panoval nad tím, kdo může Matochu navštěvovat: zpravidla jednou za měsíc k němu vpustili generálního vikáře Josefa Glogara, který místo internovaného arcibiskupa de facto řídil diecézi. „Nějakou dobu sem směl holič, po čase mu ale zakázali chodit, protože prý přináší informace zvenku. Od té doby arcibiskupa stříhal policista,“ popisuje poměry internace bývalý olomoucký arcibiskup Jan Graubner. A omezením podle něj podléhala také návštěva zpovědníka. „Ten směl přijít vždy k Vánocům a Velikonocům. Jak ale ukazují archivy Státní bezpečnosti, i zákaz návštěvy zpovědníka býval trestem za arcibiskupovu neoblomnost,“ říká arcibiskup Graubner. Navzdory stálému nátlaku a jedenáctiletému faktickému věznění ovšem Matocha nepodlehl a komunistické moci neustoupil.

„Svými spolupracovníky byl označován za služebníka pravdy a nepřítele polopravd a lží, přetvářek a nespravedlností. Jako muž řádu a zákona byl odhodlán čelit chaosu a zmatku. Jako člověk dobrého srdce a čistých úmyslů dokázal energicky stavět vše na Božím zákoně, aniž by lpěl na osobních zájmech nebo majetku,“ hodnotí svého předchůdce arcibiskup Graubner a dodává: „Je dobré umět se zahledět na hrdinného svědka víry a nekrvavého mučedníka věrnosti, abychom objevili další důvod ke zdravé hrdosti a naději pro budoucnost. Já v něm vidím skutečného mučedníka, který zemřel pro Krista ve velmi těžkém vězení tvrdé samoty, i když šlo o palác.“

Audiokniha a pamětní mince

Arcibiskup Josef Karel Matocha zemřel 2. listopadu 1961 na nedostatečnou lékařskou péči, kterou mu StB odpírala povolit, a o čtyři dny později byl pohřben na hřbitově v rodném Pitíně. V roce 1999 mu prezident ČR Václav Havel in memoriam udělil Řád T. G. Masaryka. Jeho osudy před několika lety připomněla také audiokniha „Josef Karel Matocha – Biskup a vyznavač“, kterou v režii Michala Bureše a za hudebního doprovodu Lukáše Hurníka načetla Hana Maciuchová. „Bylo pro mě zjevením potkat se s příběhem člověka, o kterém dosud tak málo víme. Jeho nezlomný postoj, pevná vůle, neutuchající víra v pravdu a lásku jsou mi hlubokou inspirací,“ uvedla o práci na knize herečka.

Letošní Matochova připomínka nejen v jeho diecézi má hned trojí podobu. Připomínka arcibiskupa, který svěřenou diecézi osobně vedl jen dva roky a dalších jedenáct let ji mohl podpírat jen trpělivým snášením příkoří a modlitbou, se stane součástí mše svaté u příležitosti diecézní poutě ke sv. Janu Sarkandrovi. V katedrále sv. Václava ji v sobotu 6. května od 10.00 bude celebrovat administrátor diecéze biskup Josef Nuzík.

Letošní výročí „vězně Arcibiskupského paláce“ připomíná i pamětní mince, kterou při této příležitosti vydala Česká národní banka. Mince v nominální hodnotě 200 Kč je v prodeji od března a celkem jí bylo vydáno 30 tisíc kusů ve dvojím provedení: v běžné kvalitě 11 730 kusů a dalších 18 270 kusů ve špičkové kvalitě vyznačující se vysoce leštěným mincovním polem a matovaným reliéfem. Autorkou její podoby se poprvé v historii numizmatických emisí ČNB stala akademická sochařka Marie Šeborová. Na lícní stranu dvousetkoruny ve svém návrhu umístila kříž v trnové koruně a malý štít z osobního znaku bývalého olomouckého arcibiskupa. Jako ústřední motiv rubové strany zvolila portrét Josefa Karla Matochy (více zde). V prostorách Arcibiskupství olomouckého se 10. května uskuteční konference s představením této jedinečné mince vítězného návrhu a další návrhy jsou k vidění v kryptě katedrály sv. Václava.

A v místě arcibiskupova věznění je až do poloviny června otevřena výstava s názvem „Arcibiskup Matocha: Přísně tajné“. Zaměřuje se právě na období jeho internace v paláci. „Lidé zde mají možnost nahlédnout do spisů, které si Státní bezpečnost vedla, a poodhalit metody, jaké používala. Dozvědí se také, jak probíhal každodenní život v paláci v době obsazení StB a prohlédnou si i dobové fotografie a osobní předměty, které mohl mít arcibiskup Matocha po dobu internace u sebe,“ zve Vendula Prostředníková z turistického centra paláce.