Prašivá potvrdila chuť dětí a rodin se setkávat i péct

První prázdninový den patří tradičnímu setkání dětí a rodin s biskupem Martinem na Prašivé. Tradičně také bývá na setkání teplo až horko, ale již druhý ročník předpovídali meteorologové déšť a tento ročník se nezmýlili. Bylo sychravo, mlhavo, pondělí v týdnu s volnými dny, což lidé využívají na dovolenou, ale stejně se osm stovek malých i velkých na Prašivou vypravilo.

Fotogalerie

5

Ukazuje to na chuť se potkávat, prožít si během rozmanitých aktivitách téma setkání, které se tento rok týkalo míru a pokoje a přijmout požehnání na prázdninové dny od biskupa Martina. Program společně připravilo Centrum pro rodinu a sociální péči, Katechetické a pedagogické centrum a Diecézní centrum pro mládež.

Že si poutníci s sebou přivezou svačinu, se předpokládá, ale že přivezou celou bábovku, je neobvyklé. Byli k tomu vyzváni organizátory, neboť tento rok se na Prašivé myslelo na lidi zasažené válkou na Ukrajině, kde velmi intenzivně pomáhá humanitární organizace Bridge of Ukraine (Most Ukrajiny). Ředitelka Drahomíra Kusá představila činnost organizace před mší svatou z podia spolu s řeckokatolickým knězem Volodymyrem Prodancem ze Zakarpatské Rusi, s kterým intenzivně spolupracuje.  

Prostor před podiem zůstával prázdný, lidé se před deštěm schovávali pod zastřešením. Jen pár odvážlivců se během mše svaté přesunulo na mokré lavičky. Přítomní naslouchali v promluvě biskupa Martina o dvou rozhádaných bratrech, jenž se nakonec usmířili: „A teď budeme chvíli přemýšlet o nás… I my jsme někdy na druhé naštvaní a někdy jim dokonce děláme naschvály a vracíme jim to, co oni udělali nám. Přesně tak začínají boje a války nejen světové, ale i ty mezi námi, mezi kamarády, sourozenci. Pán Ježíš to o nás ví, a proto dává jedno důležité pravidlo: Jak chcete, aby druzí jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi… Když se na sebe lidi hněvají, vede z toho jediná správná cesta – a to je usmíření!  Ve slově usmíření slyšíme slovo mír. Mír začíná tam, kde člověk ve svém srdci slyší Boží hlas: ‚Tak to přeci nemůžeš nechat.‘ A když tento Boží hlas zaslechneme a řekneme: ‚Pane Bože pomož mi se usmířit‘ a dokážeme vyslovit: ‚Promiň, odpusť mi to, je mi to líto,…‘ tak jsou to slova, která přinášejí mír, usmíření mezi námi.“ A tím poukázal na motto letošní Prašivé: Mír začíná ušima a slovy.  

Po mši svaté se poutníci vypravili na horu Prašivá. Zde je již čekalo dvacet stanovišť a každé z nich začínalo slovem pokoj – Pokoj při muzicírování, Pokoj v tichu, Pokoj mezi národy,… Stále mžilo a prostor byl lehce zastřen mlhou, ale to mládež neodradilo od veselého pobíhání, plnění úkolů, naslouchání i modliteb. Právě na stanovišti Modlitba za pokoj se návštěvníci společně modlili podle připravených modliteb za mír. Na dalších se učili slovo mír v několik cizích jazycích, šifrovali krátký vzkaz míru morseovou abecedou, ale i ve znakovém jazyce. Organizátoři připravili i několik pohybových stanovišť, do kterých by se dalo počítat i stanoviště Pokoj ve tmě, kdy si zkoušeli chůzi s vyloučením zraku, při které je vedl ‚jen‘ asistenční pes.

Své stanoviště zde měl i Most Ukrajiny, které vytvořil společně s neziskovou organizací Cesta naděje života. Obě organizace pomáhají a usnadňují život obyčejným lidem i vojákům v nepříznivých podmínkách války. Kluci a děvčata si mohli vyzkoušet přilbu, neprůstřelné vesty anebo si postavit naprosto ojedinělá, českou firmou naprojektovaná a vyráběná kamínka, na kterých si civilisté i vojáci mohou ohřát jídlo nebo se u nich ohřát.

Popelka měla svůj oříšek a v něm krásné šaty, na Prašivé si svůj oříšek mohl vyrobit každý, kdo chtěl a vložit do něho ještě něco důležitějšího než šaty – slova pokoje, pochvaly nebo povzbuzení – a případně ho někomu darovat. „Ty skořápky jsou mega, že?,“ zhodnotil s kamarádem stanoviště asi šestiletý chlapec při odchodu.

Plno bylo i u stanoviště Pokoj s Televizí Noe, kde se z dětí stali moderátoři a mohli si vyzkoušet nahrát svůj vzkaz pokoje přímo do kamery. Samozřejmě je bavilo také odhalovat pomocí UV baterky chybějící slova u stanu Paměti národa nebo zjišťovat, jak spolu komunikují například včely, mravenci nebo ptáci. Zprostředkoval jim to environmentální vzdělávací resort hukvaldský Hubert. Neustále obležený byl i stan, z kterého se ozýval zvučný hlas hlavního vojenského kaplana plukovníka generálního štábu Jaroslava Knichala.  A to díky jeho zajímavému vyprávění například o Bibli pro vojáky, která má mít oblé hrany, zip, aby v případě, že prší, do ní neteklo, možnost si na ní třeba hodnost nebo znak vojenského kaplana, suchým zipem připnout a velikost, aby se vešla do kapsy uniformy.

První stánek s názvem Pokoj v naší diecézi obýval biskup Martin. Děti se někdy trochu styděly pokládat mu otázky, ale nakonec se většina z nich osmělila a biskup odpovídal na dotazy typu: „Jaké máte auto?“, „Co budeme dělat v nebi?, „Jak se vám líbí být biskupem?“, ale padla i otázka: „Jaký byl váš největší úspěch?“  

Celkově setkání zhodnotil jeden z hlavních organizátorů Vojtěch Orlík z Centra pro rodinu: „Jsem rád, že si to děcka užily a že jsou tady všechny stanoviště a dobrovolníci mají chuť investovat do dětí. Jezdil jsem sem jako dítě, takže jsem Prašivou odchovaný a je fajn, že tu možnost mohu předávat dál. Takto na začátku prázdnin, ještě v pondělí, již běží mnoho táborů a dalších aktivit a je kam vyrazit, takže mě těší, že v takovém počtu lidé přišli na Prašivou a mají se chuť setkávat. A vidím, že to má smysl dělat.“

Zajímá vás, jaký byl největší úspěch biskupa Martina? Přijeďte se ho zeptat příští rok na Prašivou!