Poutníci naděje uprostřed krize: Rozhovor s arcibiskupem Fisichellou o Jubileu 2025

Arcibiskup Rino Fisichella, pro-prefekt Dikasteria pro evangelizaci v rozhovoru s Andreasem Thonhauserem z katolické televize EWTN hovořil o přípravách na Jubileum 2025 a o tom, proč je důležité připravovat se na tuto událost v modlitbě a jako poutníci naděje. Dvaasedmdesátiletý arcibiskup také vysvětlil výzvy spojené s úpadkem křesťanství a krize víry na Západě a naději, která vyvěrá z katolické církve v Africe a Asii.

Excelence, jste zodpovědný za organizaci Jubilea 2025. Jak přípravy postupují?

Na první oficiální akci k Jubileu si musíme ještě pár týdnů počkat, ale přípravy jsou v dobré fázi. Je to složité, protože bych si přál, aby se zapojilo více lidí, aby to nebylo jen něco, co přichází z dikasteria, protože Jubileum je událost pro lidi. Proto bych byl rád, kdyby se do přípravy zapojili lidé z různých sdružení, hnutí, farností, kněží, biskupové i laici.

Na tomto Jubileu se podílí více než sedm set lidí, kteří s vámi spolupracují. Je to důležitá událost, a to i pro město Řím.

Ano, jde o velmi významný okamžik. Mohu říci, že téměř každý den jsem v kontaktu s italskou vládou a zástupci města Říma. To je důležité, protože v Římě očekáváme asi třicet dva milionů poutníků, proto je třeba zajistit ve městě bezpečnost. Pro město Řím je velký problém doprava. Studujeme nejlepší způsob, jak usnadnit přesun z jedné strany města na druhou. Dále je nutné zabezpečit zdravotní péči, protože poutníky budeme vítat po celý rok. Je toho opravdu hodně, co musíme zajistit.

Nové odhady také ukazují, kolik poutníků přijde za celý rok.

To není moje studie, takže když se mě italská vláda ptala, kolik lidí přijede na Jubilejní rok, nebyl jsem schopen odpovědět. Požádal jsem sociologickou fakultu jedné římské univerizity, aby připravila studii, kolik osob by mělo přijet. Podle jejich údajů by to mělo být třicet dva milionů. Z USA očekáváme, že dorazí asi dva a půl milionu lidí.

Někteří komentátoři v médiích už na začátku říkali, že Řím možná nebude připraven. Panují obavy, že když sem lidé přijedou, nebudou mít dobrý zážitek. Proč byste lidi povzbudil, aby do Říma přijeli?

Ne, s tímto komentářem naprosto nesouhlasím. Řím bude připraven a bude také bezpečným městem. To je jisté. Jako osoba, která je v tomto ohledu zodpovědná za Svatý stolec i jako ta, která je zodpovědná za účast na všech setkáních s vládou a městem Řím, vás mohu ujistit, že od okamžiku zahájení Jubilea 2025 a po celý Svatý rok bude město připraveno všechny přijmout, a to co nejlépe.

Často jste opakoval, že všichni jsme „poutníci naděje“. To je také motto Jubilejního roku. Mohl byste to trochu blíže vysvětlit? Proč je „la speranza“ (naděje) tak důležitá, zvláště dnes?

Ve dvou slovech lze vyjádřit věc, která je velmi důležitá pro všechny, nejen pro věřící: „poutníci“ a „naděje“. Poutník je symbol našeho života, protože kráčíme od začátku do konce. Měli bychom rozumět tomu, jak a kam jdeme, protože poutník ví, kam jde. Jinak to není pouť, je to něco jiného. Abyste byli poutníkem, měli byste jít a měli byste znát cíl své cesty. A pak naděje. Lidé dnes potřebují naději. Jsme zvyklí mluvit o víře a lásce. V našich katechezích a homiliích hovoříme o víře a lásce, ale zapomínáme na naději. A to je pro evangelizaci skutečně riziko.

Existuje velmi zajímavý příběh, který v minulém století napsal francouzský autor Charles Péguy. A Charles Péguy psal o dvou hlavních tématech: víře a lásce. Zdá se, že lidé, křesťané, se zaměřují jen na víru a lásku. Je tu však ještě naděje, která je nejdůležitější, protože jde ruku v ruce s vírou a láskou a umožňuje nám jít k Bohu. Myslím, že úvaha o naději je velmi důležitá, protože existuje mnoho otázek, na které nejsme schopni odpovědět, pokud nemáme naději.

Například zda je nějaký život po smrti. Co znamená věčný život, když nemáme naději? Myslím, že také nemáme dostatek lásky, abychom vysvětlili svou víru. Výzvou pro mě dnes je mluvit o víře, vysvětlovat její obsah, ale jazykem naděje.

Často jste říkal, že Jubileum je především duchovní událostí.

Není to pouze duchovní událost, ale jde především o událost duchovní. V dnešní době technika silně vstupuje do našeho života, i když o to nestojíme. Všechno v našem životě řídí technologie. Když je tak silně přítomná, každý potřebuje mít i jinou zkušenost: zkušenost lidskosti, bratrství, duchovna. Vstoupit dovnitř do nejhlubších částí sebe sama a pochopit, kdo jste a kam směřujete. Odpověď přichází pouze tehdy, když máte hlubší duchovní prožitek, a to znamená zakusit obrácení.

Jubileum je obrácení. Nejdůležitější věcí, na kterou nesmíme zapomenout, je jedno slovo: odpustek. Odpustek je velmi zvláštní slovo, které už nepoužíváme, ale je to to nejdůležitější. Od počátku, už v šestém a sedmém století, bylo milosrdenství, odpuštění, odpustek totéž, byla to synonyma. Proto když Svatý otec otevírá Svaté dveře a uděluje našemu lidu jubilejní odpustek, znamená to, že jde o duchovní prožitek milosrdenství, odpuštění.

Je však třeba, abyste se obrátili, abyste uznali, že jste hříšníci a že máte možnost přiblížit se Bohu, být mu blíž, a pochopit, že Jeho láska je tak velká, že dokáže zapomenout na všechno z vašeho předchozího života.

Jsme uprostřed Roku modlitby v rámci přípravy na Jubileum. K přípravám vyzval i papež František, byla vydána i řada publikací. Existuje osm knih v italštině, některé byly přeloženy i do jiných jazyků, od renomovaných autorů  jako kardinál Angelo Comastri, kardinál Gianfranco Ravasi, P. Gerard Murray. Jak důležitá je i tato příprava na Jubileum v modlitbě?

Vzhledem k tomu, že Jubileum je duchovní prožitek, potřebujeme najít ucelenou metodu, jak se na něj připravit. Jaká jiná metoda existuje než modlitba? Z tohoto důvodu Svatý otec v lednu oficiálně zahájil tento rok přípravy jako Rok modlitby.

Zmínil jste se o některých knihách. Jsou to jen nástroje, ale jsou napsány velmi jednoduchým jazykem, aby jim mohl porozumět každý, ať už kněz, biskup, katecheta; jsou pro každého. Ale jsou to jen nástroje. Potřebujeme znovu pochopit, co je modlitba a jak se můžeme modlit.

Obvykle si myslíme, že modlitba je účast na nedělní eucharistii, a to je pravda, ale je to vrchol vaší modlitby, protože je to modlitba se společenstvím. Je tu také vaše osobní modlitba; je tu vaše schopnost pochopit, že v každém okamžiku svého života, v každém okamžiku svého dne můžete být v Boží přítomnosti.

To je to nejdůležitější: modlit se znamená uvědomovat si, že jste v Boží přítomnosti. A v každém okamžiku je Bůh vedle vás. Je ve vás. Je přímo před vámi. Neměli byste se bát pochopit, jak krásná je pro vás, pro váš život, chvíle ticha. Chvíle, v níž nasloucháte hlasu Boha, který k vám promlouvá; a to je modlitba. Nejde jen o to, abychom Bohu sdělovali svá slova. On už ví, co potřebujeme, ale jde o to naslouchat Jeho hlasu, naslouchat Jeho slovu a vnímat, že jsme v Jeho přítomnosti.

Další stránkou příprav na Jubileum jsou kulturní akce. Díky vám budou v Římě představena nádherná umělecká díla a chystá se také filmový festival a další iniciativy. Proč je kultura také důležitým aspektem?

Spiritualita není jen modlitba, spiritualita je také prožitek vnímání krásy. To je pro mě velmi důležité. Cesta krásy je dnes jedním z privilegovaných způsobů hlásání evangelia. Jsem přesvědčen, že je to možné i prostřednictvím krásy koncertu nebo krásy výstavy. Vnímání této krásy se stává duchovním zážitkem.

Abych uvedl příklad: loni v září jsme měli výstavu tří děl El Greca v krásném kostele, nikoli v muzeu, protože za vstup do muzea se platí. Neměli bychom platit, abychom mohli vnímat krásu. Krása by měla být zdarma, krása by měla být bezprostřední. V nádherném kostele sv. Anežky Římské na náměstí Piazza Navona jsme uskutečnili výstavu tří El Grecových děl. Nikdy předtím se tato tři umělecká díla do Říma nedostala. Během jediného měsíce, jen za 30 zářijových dní, přišlo zhruba 300 tisíc lidí, aby vnímali tvář a výraz Krista na El Grecových obrazech.

Jsme v kontaktu s dalším muzeem v USA, abychom poprvé přivezli do Říma velmi významné umělecké dílo a znovu vyjádřili, že hudba, malířství, literatura, to všechno může být vyjádřením víry a může vás vyzývat k duchovnímu prožitku.

Společně s médii a EWTN připravujete Jubileum světa komunikace, které bude na začátku roku v lednu. Jakou roli dnes z hlediska evangelizace hrají média?

Média jsou důležitá pro komunikaci. Jsem stále přesvědčen, že nejdůležitější komunikací je komunikace osobní. Musíme se jeden druhému dívat do očí, a to je nejlepší způsob komunikace. Musíme ale také pochopit, jaký je dnešní svět, komunikace přichází z technologií, z internetu, z televize, ze všeho.

Jak můžeme vyjádřit duchovní událost, když především my, kteří jsme povoláni komunikovat, nemáme osobní, duchovní zkušenost? Proto jsme chtěli na začátku Jubilea věnovat chvíli světu komunikace, aby muži a ženy z této rozsáhlé oblasti  mohli osobně zažít, co znamená Jubileum. Na základě této zkušenosti pak budou schopni komunikovat a dát ostatním ucelený a hluboký smysl z této zkušenosti.

Jaké jsou vaše osobní cíle spojené s Jubileem? Jaké bude pro vás Jubileum úspěšné?

Nezávisle na mých přáních si myslím, že Jubileum má za cíl předat zkušenost s Božím milosrdenstvím a láskou. Doufám, že všichni poutníci, kteří přijedou do Říma nebo budou slavit Svatý rok ve svých místních církvích, získají to nejdůležitější, že Bůh je miluje. Protože to je jádro evangelia.

To je evangelium! Evangelium není kniha, evangelium je osoba Ježíše Krista, která vám zjevuje Boží lásku. Nic jiného. Jubileum je mimořádný okamžik, protože ho máme každých 25 let a mělo by být schopno nás vyzvat, abychom stále více chápali, že jsme v přítomnosti Boha, který nás miluje a nikdy nás neopouští, i ve chvílích, kdy trpíme, nebo nám něco chybí, nebo když se cítíme sami. Bůh nás nikdy, nikdy neopouští.

Nedávno jste navštívil Filipíny. Můžete nám říci něco bližšího o nové evangelizaci a o roli, kterou Asie pro církev hraje?

Asie je jako pramen, protože když se podíváte do Koreje, každý rok jsou tam tisíce křtů všech těch lidí, kteří přicházejí do katolické církve. Když se podíváte na Filipíny, mají velmi silnou katolicko-křesťanskou tradici, je to jejich duše. Je emotivní vidět, jak jsou lidé přítomni v církvi.

Jsou hrdí na svou vlastní víru a pak ji sdílejí se všemi. To je cesta evangelizace. Když se podíváme do západních zemí, do Evropy, USA, Kanady, ale i do Latinské Ameriky, můžeme říci, že tam je velká krize víry. Naše kostely nejsou prázdné, ale ani plné. Vidíme, že Boží království není jen Západ, Boží království je po celém světě. Když se podíváme do Afriky, když se podíváme do Asie, vidíme nadšení nové generace, která roste ve víře a nadšeně se o víru dělí, což vede k novým křtům. To nám dává naději.

Zdroj: CNA