Pouť trvalých jáhnů královéhradecké diecéze

V řeholním domě Schönstattských sester Mariiných v Rokoli se minulý víkend sešli se svým diecézním biskupem Janem Vokálem trvalí jáhnové a také ti, kteří jsou ve formaci k trvalému jáhenství. Prožili tak všichni spolu Pouť trvalých jáhnů.

Fotogalerie

2

Podle P. Prokopa Brože, který má formaci trvalých jáhnů v diecézi na starosti, je statut trvalého jáhenství pro farnosti šancí, aby se z nich stala opravdová živá společenství. Jak řekl také generální vikář Mons. Jan Paseka, jáhenství je možná nyní velká příležitost pro církev, protože nemusíme znovu a znovu hledat kněze, kteří budou pak na farách žít jako samotáři.

„Možná je dnes čas na to, aby byly úkoly ve farnostech rozdané, a tato spolupráce, aby vytvářela nové tkanivo, ze které vzejde opravdu živá farnost. Mimochodem, zatímco kněží ve farnostech se mění, tak jáhni zůstávají a jsou jakýmisi nositeli příběhu farnosti“, myslí si P. Prokop Brož, podle něhož není vyloučené, aby se v budoucnu stal trvalý jáhen správcem farnosti. „Ale nyní zažíváme model, kdy by měl jáhen s knězem vytvořit dobrý tým. Pro život rodiny je také dobré, aby si jáhen uchoval profesi, ve které dobře funguje. Samozřejmě, že pokud by byl jáhen již natolik etablovaný, může nabídnout i další svoje síly a možnosti.  A toto vše souvisí s kvalitní přípravou na jáhenskou službu. Rozhraní mezi rodinou a farností je pro hledání povolání mladého člověka klíčové. Pro mladého člověka se může stát otec - jáhen vzorem a celá tato záležitost by následně mohla přinést další plody v podobě duchovních dalších povolání“, dodává k asimilaci trvalých jáhnů do farností P. Prokop Brož.

Jedním z trvalých jáhnů, kteří se pouti zúčastnili, byl i Dušan Stolarik, který ve farnosti Česká Třebová slouží již několik let. „Je to radost, kterou jsem osobně obdržel, když jsem v roce 2008 konvertoval. Tehdy jsem prožíval velmi těžké existenciální chvíle a farnost Česká Třebová se stala mojí druhou rodinou, kde jsem začal zakoušet radost a pokoj. Nyní je však ta radost o mnoho intenzivnější. Služba mi přinesla mnoho krásných setkání s lidmi, ale též s živým Bohem. Mohu si více uvědomovat to, že všichni jsme Boží děti a každý z nás prožívá radost, ale mnohdy i bolest, ale do této bolesti můžeme pozvat Krista, který uzdravuje, rozradostňuje a vnáší do našich životů nové světlo naděje, radosti a lásky. Je radost pokřtít dítě, doprovázet rodinu, dát i jim zakusit a poznat toho, který je skutečná Láska, přivádět lidi k Ježíši. Je radostí držet za ruku pána, kterému zbývá pár měsíců života a požádá vás před smrtí o křest a pár dní před smrtí vám na otázku "Jak se cítíte?"  odpoví "Tělo už nevládne, ale na duši se cítím, jak znovu zrozen ..." a drží vás přitom za ruku a směje se na vás. To vše přináší služba“, podělil se o radost ze služby Dušan Stolarik.

Mezi aspiranty trvalého jáhenství byl v Rokoli i Jiří Doleček z farnosti Horní Sloupnice: „Nyní, během formace, mě velice naplňuje setkávání se staršími dětmi naší farnosti. Zatímco se rodiče mohou setkat u kávy se svými přáteli a se sousedy v rámci nedělní kavárny, probíhá souběžně katecheze pro tyto děti. Zaujmout děti v dnešní digitalizované době, kdy se na nás ze všech stran hrne velké množství informací, je skutečně dobrodružství. Vyžaduje to určitý čas, který člověk musí velkodušně nabídnout Bohu a druhým lidem na úkor svého pohodlí, ale který je mnohonásobně odměněn vnitřní radostí a vědomím smysluplnosti života“.

Pouti se se svými manželi zúčastnily také ženy, jsou podle Prokopa Brože velmi důležitou inspirací pro pojímání jáhenství. „A nejen jáhenství, dokonce zpětně i pro pojímání celého kněžství. Nejen, že manželka musí dát svému muži písemný souhlas k jáhenské službě, ale ona díky své roli v manželství a rodině vnáší do jáhenské služby další rozměr, ženský element. Příklad. Před lety, kdy byla v naší diecézi také možnost se připravovat na trvalé jáhenství, nedovolila manželka svému muži, aby nastoupil přípravu. Dnes se již dotyčný manžel připravuje. A proč mu to tehdy nedovolila? Zcela intuitivně řekla, že nejdříve se musí konsolidovat jejich rodina a teprve potom bude moci celá rodina být manželovi nápomocna v jeho jáhenské službě. Naprosto uvážlivý přístup. Není totiž možné, aby manžel a otec od rodiny se do jáhenství utíkal. Manželky jáhnů nesmí mít pocit, že jim někdo nebo něco bere jejich manžela a otce jejich dětí“, podal svědectví z praxe P. Prokop Brož.