Papež František zaslal poselství účastníkům mezinárodního modlitebního setkání za mír, které v Berlíně ve dnech 10.–12. září uspořádala Komunita Sant'Egidio pod názvem Odvaha k míru a jehož se účastní představitelé hlavních světových náboženství spolu s politickými a kulturními zástupci ze 40 zemí.
V úvodu poselství papež poukazuje na historii těchto mírových setkání, jimiž Komunita Sant'Egidio věrně pokračuje v pouti modlitby a dialogu, kterou zahájil svatý Jan Pavel II. v Assisi v roce 1986, a na místo, kde se letos koná: Berlín v blízkosti Braniborské brány, tedy sugestivní prostor, který zažil pád Berlínské zdi. František podotýká, že stržení této zdi podnítilo naději na nový světový mír po studené válce, avšak budoucnost bohužel nebyla vystavěna na této společné naději, ale na dílčích zájmech a nedůvěře k ostatním.
„Namísto bourání zdí byly postaveny další zdi. A od zdi k propasti je bohužel často krátký krok. Válka i dnes pustoší příliš mnoho částí světa: mám na mysli tolik oblastí v Africe a na Blízkém východě, ale také v mnoha dalších regionech planety; a Evropu, která zná válku na Ukrajině, strašlivý konflikt, který nevidí konce a který způsobil smrt, zranění, bolest, exodus, zkázu“, píše František a vybízí:
„Tváří v tvář tomuto scénáři nelze rezignovat. Je zapotřebí něco víc. Potřebujeme odvahu k míru, která je jádrem vašeho setkání. Nestačí realismus, nestačí politické ohledy, nestačí dosud realizované strategické aspekty; je třeba více, protože válka pokračuje. Je zapotřebí odvahy k míru: nyní, protože příliš mnoho konfliktů trvá již příliš dlouho, tak dlouho, že se zdá, že některé nikdy neskončí, takže ve světě, kde vše probíhá rychle, se jen konec válek zdá pomalý. Je třeba odvahy, abychom věděli, jak navodit obrat, navzdory překážkám a objektivním obtížím. Odvaha k míru je proroctví, které se žádá od těch, kdo mají v rukou osud zemí ve válce, od mezinárodního společenství, od nás všech, zejména od věřících mužů a žen, aby mohli propůjčit hlas nářku matek a otců, zlomeným srdcím padlých, marnosti ničení a odsoudit šílenství války“.
Papež vyzdvihuje, že tato odvaha k míru je zvláště výzvou pro věřící, v nichž se proměňuje v modlitbu: naléhavá modlitba je totiž první formou odvahy. Kristus v evangeliu poukazuje na „potřebu stále se modlit a nikdy neochabovat“ (Lk 18,1) a říká: „Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám! (Lk 11,9). Nebojme se žebrat o mír, vybízí papež, a připojme se k našim sestrám a bratrům z jiných náboženství a ke všem, kdo se nesmířili s nevyhnutelností konfliktu.
„Je nutné jít kupředu, abychom překročili zeď nemožného, postavenou na argumentech, které se zdají být nezvratné, na paměti tolika minulých smutků a velkých utrpěných ran. Je to obtížné, ale není to nemožné. Není to nemožné pro věřící, kteří žijí odvahou modlitby plné naděje. Ale nesmí to být nemožné ani pro politiky, pro vůdce, pro diplomaty. Pokračujme v modlitbách za mír, aniž bychom se unavili, klepejme s pokorným a neústupným duchem na stále otevřené dveře Božího srdce a na dveře lidstva. Prosme, aby se otevřely cesty míru, zejména pro drahou a sužovanou Ukrajinu. Věřme, že Pán vždy slyší úzkostné volání svých dětí. Vyslyš nás, Pane!“, uzavírá papež František poselství, adresované účastníkům mezináboženského mírového setkání, které se v úterý 12. září zakončilo v Berlíně.