Bohoslovec Daniel Vychodil píše o postní době jako o příležitosti, abychom poznali, co jsme si pustili do našeho srdce, a co tam nemá co dělat. Výzva 4. postního týdne spočívá tedy především v tom, abychom neustále očišťovali svá srdce.
V evangeliu 3. neděle postní kráčíme s Ježíšem do Jeruzaléma a do chrámu. Zde nastává něco, co zřejmě nikdo nečekal. Ježíš vyhání obchodníky a směnárníky.
Židé se ptají, proč to dělá. Běžně totiž používali nádvoří k obchodům s obětními zvířaty a výměně peněz pro chrámovou daň. Ježíš však přináší novou představu chrámu. Místo Boží přítomnosti totiž nemůžeme spojovat s obchody, v chrámu nemá co dělat to, co tam nepatří.
S tím bychom přece souhlasili i my. Možná bychom se také rozzlobili a brali do rukou důtky, kdyby místa, která jsou pro nás posvátná, kde se setkáváme s Bohem, byla znevažována.
Ale není i naše srdce chrámem Ducha Svatého? Domem Božím? Domem, kde bydlí Bůh?
„Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.” Teď už tato slova zní úplně jinak, a právě postní doba je příležitostí, abychom poznali, co jsme si do našeho srdce pustili, a co tam nemá co dělat. Je to tedy nejen postní výzva, abychom neustále očišťovali svá srdce.
Udělejme si tento týden chvíli čas, kdy se v modlitbě zastavíme a podíváme se do našeho nitra, abychom to „harampádí“ poznali, a abychom ho mohli z našeho srdce vyhodit. Buďme v tom stejně horliví jako Ježíš.
Daniel Vychodil, bohoslovec