Pojďme tvořit lepší svět

“Vidím tuto naši dobu jako čas účtování. ... Vstoupit do krize znamená nechat se tříbit. Tvé kategorie a způsoby myšlení procházejí otřesem. Tvé priority a životní styl jsou vystaveny pochybnostem. Buď z vlastního rozhodnutí, a nebo z nutnosti překročíš práh, protože se objevují krize, jako třeba ta, kterou procházíme právě teď — a ty se jim nemůžeš vyhnout.” Takto se ohlíží papež František za dobou covidové pandemie. V “pocovidovém" světě vidí naději na lepší budoucnost. Přijměte pozvání do tohoto lepšího světa nahlédnout a být jeho součástí i spolutvůrci.

“Základním pravidlem každé krize je to, že z ní nevyjdeš stejný. Pokud ji překonáš, vyjdeš z ní buď lepší, nebo horší — ale nikdy ne stejný… Prožíváme čas zkoušky. … Skutečností je, že zkoušeni jsme v životě všichni. A právě díky tomu rosteme. V životních zkouškách odhaluješ své srdce: jak je pevné, jak milosrdné, jak je veliké, nebo naopak malé. Normální časy se podobají formálním společenským situacím: při nich se nikdy odhalit nemusíš. Usmíváš se, říkáš, co se má, a procházíš bez úhony, aniž bys někdy musel ukázat, kdo skutečně jsi. Když jsi ale v krizi, je to přesně naopak. Musíš si vybrat. A při tomto výběru odhaluješ své srdce.”

Kniha Nebojme se snít, z jejíhož úvodu je výše zmíněný text, vznikla za lockdownu. „Psal se 27. březen 2020, zbývaly jen dva týdny do oněch rozpačitých Velikonoc v prázdných kostelích a na vylidněných ulicích, a papež z potemnělého, deštěm smáčeného a opuštěného náměstí přednesl silné, neplánované zamyšlení ‚Urbi et Orbi‘. U televizorů a tabletů ho sledovaly miliony lidí a František jim jasně sdělil, že svět stojí před bodem zlomu, před zkouškou, ze které můžeme buď vyjít lepší, anebo se prudce otočit a vydat se nazpět.”

Nyní máme pár dní do Velikonoc 2022. Ještě jsme se nevzpamatovali z pandemie covidu a zcela neodložili roušky a respirátory, a do života nám vstoupila hrozba světového válečného konfliktu a vedle něj také realita statisíců uprchlíků z válkou postižených oblastí a nutnost se o ně postarat. Když si papež František vyměňoval se spoluautorem knihy Nebojme se snít, britským spisovatelem a novinářem Austenem Ivereighem, odkazy, články, podněty a nápady ke knize, zcela jistě ani jeden netušil, že se překlad knihy dostane čtenářům do rukou v době další velké krize.

Kniha v jistém smyslu přináší náhled na to, jak je možné vyjít z každé krize, na které tyto kroky aplikujeme. Stačí k tomu trojí: jasně vidět, dobře si vybírat (posuzovat) a správně jednat. Slovy Austina Ivereigha o cestě k lepší budoucnosti: „Nejprve se podívejte na realitu, jakkoli je nepříjemná, a především na pravdu o utrpení panujícím na okraji společnosti. Za druhé rozlišujte různé síly, které tu působí, a odlišujte to, co buduje, od toho, co ničí, to, co polidšťuje, od toho, co odlidšťuje, a tak si vybírejte to, co je od Boha, a odmítejte opak. Nakonec navrhněte nové myšlení i konkrétní kroky, které vycházejí z diagnózy toho, co nás trápí a v čem máme jednat jinak. To je tedy základní struktura knihy Nebojme se snít, rozdělené do tří ‚časů: vidět, vybírat a jednat.”

V první části knihy s názvem “Čas vidět” nás papež František vybízí, abychom statečně vnímali realitu současného světa - chudobu, drancování planety, vykořisťování lidí, sociální nespravedlnost. “Pán od nás dnes žádá kulturu služby, ne skartační kulturu. Druhým ovšem nemůžeme sloužit, pokud nedovolíme, aby k nám promlouvala jejich realita. Aby k tomu člověk došel, musí otevřít oči a nechat se zasáhnout utrpením, které je kolem, a tak moci zaslechnout Božího Ducha, který k němu promlouvá z periferie.”

Čas vidět je text plný naděje a povzbuzení. Dodává odvahu a nadšení vzít svět a jeho proměnu do vlastních rukou. Nikoli heroickými činy, ale skrze malé, konkrétní, pozitivní skutky, přesně tak, jak nás během celého roku pobízí a motivuje například skrze úryvky kázání v knize 365 dní s papežem Františkem. Skrze příběhy z Bible pak papež František vidí, že “obnova lidské společnosti vyžadovala vrátit se k respektování hranic, omezit bezohlednou honbu za bohatstvím a mocí, začít zase pečovat o chudé a o ty, kdo žijí na okraji.” A tyto principy vidí jako řešení i pro obnovu současné společnosti.

Odmítá podlehnutí “pandemii lhostejnosti”, kdy věříme, “že pokud tu není žádné okamžité ani zázračné řešení, je lepší necítit (a nedělat) nic. Bůh nikdy není lhostejný. Boží podstatou je milosrdenství, které neznamená jen vidět a dojmout se, ale zareagovat skutkem.” Pokud se necháme utrpením ve světě nebo v našem okolí zasáhnout a ptáme se, co dál, co můžeme udělat, co po nás Bůh žádá, papež František přináší jasnou odpověď: “Kladením právě takových otázek — ne jen řečnicky, ale v tichu a s pozorným srdcem, třeba před zapálenou svíčkou — se otevíráme působení Ducha. Začínáme rozlišovat, vidíme nové možnosti — přinejmenším v maličkostech, které nás obklopují nebo které den co den děláme. Když se pak těmto maličkostem věnujeme, začneme před sebou vidět jiný způsob, jak žít společně a jak sloužit svým milovaným bližním. Můžeme začít snít o skutečné změně, o změně, která je možná.”

Čas vidět je text plný krásných, hlubokých a moudrých postřehů, ze kterých vyplývá, že papež František se umí dívat. Vidí například souvislost mezi nemocemi těla a drancováním přírody ve jménu vyšší produkce a zisku. “Hřích má vždycky stejný kořen, kterým je vlastnění, obohacování se na úkor druhých i samotného stvoření. … Hřích spočívá v odmítnutí hranic, které vyžaduje láska.”

Papež František v závěru první části zajímavě popisuje i své tři životní krize. “Naučil jsem se, že člověk hodně trpí, ale když tomuto utrpení dovolí, aby ho změnilo, vyjde z něj lepší. Pokud se ale staví na zadní, vyjde z toho nakonec horší.” Jeho krize ho naučily “spoustu trpělivosti, která spočívá v daru pochopení, že důležité věci potřebují čas, že změna je organická, že existují hranice a my musíme pracovat jen v jimi vymezeném prostoru a zároveň mít oči upřené na obzor, jako to dělal Ježíš. Naučil jsem se, jak důležité je vidět veliké věci v maličkostech a věnovat pozornost drobnostem ve velkých věcech.”

I druhá a třetí část knihy obsahuje spoustu zajímavých a hlubokých myšlenek. Čas vybírat a Čas jednat jsou texty, o kterých by se dalo dlouze mluvit, psát, citovat. “Mezi prvním krokem, který spočívá v tom, přiblížit se a nechat se zasáhnout tím, co vidíme, a krokem třetím, kterým je konkrétní jednání za účelem uzdravení a nápravy, je zásadní mezistupeň: rozlišovat a vybírat. Čas zkoušky je vždycky dobou rozlišování mezi cestou dobra, které vede do budoucnosti, a jinými cestami, které nikam nevedou nebo nás vracejí zpátky. Máme-li jasno, raději si vybereme tu první.”

 Co konkrétně je potřeba k druhému kroku rozlišování? Jak nás v procesu rozlišování mohou inspirovat synody, sociální nauka církve a ekonomky - ženy? A může vůbec člověk jako jednotlivec nějak přispět k lepší budoucnosti celé společnosti? Na to vše má kniha velmi nadějnou a upokojující odpověď. 

Nechme se oslovit a nechat v sobě zrát potřebu "opustit kulturu „selfie“ a pohledět do očí, do tváří, na ruce a na potřeby lidí kolem, a tak najít i vlastní tvář, vlastní ruce plné možností."

Knihu Nebojme se snít můžete zakoupit na našem e-shopu.