Plná katedrála se modlila za „papeže, který ukazoval na Krista“

S velikonočním zpěvem Aleluja na rtech vstoupil do katedrály Božského Spasitele ve čtvrtek 24. dubna liturgický průvod mše svaté za zesnulého papeže Františka. K bohoslužbě se sešli lidé z různých částí diecéze a zaplnili místa v katedrále.

Fotogalerie

3

„Když se nedostanu do Říma, chtěl jsem přijet alespoň sem,“ sdílel se pro diecézní média pan Svatopluk z raduňské farnosti. Papeži Františkovi je vděčný za to, že ho těžká služba ve Vatikánu nezměnila a zůstal blízko lidem.  Doplňuje ho paní Andrea: „Vydala jsem se sem do katedrály, protože papež František byl jedinečnou osobností a pro mě živým světcem. Dával nám příklad, jak žít opravdově a hluboce a jít rovnou cestou k Ježíši.“

„Přišla jsem, abych se za papeže pomodlila. Vždy jsem ho ráda poslouchala, protože nám dodával naději do života,“ říká za sebe paní Edita z Ostravy-Mariánských Hor.

Právě modlitba díků za službu papeže Františka a prosby za jeho spásu provázely celou bohoslužbu. Tu ovšem kněží sloužili v bílých liturgických oděvech a s velikonočními modlitebními texty. Proto také zaznělo evangelium, ve kterém učedníci po návratu z Emauz ostatním vypráví o setkání s Ježíšem. Tehdy se Zmrtvýchvstalý objeví mezi nimi.

„Tak jako emauzští učedníci vydával i papež František svědectví o svém setkávání s Ježíšem. A když o tom hovořil, psal, a kázal, stál sám Ježíš najednou nově uprostřed nás, aby rozdával pokoj, soucit, milosrdenství,“ vyzdvihl v promluvě biskup Martin David.

Právě akcent na milosrdenství Boží a mezilidské zní jako ozvěna Františkova pontifikátu. „Papež František ukazoval na Krista, který i dnes je z masa a kostí v těch, kteří potřebují naši pomoc – v lidech v nouzi, lidech na periferiích. Ukazoval na Krista, který i dnes je z masa a kostí v nás samotných tam, kde my sami se tváří Otcova milosrdenství stáváme. František nám jasně ukázal, že je potřeba se soustředit na Krista jako milosrdného zachránce,“ podotkl biskup.

V závěru mše svaté ještě zazněla slova papeže Františka v zamyšlení o smrti, která přečetl biskupský vikář P. Daniel Vícha.

„Jako křesťané se nemáme bát smrti. Tak, jak přibývá let a bolestí, měli bychom si uvědomovat, že nás čeká velké setkání a na každé velké setkání je potřeba se připravit. Těším se na toto setkání. Těším se, až se znovu setkám se svými rodiči, s milovanou babičkou, se spolubratry kněžími, se všemi svatými a Pannou Marií a hlavně s Ježíšem, který jediný dává smrti smysl.“