Pletení a vnitřní klid

Sloveso plést je základem pro množství odvozených slov, které používáme, když se nám zrovna nedaří. Ty popleto!, řekneme. Učme se tedy od těch, které se nebojí šmodrchanců – žen s jehlicemi – dobře totiž vědí, jak v životě držet řádek.

Zřejmě není náhoda, že pletařky, které jsem pro účely tohoto textu oslovila, byly klidné, milé a trpělivé. „Každá prospěšná manuální práce má potenciál nás pozitivně ovlivnit – mozek vypíná, duše odpočívá. Ruční práce, jako je pletení, háčkování, vyšívání, také souvisejí s trpělivostí. Kdo se tomuto věnuje, musí už disponovat nějakou mírou vnitřního klidu, jinak by se to nenaučil,“ vysvětluje psycholožka Marta Luzarová. Podle ní je pravidelné pletení výbornou strategií, jak si udržet a prohlubovat vnitřní vyrovnanost.

Společná práce je dar

Z doby covidu víme, že setkávání se, sdílení svých myšlenek, přání i naříkání s druhými je cenné. „Být pohromadě a něčím společným se zabývat je krásná příležitost ke sdílení a sdělování věcí obyčejných i duchovních. A je to jiná kvalita než sdílení pomocí mobilu nebo internetu,“ říká pastorální teolog Aleš Opatrný a dodává: „Může to totiž být kus zakoušeného a sdíleného lidství, třeba zrovna při pletení. A posléze i příležitost ke sdílení témat víry, nenásilně, autenticky a neoficiálně. Může nám sice na první poslech znít nezvykle výzva ‚přes vlnu a pletací jehlice ke Kristu a s Kristem‘, ale uvažme, že bez lidského základu společenství může být oblast víry člověku nepřístupná nebo příliš vzdálená. A neobyčejnému světu víry se daří i mezi obyčejnými věcmi našich životů.“

Mons. Opatrný připomíná, že se Pán Ježíš pohyboval a lidsky dozrával v prostředí venkovského života tehdejší Palestiny. Je tak velmi pravděpodobné, že si při tesařině povídal se svatým Josefem a místními a při tom byl obyčejným vesničanem s neobyčejně silným poutem ke svému nebeskému Otci, byl jeho Synem. A my proto máme za úkol snažit se jeho plné božství a lidství chápat, nikoliv plést. Plést můžeme svetry a čepice.

Knihovny i farnosti

Setkání těch, kteří mají rádi práci s vlnou, přízemi či bavlnkami, probíhají na rozličných místech. „V naší sucholožské knihovně pořádáme kurzy tvoření, ve kterých se zaměřuji hlavně na pletení,“ vysvětluje Marie Vaculová ze Suché Loze, malé vesnice na jihovýchodním Slovácku. „Pletení je pro mě totiž největší relax a zábava. Už dávno není jen činností pro dámy se starším datem narození. Přes internet můžete sledovat pletařku třeba z Filipín nebo Kanady a komunikovat s ní. Co se týče vývoje pomůcek, existují „vyměnitelné jehlice“, které umožňují pletení svetru v celku, bez sešívání jednotlivých dílů. Jsou vyrobené například z březového dřeva a spojeny lankem, odlehčují výslednou váhu výrobku,“ vysvětluje knihovnice Vaculová výhody virtuální propojenosti, která rozšiřuje výběr materiálu. „Některé ceny vlny jsou v poměru s kvalitou dostupné a výsledné dílo bude dělat službu po dlouhou dobu. Také o tomto se bavíme s pletařkami, které se k nám do knihovny přišly naučit základy nebo už mají zkušenosti. Vždy jim říkám, že to, co si samy vytvoří, budou nosit mnohem raději než věci z obchodu. A nikdy jsem se nespletla,“ uzavírá knihovnice Marie.

A zdá se, že se nespletla ani v dalším podobném rysu všech žen-pletařek, které tvoří a s nadšením obdarovávají druhé. „Pletení a háčkování pro dobrou věc“ je název akce, kterou už šestým rokem pořádá Krajská knihovna Karlovy Vary. Výrobky putují do nemocnic, domovů pro seniory a na další místa, kde jsou potřeba. „Chodí sem ženy, které dobře pletou a háčkují, ale i ty, které se to teprve učí,“ říká knihovnice Eva Vodičková. Ruční práce jsou, jak říká, darem, který nemá každý. A vzít do ruky hlínu, korálky či přízi a vytvořit z toho věc k užitku či radosti je krásné umění. „Každá žena, která vytvoří výrobek, do něj vloží svou energii a část sebe. Je krásné vidět, jak jednotlivé podoby výrobků vypovídají o dobrotě autorek,“ popisuje. Dodává také, že díky tvoření procvičují jemnou motoriku, ramena a zlepšují soustředění.

Zpřítomnění okamžiku

Kromě svetrů a ponožek mohou pletařky své okolí obdarovat chutí k rozhovoru, ženy si přece při práci tak rády povídají! „Proces pletení mi navozuje vnitřní klid. Je to druh meditace, zklidnění. Takový neustále se opakující růženec bez slov. Zpřítomnění okamžiku,“ vysvětluje zase Markéta Krčálová ze spolku Terezčiny pletařky při pražské farnosti sv. Terezičky v Kobylisích a dodává, že pletení je také dobrou příležitostí, jak využít chvíle v tramvaji, ve vlaku, v čekárně u doktora a podobně. Také všude tam podle ní tato činnost přináší milé příležitosti k hovorům. „Pokud se s někým chcete seznámit, pletení doporučuji, boří bariéry,“ dodává.

Co si ale mají počít pletařky, které se mezi druhé už nemohou vydat přes zdravotní a jiné obtíže? Chuť pro dobrou věc a pletení mohou využít, a to i ke svému přivýdělku na dálku – projekt Ponožky od Babičky sdružuje zhruba 200 žen z celé republiky (www.ponozkyodbabicky.cz). „Výtěžek z prodeje ponožek jde samotným pletařkám, ale také na podporu našich vzdělávacích programů pro seniory,“ vysvětluje paní Broňa Hilliová z Centra Elpida, pražského vzdělávacího a kulturního centra pro seniory. „Mnoho lidí v důchodu svou nečinností sklouzává k litování. To já nemám ráda,“ říká jedna z „pletacích babiček“, paní Marie Horynová z Prahy, a dodává: „Proto bych pletení doporučila, je to náplň času a vyčistí se při něm hlava. A když se navíc ponožky někomu líbí a koupí si je, naplňuje vás, že to není zbytečné.“