Pět zvonů navrácených z Německa si převzaly české farnosti

Češi a Němci se v sobotu 13. dubna setkali v ostravské katedrále Božského Spasitele, aby se společně modlili za mír. Symbolem smíření je návrat pěti zvonů, které zrekvírovala nacistická válečná mašinérie. Projekt Zvony míru propojuje domovské farnosti zvonů s těmi německými, kde zvony po druhé světové válce sloužily. Víkendový česko-německý program zakončila návštěva Oldřišova, kde dostal slovo také očitý svědek snímání zvonů, o jehož vzpomínkách neměli někteří místní ani tušení.

Fotogalerie

3

Pětice zvonů byla v sobotu 13. dubna při vstupu do ostravské katedrály nepřehlédnutelná. Dva menší třicetikilové zvony míří do Doubravy a Věřnovic. Větší zvony získaly zpět Třanovice, Třebom a Oldřišov. Biskup Gerhard Schneider z diecéze Rottenburg-Stuttgart, která projekt iniciovala, zvony na úvod slavnostní bohoslužby požehnal. Pak se spolu s biskupem Martinem a liturgickým průvodem odebral do přední části katedrály ke slavnostní bohoslužbě.

Biskup Schneider se v kázání vrátil k roku 1940, kdy nacisté vydali příkaz sundat zvony z kostelních věží. „Kdo by si tehdy pomyslel, že nyní, o více než 80 let později, budeme moci tyto zvony vrátit zpět. A symbolizují pravý opak toho, co chtěli národní socialisté: Neznamenají válku, ale mír. Neznamenají nenávist – ale společnou křesťanskou víru mnoha národů. Nerozdělují lidi v České republice a Německu – ale spojují je. Jaký to podivuhodný obrat!“

Německý biskup se ohlédl také za opětovným navazováním dobrých vztahů mezi Češi a Němci. „Boží láska k lidem může překonat nenávist i tam, kde to podle lidského úsudku už nepovažujeme za možné. Takto začalo smíření národů Evropy po hrůzách druhé světové války. Bylo to smíření, které v podstatě umožnili a zahájili křesťané. Jako Němec jsem hluboce vděčný, že toto smíření existuje a že se mohu na tomto míru podílet.“

Bohoslužbou se nesl apel o pokoj a smíření v Evropě. Při závěrečné modlitbě za mír vedle sebe stáli zástupci českých a německých farností, mezi kterými se zvony přemístily. Farníci z Doubravy, Věřňovic, Třanovic a Oldřišova si své zvony po mši svaté odvezli. Historický zvon z Třebomi se do tamního kostela sv. Jiří dostane až na podzim, do té doby ho budou moct lidé obdivovat v ostravském kostele sv. Václava.

Čestné občanství v Píšti

Za projektem Zvony míru stojí německá diecéze Rottenburg-Stuttgart, která se rozhodla vrátit do Česka a Polska všechny zvony, které se po druhé světové válce nevrátily na východ. Zvony válku přečkaly zpravidla díky své historické hodnotě, ale jejich návrat zkomplikovala mezinárodní politická situace. Po letech se rottenbursko-stuttgartská diecéze rozhodla situaci napravit. Díky projektu se jeden zvon vrátil již v roce 2021 do Píště.

Tam se německá delegace projektu Zvony míru podívala v sobotu 13. dubna dopoledne. Při ceremoniálu v tamním kostele sv. Vavřince obec předala čestné občanství im memoriam svému rodákovi Josefu Bočkovi, který patřil k hybatelům projektu. Ocenění si tam převzal jeho syn Karl Boczek. Během slavnostního programu vystoupila i paní Anette Matrei z farnosti Grötzingen, kde píšťský zvon po druhé světové válce sloužil.

„V průběhu desetiletí se stal součástí našeho křesťanského života, protože nás doprovázel svým zvoněním po celý den a zvonil před každou bohoslužbou a o všech svátcích. Proto vám přiznávám, že jsme cítili radost, ale také trochu i smutek, když byl zvon připraven k odvozu. Mnozí občané se se zvonem loučili, někteří se ho láskyplně dotýkali rukama,“ vzpomínala Anette Matrei z Grötzingenu na události staré tři roky, kdy se tamní zvon vydal na cestu do Píště. Dnes v kostele sv. Vavřince slouží při významných příležitostech – velkých svátcích nebo při odpustu.

Neděle se Zvony míru

V neděli se delegace Zvonů míru vydala do Opavy, kde se zúčastnila nedělní bohoslužby s biskupem Martinem Davidem a Gerhardem Schneiderem. Tou dobou své navrácené zvony vítali v Třanovicích, Doubravě a Věřňovicích u Dolní Lutyně. 

Německá skupina pod vedením biskupa Schneidera pak odpoledne navštívila Třebom a Oldřišov. V Třebomi si výprava vyslechla povídání o historii kostela a mohla se podívat do věže, kde je již připraveno místo pro třebomský zvon. Vedení obce také zprostředkovalo setkání s nejstarším žijícím obyvatelem Třebomi.

Nečekaný vstup pamětníka

V Oldřišově pak na německý autobus čekala farnost nastoupená před kostelem s chlebem a solí. Za zvuku zvonů pak všichni společně vstoupili do kostela, kde již čekal zvon zavěšený na vyzdobené dřevěné konstrukci. Hned na počátku slavnostního setkání tak do něj mohl biskup Schneider několikrát udeřit. Chrámem se tak po letech mohl znova rozléhat zvuk zvonu z počátku 16. století.

Starosta Oldřišova Radim Lokoč pak v krátkém příspěvku zmínil, že zvon válku přežil i díky tomu, že ho Němci zrekvírovali. Kdyby totiž zůstal v oldřišovské věži, byl by jistě zničen při požáru věže na jaře 1945. Z prvních řad kostelních lavic setkání sledovali také občané a občanky, kteří již byli za druhé světové války na světě a zvon tedy přinejmenším podvědomě slýchali v dětství. Byla mezi nimi i 101-letá farnice, které zvon vyzváněl při prvním svatém přijímání i při svatbě.

Ještě před modlitbou za mír ve dvou jazycích ale přišel další silný okamžik. Slovo dostal pan Helmut Šafarčík, který byl očitým svědkem zrekvírování zvonu. Toho rána mu jeho babička řekla, že dědeček není doma, protože pomáhá v kostelní věži se sundáváním zvonu. Chlapec Helmut tedy běžel ke kostelu a viděl, jak muži zvon snášejí před kostel. Byl tak těžký, že někteří uvažovali, že ho z věže shodí. Dědeček pana Šafarčíka ale tehdy prý prohlásil: „Nesmíme ho zničit, třeba se sem ještě někdy vrátí.“ Němečtí vojáci pak dovolili farnosti, aby si druhý zvon ponechala. Ten ale došel zkázy při požáru věže na konci války. I díky tomu se zvon po strastiplné cestě a sedmdesáti letech služby pro věřící ve Schwenningenu vrátil domů.