Pět klíčů k lepšímu pochopení encykliky Humanae Vitae

25. července 1968 vydal svatý Pavel VI. encykliku Humanae Vitae o regulaci porodnosti a o nebezpečí, které s sebou nese používání umělých antikoncepčních metod a jejich zavádění jako státní politiky. V té době byla encyklika mnohými odmítána i v rámci katolické církve.

Dokument, vydaný na počátku sexuální revoluce, stále vyvolává smíšené reakce, a proto je třeba se blíže podívat na pět klíčových bodů, které nám umožní lépe pochopit encykliku, kontext, v němž byla napsána, její prorocké poselství a její platnost i v dnešní době. 

Jedná se o řádné, definitivní a nereformovatelné učení církve.

Různí kněží, teologové i laici často tvrdí, že encyklika patří pouze do řádného magisteria (učitelského úřadu) papeže a že její obsah by se mohl změnit s papežem, který nastoupí později. Encyklika Humanae vitae však byla papeži, kteří nastoupili po Pavlu VI., potvrzena.

Svatý Jan Pavel II. potvrdil, že „to, co církev učí o antikoncepci, nepatří mezi záležitosti, o nichž by se mezi teology měly vést jakékoliv spory. Učit opaku se rovná klamání morálního svědomí manželů“. Papež Jan Pavel II. dále uvedl, že katolická nauka o antikoncepci patří k morálnímu učení církve a že byla navržena „s nepřerušenou kontinuitou“, protože je to „pravda, o níž nelze vést spor“.

Humanae Vitae je prorocká encyklika.

Různé katolické osobnosti tuto encykliku charakterizovali jako „prorockou a stále aktuální“. V roce 1968 byla diskuse o negativním dopadu chemické antikoncepce teprve v plenkách, dokument však neznamenal jen konkrétní odpověď na debatu kolem sexuální etiky, „ale znamenal tehdy a stále znamená jasné a jednoznačné odmítnutí církve sklonit se před návrhy a požadavky sexuální revoluce“, jak vysvětlila Španělská biskupská konference.

V roce 2018 zesnulý varšavský arcibiskup Henryk Hoser poznamenal, že hlas sv- Pavla VI. v Humanae Vitae se ukázal být prorocký, pokud jde o antikoncepci, neboť „předpověděl, že její aplikace otevře snadnou cestu k manželské nevěře a všeobecnému poklesu porodnosti“. Arcibiskup dále zdůraznil, že encyklika je stále aktuální, protože manželská láska, „ať už fyzická nebo duchovní, musí spojovat tyto dva rozměry“ a že musí být vždy láskou „ bez sobectví“.

Podobně španělský kněz Javier „Patxi“ Bronchalo v roce 2022 uvedl, že dokument v té době varoval před nárůstem manželské nevěry, morální degradací, všeobecnou ztrátou důstojnosti žen a ideologickou kolonizací prostřednictvím vládní politiky.

Encyklika prošla před vydáním významnými změnami.

Podle výzkumu italského badatele ve Vatikánském apoštolském archivu měla být Humanae Vitae původně zveřejněna 23. května 1968, ale sv. Pavel VI. se rozhodl vydat ji až 25. července.

K tomuto opatření papež přistoupil přesto, že dokument byl již vytištěn v latině pod názvem De Nascendae Prolis (O dětech, které se mají narodit), protože se domníval, že je doktrinálně velmi hutný a že není pastoračně přiměřený.

Po některých změnách původního dokumentu Pavel VI. „vzal celou pastorační část a přidal řadu velmi citlivých bodů, které dodnes prozrazují jeho otisk“.

4. Papež Pavel VI. se před vydáním encykliky radil s biskupy.

Někteří obviňují sv. Pavla VI. z toho, že encykliku Humanae Vitae vydal bez konzultace s biskupy. Výzkum italského badatele však ukazuje opak. Během biskupské synody v roce 1967 papež požádal všechny preláty, aby mu sdělili svůj postoj k této otázce. Z téměř 200 biskupů, kteří se synody účastnili, jich v období od 9. října 1967 do 31. května 1968 odpovědělo pouze 26. Z této skupiny se 19 vyjádřilo pro antikoncepci a pouze sedm proti ní.

Z těchto sedmi byli nejznámější a nejvýznamnější ctihodný arcibiskup Fulton Sheen a tehdejší krakovský arcibiskup Karol Wojtyla, pozdější svatý Jan Pavel II, který chtěl být připomínán jako „papež rodiny“, jak prohlásil papež František při jeho kanonizaci v roce 2014.

Tehdejší státní sekretář, kardinál Agostino Casaroli, uvedl, že „ráno 25. července 1968 Pavel VI. sloužil mši svatou, požádal o světlo shůry a podepsal svůj nejtěžší podpis, jeden ze svých nejslavnějších podpisů. Podepsal své vlastní umučení."

5. Humanae vitae podporuje racionální uvažování o sexualitě.

Podle jezuity Bertranda de Margerieho racionální přístup k sexu neevokuje nevybíravou a úplnou autonomii intimního života manželů ani používání umělých prostředků ke kontrole porodů, ale spíše uplatňování ctnosti čistoty.

„Tím, že Pavel VI. vybízí k pravidelné zdrženlivosti a regulaci porodů bez umělé kontroly, právem vyzdvihuje pokornou a úplnou racionalizaci sexuální sféry podřízenou poznání lidského rozumu a kontrole svobody, které pomáhá milost,“ zdůraznil jezuita.

„Neodvolává se na instinkty, které jsou společné lidem i ostatním zvířatům a které jsou zbaveny rozumu, ale odvolává se na svobodu člověka, díky níž se člověk podobá čistým duchům, jakými jsou andělé.“

Zdroj: CNA