Pěší pouť za umělce se blíží, na její otázku „Kým je pro mě biskup“ odpovídá také Jan Graubner

Poslední červencový týden tohoto roku se uskuteční 16. ročník Pěší pouti za umělce. Přinášíme proto rozhovor s arcibiskupem Janem Graubnerem na téma „Kým je pro mě biskup?“, které je jedním z témat letošní pouti, a také odkaz na rozhlasový pořad Radia Proglas o pouti.

Všichni, kdo by chtěli poznat „na vlastní kroky“ kraj mezi Uherským Hradištěm, Svatým Antonínkem, Strážnicí, Miloticemi a Žarošicemi, se mohou přidat k putující skupině v týdnu mezi nedělí 24. a sobotou 30. července. Zájemci o celotýdenní putování (denně jsou plánovány trasy v délce do 15 km a věci veze doprovodné vozidlo) se mohou hlásit na e-mailové adrese pavlikova.martina@ado.cz. Přivítáme i pomocníka doprovodného vozidla, který by pomáhal se zavazadly a kuchyní.

Podrobné informace i kontakty jsou k nalezení na webu KulturaSlova.cz, kde je uveden program pro veřejnost pro ty, kteří budou mít zájem přidat se pouze na některý programový bod nebo i k putování během dne.

Pomyslným vrcholem pouti bude setkání s biskupem Josefem Nuzíkem na palubě lodi, která popluje z Veselí nad Moravou do Strážnice. Veřejnost si může koupit plavební lístky na webu lodnilistky.batacanal.cz. V cíli se potom od 18.00 uskuteční mše svatá s otcem biskupem a beseda zaměřená na téma „Kým je pro mě biskup?“ Na toto téma hlavní organizátorka pouti Martina Pavlíková položila pár otázek také otci arcibiskupu Janu Graubnerovi ještě ve dnech, kdy byl arcibiskupem olomouckým, jeho odpovědi naleznete níže.

A pro ty, kdo by se chtěli aspoň trochu nadechnout pouťové atmosféry a měli zájem se dovědět i nějaké zajímavosti a podrobnosti, je přichystán rozhovor s Martinou Pavlíkovou, s duchovním průvodcem pouti P. Jiřím Zámečníkem i edukačním pomocníkem Vladimírem Švarcem. Pořad v Radiu Proglas přichystala Radka Rozkovcová a poslechnout si ho lze na tomto místě.

Pěší pouť za umělce je určena každému, kdo je otevřen rozměru krásy Božího stvoření a touží po tom, aby i jeho život byl ve výsledku uměleckým dílem. K tomu si ovšem nevystačí člověk sám, potřebuje kolem sebe společenství, které mu tento rozměr krásy pomáhá nalézat a objevovat. Organizátoři se těší na každého, kdo se v tomto týdnu připojí. A ti, kteří by se připojit chtěli, ale nemohou, prosí o modlitbu a provázení v duchu. Motto letošní pouti: „Stačí pokorně přijmout své nedokonalosti a s láskou a mírností je snášet. V tom spočívá pravá svatost“ (sv. Terezie z Lisieux).

Kým je pro mě biskup? Rozhovor s arcibiskupem Janem Graubnerem

Otče arcibiskupe Jene, vám předávali víru rodiče. Přesto, kdy jste vy osobně zaznamenal, kým je vlastně biskup, arcibiskup pro vás a vůbec pro církev? Předávali vám i tento vztah rodiče?

V dětství jsem živého biskupa nikdy neviděl. Jen jako ministrant jsem kdysi v sakristii slyšel téměř šeptat, že právě zemřel arcibiskup Matocha, kterého nesměli pohřbít v Olomouci. Na jaře 1968 jsem byl s kamarádem na Velehradě při zakládání Díla koncilové obnovy. Tam se objevil průvod biskupů z celého Československa, z nichž mnozí teprve vyšli z vězení či internace. Byli to pro nás hrdinové a svědkové víry.

Vzhledem k tomu, že ne všichni pokřtění byli vedeni k víře a ke vztahu k církvi a k jejím duchovním představitelům, nebo třeba byli, ale spíše jim to vztah k autoritě biskupa zdeformovalo a vedlo k nedůvěře, prosím zformulujte pro nás jednoduše: Kým je biskup pro církev? Kým by měl být pro křesťany katolické církve? Nebo nejen katolické církve?

Biskup je nástupcem apoštolů a středem jednoty pro místní církev. I přes lidskou slabost má vysoké poslání zpřítomňovat Krista a dokonce jednat v Kristově osobě (jako každý kněz), když uděluje svátosti a při proměnění říká „toto je moje tělo“… V dnešní době máme mimořádný problém s uchopením ideálu a reality. Jedni se vznášejí jako idealisté, ale natlučou si nos, když zjistí, že nemají křídla. Tak zvaní realisté volají po snížení ideálu, aby byl dosažitelný. Zůstávají však duchovními trpaslíky a ztrácejí smysl života, protože nemají další cíl. Vydržet napětí mezi ideálem a realitou je nepříjemné, natahuje nás, ale dává vyrůst v osobnosti. Máme málo skutečných osobností, protože před napětím utíkáme. Podobný problém máme s autoritami, od nichž žádáme dokonalost, když jim něco chybí, snadno je odepíšeme (ve své malosti). Nedovedeme se sjednotit, když každý chce být středem.

Co nám v tomto směru mohou předat životy a dílo vašich předchůdců v arcibiskupském úřadu olomouckém nebo i osobnosti pomocných biskupů olomouckých?

To by bylo na dlouhé vyprávění. Jen připomenu biskupa Zdíka, který měl světový rozhled a ovlivnil tím Olomouc (např. zdejší kapitulu založil jako reformovanou podle řehole sv. Augustina). Biskup Bruno položil pevné základy církevní struktury na Moravě a jejího hmotného zabezpečení. Biskupu Janu Železnému vděčíme za to, že husité nezničili celou Moravu. Ditrichstein dovedl jednat s Karlem ze Žerotína v nejtěžších napětích a po potlačení povstání dojednal, že na Moravě nebyly popravy jako v Čechách. Za to zodpovídal za rekatolizaci, která nakonec dopadla na Moravě lépe díky velkému podílu církevních škol, hlavně piaristů, které přivedl na Moravu (1631 Mikulov, 1633 Strážnice, 1634 Lipník, Kyjov, Kroměříž, Příbor, Stará Voda, Bílá Voda…) Karel z Lichtensteina, obnovitel Moravy skrze krásu. Stojan, který chápal politiku jako skutečnou službu a svou blízkostí lidem dával zakusit Boží blízkost.

Ke kterému ze svých předchůdců máte osobní a živý vztah a proč? V čem je vaším příkladem a učitelem? Jaké poselství od něho byste předal svým ovečkám?

Nemám jeden vzor. Od mnohých se učím a zároveň vnímám odlišné okolnosti jejich doby i jejich chyby. Nikdo se nedá jednoduše kopírovat. Mnohý může inspirovat.

Za vašeho života se vystřídali v čele arcidiecéze Josef Matocha, Josef Vrana a po revoluci František Vaňák. Kým jsou pro vás tyto osobnosti? A jak přistupovat s odstupem času k osobě apoštolského administrátora Josefa Vrany? V čem je právě on i jeho kontroverzní služba v době komunizmu školou? Je něco, co si právě u něho více uvědomujete?

Že není správné škatulkovat, že je špatné posuzovat jiné doby podle dnešních měřítek a situací. Nechci ho obhajovat, ale dělal i mnoho dobrého, například když byl s malou skupinou mladých kaplanů, povzbuzoval i k zakazované práci s mládeží. Byl pod obrovským tlakem. Někteří kněží mu nevěřili, ale komunisti mu taky nevěřili. V roce 1990 se odpojovalo sedm odposlouchávacích zařízení z jeho úředních prostor.

Váš předchůdce Leopold Prečan si nechal brněnským výtvarníkem vyobrazit nad svůj příbytek v Arcibiskupském paláci hrobku Ditrichsteinů, která se nachází v Mikulově, a nad ní je vyobrazena velká hostie s monogramem IHS. Vy jako jeho nástupce přicházíte již 30 let do těchto prostor, ve kterých pracujete, ne bydlíte, jako arcibiskup Prečan. Proč, podle vašeho názoru, si nechal arcibiskup Prečan vyobrazit nad svůj příbytek právě hrobku Ditrichsteinů? Bylo toto vyobrazení i pro vás nějakým stálým poselstvím, které se vám skoro denně připomínalo?

Na to se ptejte historiků umění. To mě nikdy nezajímalo. A arcibiskup Prečan v této části moc nebydlel. Nějakou dobu bydlel na druhé straně 1. patra, ale pak dlouho na Svatém Kopečku.

Co byste vzkázal svým ovečkám, které patří do vašeho stáda, ale osobně vás neznají, mají o vás zkreslené informace z médií a berou vás možná víc jako úřední a veřejnou osobu, nebo vůbec nepřemýšlejí o svém osobním vztahu k vám a už vůbec ne o tom, že oni by mohli být někým důležitým pro vás? A také těm, kteří vás osobně znají, ale nemají příležitost s vámi hovořit, takže jsou ve vaší blízkosti, ale zároveň nejsou. Kým byste si vy přál, abyste byl pro ně, arcibiskup do nedávna olomoucký a nyní již pražský?

Tam, kde se členové počítají na milióny, není možný osobní vztah se všemi. Přesto s mnohými možný je a snažil jsem se hodně jezdit mezi lidi, mám spoustu korespondence. Od médií, z nichž většina je populistická dříve než politici a kupuje si čtenáře za negativní informace a senzace, nemůžete čekat, že budou konstruktivně pracovat na budování zdravé společnosti a zvedání kulturní úrovně. Ve větším společenství vidím jako důležité zapojení do struktur jako jsou farnosti či jiné skupiny. Kdo má zájem, měl možnost být na mých besedách či duchovních cvičeních. Všechna nebyla obsazena do posledního místa.

Celá pouť je modlitbou nejen za umělce, ale i za každého člověka, za každého z nás, abychom otevřeli srdce kráse Božího stvoření. V tuto chvíli nevíme, zdali se budou uskutečňovat další ročníky a v jaké podobě. Je něco, co byste chtěl k dosavadnímu pořádání Pěší poutě za umělce říci?

Tradice živé řadu let ukazují, že tyto poutě smysl mají. Přeji jim ještě dlouhou a plodnou budoucnost. Co k nim říct? Myslím, že je to jediná pouť, jejíž organizace souvisí a arcibiskupstvím. Ostatní poutě různých skupin si pořádají ti lidé sami a biskup je k nim jen pozván. Možná by se rozvinul ještě další pozitivní směr těchto poutí, kdyby byly více závislé na dobrovolnické aktivitě aktérů.