Péče o čtyři rozměry člověka

Obě se zaměřují na následnou péči, ke starosti o tělo ale přidávají i něco navíc. Jak Nemocnice Milosrdných bratří ve Vizovicích, tak Nemocnice Milosrdných sester v Kroměříži staví také na péči o duchovní stránku pacientů i o další lidi.

„Během hospitalizace se zajímáme i o sociální zázemí nemocného, abychom věděli, jak o něj bude postaráno po propuštění. S rodinou pak řešíme vhodné pomůcky a spolupracujeme i se sociálními zařízeními a domovy pro seniory,“ říká ředitelka vizovické nemocnice Zdeňka Vlčková. Následnou lůžkovou péči tu mohou poskytnout až 65 pacientům, většinu z nich představují lidé s onemocněním dlouhodobého charakteru a zčásti nebo úplně nepohybliví.

Dějiny nemocnice v pětitisícovém valašském městečku sahají až do sklonku 18. století, kdy sem přišel řád milosrdných bratří, aby se staral o nemocné a potřebné. Roku 1951 komunisté zařízení začlenili pod okresní nemocnici jako plicní oddělení, bratři se ho znovu ujali až v roce 1993. Jedná se o největší zařízení řádu, který v Česku prostřednictvím tří bratří a více než stovky spolupracovníků provozuje i lékárny v Brně a Letovicích, mateřskou školu a společenský sál v Brně a participuje i na provozu Nemocnice Milosrdných bratří v Brně, kde vede dobrovolnický program.

Ve Vizovicích se dnes o spokojený pobyt pacientů stará 80 zaměstnanců, z toho čtyři lékaři, 26 zdravotních sester a devět ošetřovatelek. Ale nejen oni. „Navázali jsme výbornou spolupráci s vizovickou farností. Jednou týdně se tak v naší kapli konají mše svaté, zdejší farář P. Vít Hlavica navíc poskytuje pacientům další duchovní služby a součástí ošetřovatelského týmu jsou i pastorační asistenti, kteří navštěvují pacienty, povídají si a modlí se s nimi nebo jim zprostředkovávají návštěvy duchovních z jiných církví,“ říká Zdeňka Vlčková.

Cílem nemocnice je podle ní především naplňovat odkaz zakladatele řádu milosrdných bratří, sv. Jana z Boha. „Snažíme se poskytovat kvalitní lékařskou péči na odborné úrovni a perfektní ošetřovatelskou a rehabilitační péči. Zaměřujeme se hlavně na osobní a lidský přístup, snažíme se zajistit všechny potřeby a přání pacientů a tím jim ulevit od bolesti, nemoci a trápení,“ říká ředitelka. A dodává: „I proto u nás probíhá škola hospitality, kdy nově příchozí zaměstnanci do hloubky poznávají činnost a poslání řádu.“

Pomáhají i Ukrajinky

S činností svého zakládajícího řádu je pevně spjato také fungování Nemocnice Milosrdných sester sv. Vincence de Paul v Kroměříži. Kongregace (vzniklá ve Vídni roku 1832) sem přišla v roce 1845 a své nemocnice, zestátněné roku 1953, se stejně jako bratři ve Vizovicích znovu ujala v roce 1991. Posléze postavila vedle původní kláštěrní budovy novou a tu původní pak zrekonstruovala. Celková kapacita nemocnice tak dnes činí 105 lůžek – především pro pacienty z Kroměřížské nemocnice, ale i dalších nemocnic v regionu.

„Vedle obvyklé následné péče o zcela nebo částečně nepohyblivé pacienty se zaměřujeme i na léčbu nehojících se ran a defektů moderními metodami. Naše nemocnice je opakovaně držitelem certifikátu garance kvality léčby ran od odborné společnosti,“ říká sestra Damiána Tenčíková – představená řádu a zároveň vrchní sestra v nemocnici, kde s ní pracuje na 140 dalších zaměstnanců. „Jedno z pěti oddělení funguje od roku 2020 jako paliativní. Součástí je i místnost, kde se rodina může se zemřelým rozloučit,“ dodává.

Tak jako ve všech církevních nemocnicích, i zde kladou důraz nejen na tělesnou stránku. „Součástí péče o pacienta je holistický přístup, který chápe čtyři dimenze člověka: fyzickou, psychickou, sociální a duchovní. Všechny se pak snažíme začlenit do ošetřovatelské praxe,“ říká sestra Damiána. „Nemocniční kaplan nebo přivolaný duchovní nabízí pacientům podporu. Za všechny zemřelé pacienty se pak každou první sobotu slouží mše svatá, na kterou jsou zváni také pozůstalí, a modlíme se i za ostatní pacienty a zaměstnance.“

Kromě péče o nemocné se nemocnice zajímá i o další potřebné. „Od března proto u nás pracují dvě ukrajinské ženy, které se svými rodinami utekly před válkou. Nemocnice jim kromě zaměstnání poskytla také ubytování,“ upozorňuje sestra Damiána. A dodává: „Na Boží hod velikonoční je sestry pozvaly ke společnému stolu a ony s rodinami zase v neděli poté, kdy slavily pravoslavné Velikonoce, přinesly požehnané pokrmy.“