Pastýřský list biskupa Nuzíka k 3. neděli adventní

K oslavě 3. neděle adventní zasílá věřícím olomoucké arcidiecéze její administrátor biskup Josef Nuzík svůj pastýřský list.

„Součástí života v některých obcích a městečkách bylo, a na mnoha místech stále ještě je, hlášení místního rozhlasu,“ začíná svůj list biskup Nuzík a dodává, že podobně k nám míří také Boží slovo, jen cílí hlouběji pod povrch: do lidského nitra a k vnitřnímu duchovnímu životu, který je pro křesťana nesmírně důležitý a určuje podobu a kvalitu jeho existence.

„Nedlouho před svátky Kristova narození nám z rozhlasu zaznívá zásadní hlášení zahrnující výzvu apoštola Pavla: ‚Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu,‘“ pokračuje biskup Nuzík a v tomto trojitém apelu vidí základní pilíře křesťanského života. Jako příklad, jak Pavlově výzvě vyhovět a přetavit ji ve skutek i přes mimořádně nepříznivé podmínky, pak zmiňuje slovenskou sestru Zdenku Schelingovou z Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže, která v padesátých letech 20. století jako zdravotnice pomohla k útěku vězněnému knězi, za což byla mučena a odsouzena ke 12 letům vězení.

Naším úkolem nyní je, upozorňuje biskup Nuzík, zamyslet se nad tím, nakolik adventní výzvu sv. Pavla naplňujeme my sami. „Dovolím si otočit pořadí apoštolových slov. První krok na cestě k radosti ze života spočívá v přijetí pobídky: Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Děláme to, bratři a sestry? Komu přisuzujeme zásluhu na tom, že se nám v životě dostává věcí běžných i vzácnějších? Nenalézáme na všem nějaký kaz nebo nedokonalost?“ táže se.

Druhým krokem musí být modlitba, která žel často bývá tím prvním, co člověk v nedostatku času vynechá. „Stačí trocha vynalézavosti a zjistíme, že režim si lze uspořádat tak, aby se modlitba nevytrácela,“ vybízí biskup Nuzík a přechází pak ke třetímu kroku: Stále se radujte. „Abychom poznali pravou radost, musíme se otevřít Hospodinu, aby nás pomazal, obvázal, propustil, a tak proměnil naše nitro. Tato proměna však nemůže nastat, nastavíme-li jí ve své mysli těžko překonatelné překážky, upínáme-li se příliš na tento svět,“ upozorňuje a dodává: „Kéž se nám všem, bratři a sestry, podaří prožít poslední adventní týden s touhou naučit se Bohu více děkovat a být věrný v modlitbě. Pak budeme zažívat vnitřní radost, kterou nám dá okusit Bůh.“