Pastýř se nesmí bát zranění

Netrpělivě očekávaný druhý díl životopisu papeže Františka z pera britského novináře a komentátora církevního dění Austena Ivereigha rozhodně nezklame. Jeho Zraněný pastýř je stejně poutavý jako první díl Papež reformátor (2016).

Ivereigh počítá s těmi, kteří nečetli jeho předchozí knihu, jež mapovala příchod Františkových italských předků do Argentiny, jeho dětství a celou kněžskou dráhu až po nástup na svatopetrský stolec. Na úvod volného pokračování tuto historii stručně připomene včetně dosud nepublikovaných detailů – např. o silném sociálním cítění Františkovy babičky Rosy, která byla na tomto poli velmi aktivní, a svého vnuka tedy ovlivnila nejen v oblasti víry. Ivereigh připomene i další vlivy, které mladého Jorgeho utvářely – od perónismu přes Thomase Mertona až po kněze, který ho nasměroval ke kněžství.

Hlavním tématem novinky je však Františkův pontifikát, a především klíčové momenty reformy, kterou se současný papež snaží proměnit církev, aby se přestala zaměřovat sama na sebe, na své bezpečí, ale byla nositelkou Boží lásky, dobroty, otevřenosti, pozornosti a milosrdenství – jak je zachycují už Ježíšova podobenství. Je to „příběh obrácení církve, která se snaží postavit do svého středu Krista,“ charakterizuje svou knihu sám autor.

„Dobrý pastýř nenosí rukavice, je připraven ušpinit si ruce,“ říkal František, když byl ještě biskupem v Buenos Aires a docházel do chudinských čtvrtí. Jindy zase připomínal, že „dobrý pastýř má být cítit ovcemi“. Jeho pontifikát ale připomíná ještě další rozměr dobrého pastýře, který chce kráčet v Ježíšových stopách: nesmí se bát zranění, chce-li ho následovat. Ačkoli je papež František mezi věřícími nesmírně oblíbený a jeho hlasu naslouchají i lidé mimo církev, právě kvůli své reformě utržil už mnoho ran – a nejvíce od „vlastních“, hnaných obavou, že podkopává stávající pořádky a příliš podřizuje církev modernímu světu. Přitom v řadě případů navazuje na úsilí svého předchůdce Benedikta XVI. Ivereighova kniha odhaluje, co se za těmito obavami a odporem často skrývá a jakou hysterii i záludnosti František u některých církevních představitelů vyvolal.

Text postupně mapuje reformy vatikánské banky a hospodaření Vatikánu vůbec, maltézského řádu, římské kurie, změnu přístupu k pohlavnímu zneužívání, ale především boj proti klerikalismu. Tato „děsivá zkaženost pod zdáním dobra“, která se může převlékat do katolického roucha a puntičkářsky dbát na tradice a zákonictví, ohrožuje samo hlásání evangelia. Autor rozebírá i Františkovo ekologické myšlení nebo bouři, která se rozpoutala kolem jeho synody o rodině a exhortace Amoris laetitia. Dává také nahlédnout do nejtěžších chvil Františkova pontifikátu, do temné hodiny, kdy si musel přiznat, že zneužívání (nejen) v chilské církvi je mnohem hlubším problémem zneužití moci a že nejde o izolované případy.

I když Ivereigh nahlíží kritickým okem i některé Františkovy kroky (zejména když dlouho hájil problematického chilského arcibiskupa), je znát, že je stoupencem jeho reforem a jejich odpůrce nešetří. Určitá jména vám až zhořknou v ústech.

Nicméně Ivereigh je dobře informovaný a mnohé věci, které čtenář zaznamenal jen kuse ve zpravodajství, zde dostávají potřebný kontext a hlubší smysl; dobírá se pochopení řady papežových kroků i způsobu jeho uvažování. Kniha je tak neocenitelným průvodcem Františkovým pontifikátem z pera někoho, kdo má argentinského papeže upřímně rád. A navíc vychází v kvalitním překladu našeho redakčního kolegy Jiřího Gračky.

Austen Ivereigh: Zraněný pastýř (Triton 2022)