Parolin: Zastavit eskalaci a vyjednávat

Vatikánský státní sekretář v rozhovoru s italskými novináři: „Rozšíření konfliktu by znamenalo obrovskou katastrofu.“

Rozšíření ukrajinského konfliktu do zbytku Evropy by znamenalo „obrovskou katastrofu“, z jejíž představy až mrazí. V rozhovoru pro čtyři italské deníky (Il Corriere della Sera, La Repubblica, La Stampa a Il Messaggero) to řekl vatikánský státní sekretář kardinál Pietro Parolin. Vybízel, aby se zabránilo jakékoli vojenské eskalaci, aby se zastavilo bombardování a aby byla zahájena jednání, na která "není nikdy pozdě". Parolin ujistil, že Svatý stolec je „připraven usnadnit jednání mezi Ruskem a Ukrajinou“.

Pokud jde o možnost, že by se konflikt rozšířil a v souvislosti s vysíláním zbraní na Ukrajinu zasáhl i další evropské země, vatikánskánský státní sekretář uvedl: „Netroufám si na to ani pomyslet. Byla by to katastrofa obrovských rozměrů, jakkoli jde o eventualitu, kterou bohužel nelze zcela vyloučit. V posledních dnech jsem se setkal s výroky, které připomínaly události, jež předcházely druhé světové válce a vyvolaly ji. Jsou to konotace, ze kterých mrazí.“

Jak vysvětluje kardinál Parolin, abychom zabránili tomuto nebezpečí, „musíme se vyhnout jakékoli eskalaci, zastavit střety a vyjednávat. Znepokojivým scénářem je také možný návrat k nové studené válce mezi dvěma znepřátelenými bloky. Je to v rozporu s kulturou bratrství, kterou papež František navrhuje jako jedinou cestu k vybudování spravedlivého, solidárního a pokojného světa.“

K možnosti vyjednávání a případné roli Svatého stolce vatikánský státní sekretář uvedl: „Přestože došlo k tomu, čeho jsme se obávali a doufali, že se to nestane, tedy k rozpoutání války Ruska proti Ukrajině, jsem přesvědčen, že vždy existuje prostor pro vyjednávání. Nikdy není pozdě! Protože jediným rozumným a konstruktivním způsobem, jak urovnat neshody, je dialog, což papež František neúnavně opakuje. Svatý stolec, který v posledních letech neustále, diskrétně a s velkou pozorností sleduje dění na Ukrajině a nabízí disponibilitu k usnadnění dialogu s Ruskem, je vždy připraven napomoci stranám konfliktu, aby se na tuto cestu vrátily.“

Jak známo, minulý pátek se papež František vydal do diplomatického sídla Ruské federace na Via della Conciliazione: „Využívám této příležitosti,“ řekl Parolin, „abych obnovil naléhavou výzvu, kterou Svatý otec vyslovil při své návštěvě ruského velvyslanectví u Svatého stolce, výzvu k zastavení bojů a návratu k vyjednávání. Především je třeba okamžitě zastavit vojenský útok, jehož tragické následky jsme již všichni viděli. Rád bych připomněl slova Pia XII. z 24. srpna 1939, několik dní před vypuknutím druhé světové války: Ať se lidé vrátí k vzájemnému porozumění. Ať obnový vyjednávání. Budou-li jednat s dobrou vůlí a respektem k právům druhé strany, zjistí, že upřímné a aktivní jednání nikdy nebrání čestnému úspěchu.“

Vatikánský státní sekretář promluvil také o neshodách mezi církvemi: „V dějinách církve bohužel nikdy nechyběly partikularismy a vedly k mnoha bolestným rozdělením, jak o tom svědčí svatý Pavel u počátků křesťanství, který nás zároveň nabádá k jejich překonávání. V tomto smyslu vidíme povzbudivé signály ve výzvách hlav pravoslavných církví, které projevují ochotu opustit vzpomínky na vzájemné rány a pracovat na míru.“ Na druhou stranu církve „shodně vyjadřují vážné znepokojení nad situací a potvrzují, že - odhlížejíce od všeho dalšího - jsou hodnoty míru a lidského života tím, co církvím skutečně leží na srdci a co může sehrát zásadní roli v tom, aby se situace dále nezhoršovala.“

Nakonec se kardinál Parolin vrátil k probíhajícímu konfliktu: „Znovu vidíme, že komunikace a vzájemné naslouchání jsou nezbytné k tomu, abychom plně poznali a pochopili důvody druhých. Když spolu lidé přestanou komunikovat a upřímně si naslouchat, pohlížejí na sebe s podezřením a nakonec si vyměňují jen vzájemná obvinění. Vývoj v posledních měsících tuto vzájemnou hluchotu jen podpořil a vedl k otevřenému konfliktu. Aspirace jednotlivých zemí a jejich legitimita musí být předmětem společné reflexe v širším kontextu a především s ohledem na volbu občanů a při respektování mezinárodního práva. Historie je plná příkladů, které potvrzují, že je to možné.“