Parolin: Papež v Bahrajnu, znamení jednoty a dialogu v tragickém okamžiku dějin

Bahrajn se připravuje na přijetí Petrova nástupce. Státní sekretář v rozhovoru pro vatikánská média vyjadřuje vděčnost bahrajnskému králi Ḥamadovi bin ʿĪsā Āl Khalīfovi a místní církvi za toto pozvání.

Papež bude v Bahrajnu od 3. do 6. listopadu. Navštíví města Manáma a Awali, kde se zúčastní "Bahrajnského fóra pro dialog: Východ a Západ pro lidské soužití". Mezi hlavní události bude patřit mše svatá na Bahrajnském národním stadionu a setkání s mladými lidmi ve Škole Nejsvětějšího Srdce Páně. Státní sekretář kardinál Pietro Parolin v rozhovoru pro L'Osservatore Romano a Vatikánský rozhlas-Vatican News opakuje, že "ve světě charakterizovaném napětím, protiklady a konflikty" je papežova návštěva a události v Bahrajnu, kterých se zúčastní, "poselstvím jednoty, soudržnosti a míru".

Vaše Eminence, František bude prvním papežem, který navštíví Bahrajn. Jak k této návštěvě vůbec došlo?

Návštěva vychází z pozvání, které bahrajnský král adresoval Svatému otci nejprve neformálním způsobem a poté ho konkretizoval a formalizoval v osobním dopise. A také se shoduje s Fórem dialogu pro mírové soužití. Ke královu pozvání se pak přidalo pozvání místní církve v osobě apoštolského administrátora Mons. Hindera. Rád bych také využil tohoto rozhovoru, který předchází papežově návštěvě, abych vyjádřil svou hlubokou vděčnost králi a bahrajnským úřadům, jakož i bahrajnské církvi za toto pozvání a za přípravy, které s ohledem na příjezd Svatého otce provádějí, a za přijetí, které mu připraví.

Papež se zúčastní závěrečné fáze fóra věnovaného dialogu o lidském soužití mezi Východem a Západem. Jaké poselství chce předat v kontextu současného světa?

Myslím, že poselství tohoto fóra a účasti Svatého otce je zcela jasné. Je to znamení jednoty v obzvláště citlivém, složitém a v některých ohledech tragickém okamžiku našich dějin. Je to výzva k dialogu, výzva k setkání mezi Východem a Západem v realitě, jako je realita Bahrajnu, která je multietnická, multikulturní a multináboženská, a tedy vykazuje schopnost žít společně, schopnost spolupracovat i ve složité realitě, jakou je tato země. Při téže příležitosti se uskuteční také dvě setkání, jedno s Muslimskou radou starších, což je organizace zastupující muslimské náboženské vůdce, kteří se zasazují o dialog a respekt k náboženstvím, a pak také ekumenické setkání, na němž se sejde mnoho zástupců z různých zemí. Signál je však vždy stejný: ve světě, který se vyznačuje napětím, protiklady a konflikty, poselství jednoty, soudržnosti a míru.

Papežova přítomnost na fóru vyvolává vzpomínky na Abú Zabí, na dokument o lidském bratrství pro světový mír a společné soužití. Tento text v návaznosti na papežské magisterium opakuje, že Boží jméno nesmí být nikdy použito k ospravedlnění násilí a války. Jaký má toto poselství význam pro dnešek?

Zdá se mi, že to má velkou relevanci a je to tak trochu červená nit, která spojuje všechny cesty, které papež do těchto zemí podnikl, vzpomeňme na tu poslední do Kazachstánu. Můžeme se ale vrátit i k jeho loňské cestě do Iráku nebo předtím do Arabských emirátů, Maroka, Egypta a Ázerbájdžánu. A tato červená nit jednoduše říká, že mezi Bohem a nenávistí, mezi náboženstvím a násilím je absolutní neslučitelnost, nemožnost jakéhokoli kontaktu a sblížení, protože kdo připouští nenávist a násilí, narušuje samotnou podstatu náboženství. A především v Kazachstánu papež trval na dvou bodech, které považuji za důležité zde vyzdvihnout: na jedné straně očista, to znamená, že vždy existuje také pokušení manipulovat náboženstvím a někdy ho používat k účelům, které nejsou náboženské, tedy k účelům moci, k utlačování. Papež tedy vyzývá k tomuto hlubokému očištění. A zároveň jde o to se sjednotit: náboženství mohou v tomto smyslu skutečně spolupracovat, a to právě proto, aby se odstranilo jakékoli nedorozumění, aby se náboženství vždy stalo faktorem smíření, faktorem míru, faktorem soudržnosti a harmonie.

Inkluze a úcta k lidskému životu jsou cesty, na které se papež vždy odvolává a o kterých svědčí: jaký význam mají pro tuto cestu do Bahrajnu?

Mají stejný význam jako vždy. Papež tlumočí hluboká očekávání mnoha lidí, kteří nevidí, že jsou respektována jejich práva, jejich základní práva na život, na začlenění, na podíl na statcích země. A tak i zde bude papež hlasem těch, kdo jsou bez hlasu, a vyjde vstříc lidem, kteří jsou v jistém smyslu na periferii. Zdá se mi však, že tyto hodnoty jsou proklamovány v samotné ústavě oné země, která hovoří o tom, že se má zabránit jakékoli diskriminaci na základě jakéhokoli prvku.

V Bahrajnu je hlavním náboženstvím islám, katolíci jsou v malé menšině. Jaké jsou vztahy mezi Svatým stolcem a touto zemí Zálivu?

Ano, správně, v Bahrajnu je islám státním náboženstvím a šaría je hlavním zdrojem práva. Křesťanská komunita tvoří asi deset procent obyvatelstva a katolíků je zde 80 až 100 tisíc. Vztahy se Svatým stolcem byly navázány v roce 2000 a myslím, že jsou dobré. Ze strany státních orgánů vždy existoval respekt a spolupráce s katolíky, a to jak s věřícími, tak s apoštolským vikářem. Papežova návštěva bude sloužit právě k setkání s tímto společenstvím a k jeho povzbuzení v jeho životě a svědectví.

Papež navštíví města Manáma a Awali. Před rokem zde byla vysvěcena katedrála Panny Marie Arabské: základní kámen tohoto kostela – cihlu ze Svaté brány baziliky svatého Petra – daroval sám František...

Ano, existuje velmi úzké pouto prostřednictvím tohoto symbolického kamene, který tvoří základ tohoto kostela. Tento kostel je důležitý, je důležitý pro komunitu, která samozřejmě potřebuje místa bohoslužeb, kde může praktikovat, prožívat svou víru na úrovni slavení. Je však také důležitý jako projev úcty a pozornosti, o níž jsem se již zmínil, ze strany státních orgánů vůči křesťanské komunitě. Je to tedy pěkný symbol i konkrétní realita toho, co bylo doposud a co, jak doufáme, bude ještě více postojem ke křesťanskému společenství.