Papežská katecheze: Přítomnost Krista rozněcuje naději

Tiskové středisko Svatého stolce zveřejnilo katechezi papeže Františka připravenou pro středeční audienci, která neproběhla kvůli jeho trvající hospitalizaci. Svatý otec v ní povzbuzuje věřící, aby se po vzoru biblického Simeona a Anny snažili vnímat nenápadnou Boží přítomnost v tom, co je nepatrné, a čerpat z ní duchovní útěchu.

Papežská katecheze je součástí série úvah o Ježíšově dětství a odkazuje na biblickou scénu obětování Pána Ježíše v jeruzalémském chrámu. Svatý otec s odkazem na biblické příklady poukazuje na rodiče, kteří obětovali své děti Bohu: Marii a Josefa a ve Starém zákoně Annu, matku Samuelovu. Papež vyzdvihuje jejich zbožnost a skutečnost, že „žili nasloucháním Pánovu slovu“, což se promítlo i do předávání víry svým dětem.

„Maria a Josef se neomezují na to, aby Ježíše implantovali do dějin rodiny, národa, smlouvy s Bohem. Starají se o jeho péči a růst, uvádějí ho do atmosféry víry a bohoslužby. A sami postupně rostou k pochopení povolání, které je daleko přesahuje,“ píše Svatý otec. S poukazem na postavu Simeona papež zdůrazňuje, že díky vnuknutí Ducha Svatého rozpoznal v malém Ježíši Boha, a když ho vzal do náruče, našel „útěchu a plnost svého bytí“. Papež zdůrazňuje, že Simeon si tuto zkušenost nenechává pro sebe, ale dělí se o ni s ostatními. „Je svědkem víry, kterou přijímá jako dar a předává ji druhým; je svědkem naděje, která nezklame; je svědkem Boží lásky, která naplňuje lidské srdce radostí a pokojem“.

S odkazem na slova Simeonova kantika, zaznamenaná v úryvku evangelia o obětování Ježíše v chrámu, František zdůrazňuje, že setkání s Ježíšem bylo pro starého Simeona duchovní útěchou. Díky němu „starý Simeon neviděl smrt jako konec, ale jako naplnění, jako plnost,“ píše papež, „těší se na ni jako na ‚sestru‘, která nezničí, ale přinese pravý život“. „V jeruzalémském chrámu se v srdcích znovu rozhořívá naděje, protože do něj vstoupil Kristus, naše naděje,“ píše Svatý otec. Povzbuzuje nás, abychom po vzoru Anny a Simeona vnímali Boží přítomnost v tom, co je malé a nenápadné, a abychom tuto přítomnost s radostí přijímali, a tak mohli „roznítit naději v srdcích našich bratří a sester“.

Zdroj: vatican.va