Papežova návštěva zvýšila zájem a přízeň vůči malé kazašské katolické komunitě

„Bylo fascinující vidět, s jakým nadšením se na papežovu návštěvu připravovalo nejen několik kazašských katolíků, ale také úřady země, která má 75 % muslimského obyvatelstva,“ takto se s agenturou Fides dělí o podněty a úvahy, které pro něj a místní katolickou komunitu poznamenaly přípravu a následný průběh nedávné apoštolské cesty papeže Františka do Kazachstánu (13.-15. září), otec Leopold Kropfreiter, ředitel Papežských misijních děl (POM) v Kazachstánu.

„Setkali jsme se s velkou přízní a zájmem, mnoho Kazachů se s katolickou církví seznámilo až během příprav na tuto významnou cestu. Sama média se nejprve musela poučit, kdo jsou to vlastně katolíci, aby o nich mohla informovat,“ pokračuje otec Kropfreiter.

„Poslové míru a jednoty“ bylo motto apoštolské cesty, jejíž logo navrhla mladá katolická umělkyně Marina Mun, která vyrostla v Karagandě ve středním Kazachstánu a nyní žije v Almaty na jihu této země. Při tvorbě loga autorka použil prvky typické pro Kazachstán, jako je šanyrak, znak ve tvaru kříže, který se nachází na vrcholu tradičního kazašského obydlí, jurty. Šanyrak symbolizuje prosperitu, ale také „společný domov“. A křesťanům může jeho tvar připomínat tajemství kříže, znamení Boží vykupitelské lásky.

„Právě kříž,“ komentoval otec Leopold, „byl ústředním tématem homilie při mši svaté, kterou papež sloužil 14. září. Obrovský kříž umístěný za papežským oltářem se nyní vrátil do mé farnosti v Korněvce v severním Kazachstánu. V srpnu, asi měsíc před papežovou návštěvou, nás náš arcibiskup Tomasz Peta požádal, zda bychom mohli "zapůjčit" kříž na papežskou bohoslužbu . Nyní nám bude v naší odlehlé farnosti na severu Kazachstánu navždy připomínat papežovu návštěvu v naší zemi.“

Pozornost Kazachů vůči papeži rostla s každou další hodinou apoštolské návštěvy. V rámci papežské cesty byla požehnána obrovská ikona Panny Marie „Matky Velké stepi“ v kazašském stylu, kterou vytvořil jeden z nejznámějších místních umělců Dosbol Kasymov.

„Když dostal žádost o zhotovení této ikony,“ popisuje otec Leopold, „měl tento umělec zpočátku pochybnosti a ptal se své rodiny, co má dělat. Je muslim. Jeho příbuzní ho uklidňovali a přesvědčovali, že je správné vytvořit tuto ikonu. Název „Matka velké stepi“ odkazuje na naši společnou kulturu: step jako prostředí, kde žije mnoho různých národů. Během malby si podle svých slov uvědomil, že toto umělecké dílo vlastně v danou chvíli nevzniklo nečekaně. Měl dojem, že tento obraz byl v jeho díle vždycky přítomný. Ikona se pro něj stala shrnutím celoživotního hledání.“

„Jsem rád, že moji farníci mohli vidět papeže Františka a spolu s ním katolíky z různých místních církví: Uzbeky, Rusy a další. Vracíme se do svých domovů a farností s živým obrazem katolické církve, tedy všeobecné církve, v našich srdcích. Papežova návštěva nám umožnila širší pohled na náš život jako katolíků malé kazašské církve,“ takto komentuje papežovu návštěvu v Kazachstánu pro agenturu Fides otec Valerij Ermiš, farář katolické farnosti Narození Panny Marie v Šachtinsku v Karagandské diecézi. Tato farnost, která se nachází v oblasti, kde kdysi stával systém koncentračních táborů, byla původně zřízena pro pastoraci německých a polských deportovaných, z nichž mnozí se po pádu Berlínské zdi a zániku Sovětského svazu vrátili do své vlasti.

Otec Valerij doprovázel skupinu katolických poutníků, kteří se u příležitosti papežovy apoštolské cesty vydali z Ruska do Kazachstánu. Byl mezi nimi také verbistický řeholník Artem Treťjakov SVD z města Angarsk (jihovýchodní Sibiř), který agentuře Fides o svém setkání s papežem Františkem řekl: „Nebyl jsem nakloněn myšlence zúčastnit se této pouti, byl jsem velmi zaneprázdněn začátkem nového studijního roku, ale moji spolubratři mě přesvědčili. Přivezl jsem tedy s sebou jako dárek pro papeže modlitební knížku s podpisy verbistů z našeho regionu. Měl jsem mu ji předat prostřednictvím nějakého biskupa nebo kardinála, ale místo toho mě před papeže nečekaně přivedl dav. Políbil jsem mu ruce a začal na něj mluvit rusky, ale nerozuměl, ale když jsem mu řekla, odkud jsem, uslyšel slovo "Rossija" (Rusko), okamžitě se ke mně otočil a objal mě. Byl to pro mě velký dar vidět, že nás papež miluje.“

Také paní Ol'ga Dubjagina, katolička z Moskvy a profesorka práva, chtěla agentuře Fides sdělit, co během této návštěvy pocítila: „Odvážím si nové chápání jednoty a míru. Odjížděli jsme v kontextu velkých těžkostí, které se odrážely i v našich životech, ale modlitba nás spojovala: viděla jsem jednotu mezi námi ve skupině a jednotu se všemi poutníky, kteří přijeli z různých zemí, aby se setkali s papežem. Přijali nás velmi velkoryse, i když jsme se první noc naší cesty objevili pozdě v noci v kazašské komunitě, která nás nečekala, protože jsme měli nějaké logistické problémy. A v Nur-Sultanu, když jsme v davu lidí na náměstí čekali na papeže, k nám přistupovali řeholnice, kněží a laici, které jsme nikdy předtím neviděli, aby nás seznámili se svými přáteli a vyprávěli nám své příběhy. Jsou to lidé, které už pravděpodobně nikdy v životě neuvidím, ale vím, že jsme součástí téže církve a Ježíš nás spojuje jako velká rodina: beru si s sebou do Moskvy náměstí plné katolíků z různých zemí a vím, že patřím k této skutečnosti, která je schopna přinést mír do všech částí světa.“