Papež změnil formu nadace Populorum Progressio, ale její poslání pokračuje

Papež František v reskriptu, datovaném 16. září, nařídil zrušení nadace Populorum Progressio a zřídil stejnojmenný Fond. Nadace mění formu, zdůraznil František při páteční audienci pro její správní radu, ale zachovává své poslání tím, že zůstává charitativním dílem papeže pro chudé lidi z Latinské Ameriky a Karibiku.

S cílem „podpořit větší propojení s místními církvemi“ a zefektivnit integrální rozvojové programy v nejzanedbanějších a nejchudších komunitách původních obyvatel Latinské Ameriky a Afroameričanů, papež František svým reskriptem zveřejněným v L´Osservatore Romano a v oficiální sbírce dokumentů Acta Apostolicae Sedis  nařídil zrušení nadace Populorum Progressio působící v rámci Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji a zřízení stejnojmenného fondu, který svěřil CELAM, Radě latinskoamerických biskupských konferencí. Své pohnutky vysvětlil papež ve svém projevu před členy správní rady nadace, s níž se setkal při páteční audienci.

„S přáním, aby pomoc na rozvoj projektů zůstala výrazem papežské lásky, ale neměla své centrum v římské kurii, a také v linii zjednodušení, jsem pověřil CELAM, aby nám pomohl při analýze projektů a jejich realizaci. Dikasterium pro službu integrálnímu lidskému rozvoji si ponechá odpovědnost za správu fondu, která bude spojena se službou tomuto poslání“, vysvětlil František. 

Populorum progressio: vývoj nadace v dějinách

František učinil své rozhodnutí  v souladu s odstavcem 1 kánonu 120 Kodexu kanonického práva, upřesňuje reskript, při audienci udělené 7. září prefektovi dikasteria kard. Czernému, kterému svěřil úkol vydat příslušné předpisy nového fondu. Formu nadace určil Pavel VI. v roce 1969, při druhém výročí encykliky Populorum progressio, na pomoc chudým rolníkům a na podporu agrární reformy, sociální spravedlnosti a míru v Latinské Americe podle pokynů biskupů tohoto kontinentu. V roce 1992 Jan Pavel II. uvažoval o nadaci jako o „gestu lásky církve v solidaritě s těmi, kteří jsou zanedbáváni a nejvíce potřebují ochranu, jako jsou domorodé obyvatelstvo, mestici a Afroameričané“. Po třiceti letech je Františkova volba součástí reformy římské kurie, která „našla své vyjádření v Praedicate Evangelium“ a přináší „řadu nezbytných změn“, dodal papež.

Fond se stejným posláním a charitativním papežským dílem

František vyjádřil vděčnost těm, kteří v uplynulých třiceti letech pracovali pro nadaci Populorum Progressio, „která nyní mění svou podobu“, a zdůraznil, že nový fond „si zachovává své poslání a zůstává dílem papežské charity“. Zdůraznil, že „mnoho rodin v Latinské Americe a Karibiku přežívá v nelidských podmínkách“ a že závěrečný dokument z Aparecidy hovoří o vyřazovaných lidech, kteří „nejsou jen 'vykořisťovaní', ale 'nadpočetní', 'odpad'“. Připomněl dále, že synoda o Amazonii upozornila na „realitu vyloučení, v níž žijí domorodé komunity a komunity afrického původu“. V návaznosti na encykliku Fratelli tutti papež dodal, že „tváří v tvář různým současným způsobům vyřazování nebo ignorování druhých“ je třeba „reagovat novým snem o bratrství a společenském přátelství, které se neomezuje na pouhá slova“.

„Na synodální cestě musíme růst jako samaritánská církev, která utěšuje, začleňuje a dotýká se ran trpícího Kristova těla v lidech. Kristus se chce ztotožnit s těmi nejchudšími a nejodstrčenějšími a nabídnout nám v nich svou milosrdnou přítomnost“, vyzdvihl papež.

Aktivní zapojení chudých

Papež v závěru poukázal, že chudí musí být zapojeni do projektů, které se jich týkají: „Chudí nesmí být vnímáni jako příjemci charitativní práce. Musí se aktivně podílet na rozlišování nejnaléhavějších potřeb“.