Papež zaslal poselství k výročí poutí do Lurd

Papež zaslal poselství francouzské církvi, která na svátek Nanebevzetí Panny Marie oslavila 150 let národních poutí do mariánské svatyně v Lurdech: Svět potřebuje ochranu Panny Marie tváří v tvář současným obavám a výzvám.

Grotta v Massabielle, epicentrum míru pro svět, který bojuje svou světovou válku po částech. Tak mluví srdce papeže, který zaslal poselství francouzské církvi, jež včera zakončila velkou národní pouť do Lurd, slavící 150 let od zahájení této tradice v zemi.

Je třeba se "rozhodně obrátit" k Panně Marii "tváří v tvář těžkostem, obavám a výzvám současnosti", píše František, který k nohám Ježíšovy Matky přináší drama mnoha oblastí planety, kde lidé zabíjejí a ničí. "Kéž se Královna míru," zní jeho modlitba, "přimlouvá u svého Syna, aby byl nastolen tolik vytoužený mír všude tam, kde je slyšet hluk zbraní."

Znovuobjevení lidové zbožnosti

Papež ve svém poselství připomíná, že mariánský kult ve Francii se vyvíjel od "dávných dob" s "nesčetnými - a obdivuhodnými - místy jejího uctívání", aby dosáhl vrcholu po zjeveních Bernadettě v roce 1858. Pouť a procesí do Lurd povzbudí "šíření nebo znovuobjevení projevů lidové zbožnosti", doufá František, když se obrací k biskupům a věřícím a poté rozšiřuje svůj pohled od válečných ran k dalším, které svatyně v Pyrenejích každoročně nepřetržitě přijímá, k nemocným a postiženým, nyní od něj "srdečně pozdravovaným". Jejich pouť za "útěchou" spolu s poutí těch, kdo je doprovázejí, "dává světu - potvrzuje František - výmluvné svědectví víry a lásky".

Modlitba za rodiny, lidi na okraji společnosti a uprchlíky

Papežovo vzývání Panny Marie nekončí, prosí, aby se na její přímluvu v srdcích všech znovu probudily "autentické city bratrské lásky", aby společnost rostla "v úctě k druhým, chránila jejich důstojnost a práva a aby nikdo nezůstal pozadu". Ochraně Matky Ježíšovy František stále svěřuje rodiny: "rodiče, kteří nesou každodenní tíhu zodpovědnosti; mladé lidi, tak bohaté na potenciál, ale často znepokojené svou budoucností nebo bohužel již nyní limitované mnoha omezeními; starší lidi, bohaté na zkušenosti a moudrost, ale příliš často opuštěné a zanedbávané", a nezapomíná ani na "osamělé, marginalizované, vyhnané nebo uprchlíky, všechny ty, kteří trpí". Kristus, uzavírá papež, je "neotřesitelnou nadějí", na níž musíme stavět naše životy a naše společnosti".