Papež vyzval k lidskému chování vůči migrantům a poukázal na spoluvinu úřadů při porušování jejich práv

Papež František zakončil svou cestu na Maltu setkáním se zhruba dvěma stovkami migrantů ve středisku papeže Jana XXIII., které je součástí maltského imigračního centra zvaného Hal Far, vzdáleného asi čtrnáct kilometrů od apoštolské nunciatury. „Nepohlížejte na lidi jako na čísla. Pomysleme na to, kdyby na oněch člunech byly naše děti“, vyzval. Papež vyslechl dvě svědectví: „Připomínají příběhy tisíců lidí, kteří utíkají z Ukrajiny kvůli nespravedlivé a kruté válce“.

„Pane Bože... Osvoboď nás od strachu a předsudků, abychom mohli vzít na sebe jejich utrpení a společně bojovat proti nespravedlnosti, aby se tak utvářel svět, v němž bude respektována nedotknutelná důstojnost každého člověka“. Tuto modlitbu papež František pronesl před sochou Panny Marie v centru „Peace Lab Jana XXIII.“ společně s jednou rodinou migrantů a jejich čtyřmi dětmi. V této modlitbě za všechny migranty, kteří prošli ostrovem Malta, papež poukázal na porušování jejich práv, které se někdy děje „za spoluúčasti příslušných orgánů“. Poté zapálil bílou svíci, symbol víry a naděje, ale také plamene, který je třeba znovu zažehnout v duši Evropy sužované bratrovražedným rozdělením.

Lidé, nikoli čísla

V lidskosti „je budoucnost lidské rodiny v globalizovaném světě“, řekl papež ve své poslední promluvě na maltské půdě. Konkrétní podoby nabývá, když na lidi pohlížíme nikoli jako „na čísla, nýbrž jako na to, čím skutečně jsou, tedy jako na tváře, příběhy, muže a ženy, bratry a sestry. A když vidíme v televizi nebo na nějaké fotografii člun na moři, pomysleme si, že na místo oněch lidí jsem tam mohl být já, můj syn, moje žena nebo moje děti“, dodal.

Ztroskotání civilizace

Papež připomněl včerejší ztroskotání lodi u libyjských břehů, při němž se zachránili pouze čtyři migranti z devadesáti. Modlil se „za tyto naše bratry, kteří našli smrt tímto způsobem“ a varoval před jiným ztroskotáním, stejně dramatickým a nebezpečným, jímž je „ztroskotání civilizace“.

„Ztroskotání je zkušenost, kterou ve Středozemním moři v průběhu posledních let zažily tisíce mužů, žen a dětí. A bohužel pro mnohé z nich to bylo tragické. Ale je tu ještě jiné ztroskotání, které se odehrává v téže době: ztroskotání civilizace, které ohrožuje nejen uprchlíky, ale nás všechny. Jak se můžeme zachránit před ztroskotáním, které může potopit loď naší civilizace? Lidským chováním“.

Nespravedlivá a krutá válka na Ukrajině

Migrační jevy jsou znamením doby, v níž je v sázce civilizace, pokračoval František a vyzdvihl, že pro křesťany je „v sázce také věrnost evangeliu“. Hrozí zde riziko „ztroskotání civilizace“, zopakoval František varování, které již vyjádřil loni v prosinci na ostrově Lesbos, kdy svět ještě nemohl předvídat „znesvěcující válku“ na Ukrajině. „Vaše příběhy připomínají příběhy tisíců lidí, kteří byli v posledních dnech nuceni uprchnout z Ukrajiny kvůli nespravedlivé a kruté válce,“ řekl papež Danielovi a Sirimanovi, uprchlíkům z Afriky, kteří se podělili o své dramatické svědectví: „Otevřeli jste před námi své srdce a svůj život“, poděkoval jim František

Hledět do očí

Těmto dvěma mužům, ale symbolicky všem migrantům na světě, papež vyslovil svou blízkost: „Jsem vám nablízku... Jsem tu, abych viděl vaše tváře, abych se vám podíval do očí. Ode dne, kdy jsem se vydal na Lampedusu, jsem na vás nikdy nezapomněl. Stále vás nosím ve svém srdci a jste stále přítomni v mých modlitbách“. Tato slova plná něhy zaznívají v divadle pod širým nebem, které založil v roce 1971 františkán Dionýsos Mintoff a pojmenoval je po papeži Janu XXIII. Setkání se Svatým otce zahájil svým pozdravem právě stařičký otec Dionýsos.

František ve své promluvě připomněl motto apoštolské cesty: „Chovali se k nám mimořádně laskavě“ (Sk 28,2), tedy citát ze Skutků apoštolů vztahující se k tomu, jak Malťané přijali apoštola Pavla a jeho společníky, kteří na ostrově ztroskotali: „Přeji Maltě, aby se vždy chovala takto ke všem, kdo přistávají u jejích břehů, a aby pro ně byla skutečně bezpečným útočištěm“, zdůraznil František.

Porušovaná práva a nesplněné touhy

Poté se papež obrátil na Sirimana, který hovořil o „snu o svobodě a demokracii“, který doprovází cestu těch, kteří opouštějí svou zemi. Sen, který se „střetává s drsnou, často nebezpečnou realitou, která někdy bývá strašná, nelidská“, poznamenal papež. „Propůjčil si hlas volání milionů migrantů, jejichž základní práva jsou pošlapávána, bohužel někdy za spoluúčasti příslušných orgánů. Poukázal na klíčový bod: důstojnost člověka. Opakuji tvými slovy: Nejste čísla, ale lidé z masa a kostí, tváře, sny, které někdy nedojdou naplnění“, obrátil se k mladému muži.

Začít znovu od lidí

Odsud můžeme a musíme začít znovu: „od lidí a jejich důstojnosti“, vyzýval František.

„Nedejme se oklamat těmi, kdo říkají: 'Nemůžeme nic dělat', 'Jsou to problémy, které nás přesahují, musíme si hledět svého'. Nesmíme se chytit do této pasti. Odpovězme na výzvu migrantů a uprchlíků ve stylu lidskosti. Zapalme ohně bratrství, u kterých se lidé mohou zahřát, povznést se, oživit naději“.

Vytržení z kořenů

Papež František pak obrátil pozornost k současnému dění: „Možná i v tuto chvíli, zatímco jsme tady, se po moři plaví další čluny“ a vyzval k modlitbě za všechny bratry a sestry, „kteří riskují své životy na moři při hledání naděje“. Je příliš mnoho lidí, „kteří byli při hledání bezpečného místa nuceni opustit své domovy a svou půdu v Asii, Africe a Americe. Mám na mysli Rohingy“, vyznal František.

„Každý z vás má zkušenost s odchodem, s vytržením z kořenů. Je to roztržka, která zanechává stopu. Nejde jen o chvilkovou, emocionální bolest. Zanechává hlubokou ránu na cestě růstu mladého muže, mladé ženy. Je třeba čas, aby se tato rána zahojila; vyžaduje to čas a především prožitky bohaté na lidskost: setkání s přívětivými lidmi, kteří jsou vstřícní, umějí naslouchat, chápat porozumět, doprovázet; a také společný život spolu s ostatními druhy z cesty, abyste se mohli sdílet, nést břemeno společně...To pomáhá hojit rány.“

Papežův sen

Papež František se poté svěřil se svým snem, podle něhož se migranti, kteří zažili přijetí „bohaté na lidskost a bratrství“, mohou stát „animátory vstřícnosti a bratrství“.

„Jakmile se rána po této roztržce, po vykořenění, zahojí, můžete vyjevit bohatství, které v sobě nosíte, velmi cenné dědictví lidskosti, a podělit se o ně s komunitami, do kterých jste se začlenili, a v prostředí, do kterého jste zasazeni. To je ta správná cesta! Cesta bratrství a sociálního přátelství“.

Vzpomínka na Jana XXIII.

Papež proto vyzval, aby přijímací střediska pro migranty byla „místy lidskosti“, navzdory možnému „napětí a rigiditě“, a aby se posilovala „struktura sociálního přátelství a kultura setkávání, počínaje místy, jakým bylo to navštívené, která jistě nejsou dokonalá, ale jsou laboratoří míru.“ Míru, o němž papež Jan XXIII. hovoří ve své encyklice Pacem in terris, z níž papež citoval rozsáhlé výňatky: „Nechť on vymaže ze srdce lidí vše, co může mír ohrozit. Kéž všechny lidi přetvoří ve svědky pravdy, spravedlnosti a bratrské lásky. Kéž kromě toho osvítí ty, kdo vládnou národům, aby spolu s patřičným blahobytem zabezpečili svým občanům i překrásný dar míru“.

Přeložila: Jana Gruberová