Papež vyjádřil "hlubokou lítost" původním obyvatelům Kanady

Papež František při své první veřejné akci v Kanadě promluvil k zástupcům původních obyvatel z řad Prvních národů, Métisů a Inuitů, kteří se sešli v parku Maskwacis nedaleko Edmontonu. Ve svém procítěném projevu znovu prosil o odpuštění za zlo, kterého se mnozí křesťané dopustili na původních obyvatelích Kanady v systému rezidenčních škol.

Slova lítost, hanba, bolest a rozhořčení silně zazněla v prvním veřejném projevu papeže Františka na jeho kající pouti do Kanady. V pondělí v parku Maskwacis ("Medvědí kopce", v jazyce Cree), kde papež promluvil k přibližně dvěma tisícům původních obyvatel, kteří zažili rezidenční školy, náčelníkům, vůdcům, starším, strážcům vědomostí a mládeži z komunit Prvních národů, Métisů a Inuitů, zopakoval svůj hluboký pocit "bolesti a lítosti" nad utrpením způsobeným původním obyvatelům Kanady, a to konkrétně nad násilím nucené asimilace, které zažívali v systému rezidenčních škol.

Prosil Boha o odpuštění, uzdravení a smíření

Řekl, že přijel do jejich rodných zemí, aby jim osobně sdělil svůj "zármutek", "prosil Boha o odpuštění, uzdravení a smíření", vyjádřil jim svou blízkost a modlil se s nimi a za ně.

Papež připomněl setkání s delegacemi kanadských původních obyvatel, která se uskutečnila v Římě mezi 28. březnem a 1. dubnem a při nichž vyslechl jejich příběhy o životě v indiánských rezidenčních školách. Při té příležitosti dostal dva páry mokasínů na znamení utrpení, které tam domorodé děti prožívaly, a byl požádán, aby je po příjezdu do Kanady vrátil. Svatý otec poznamenal, že tyto mokasíny vypovídají o cestě "uzdravení a smíření", po které je třeba jít společně.

"Chceme jít společně, společně se modlit a společně pracovat, aby utrpení minulosti vedlo k budoucnosti spravedlnosti, uzdravení a smíření."

Je třeba vzpomínat

Papež František dále zdůraznil, že je důležité připomínat si tuto temnou minulost rozvratu a ničení kultur předků. Jakkoli je podle něj bolestné připomínat si "zničující zkušenosti", které se odehrály v rezidenčních školách, je nezbytné, protože zapomínání vede k lhostejnosti, a také s ohledem na trvalý dopad tohoto systému na komunity původních obyvatel až do dnešních dnů.

"Vzpomínám si na příběhy, které jste vyprávěli: jak politika asimilace skončila systematickou marginalizací původních obyvatel; jak i prostřednictvím systému rezidenčních škol byly vaše jazyky a kultury očerňovány a potlačovány; jak děti trpěly fyzickým, slovním, psychickým a duchovním zneužíváním; jak byly v útlém věku odebírány ze svých domovů a jak to nesmazatelně ovlivnilo vztahy mezi rodiči a dětmi, prarodiči a vnoučaty."

Katastrofální omyl, který je neslučitelný s evangeliem

Papež František poděkoval původním obyvatelům Kanady za to, že se s ním podělili o tyto hořké vzpomínky, a zároveň řekl, že je mu hluboce líto jak "bohužel mnozí křesťané podporovali kolonizační mentalitu mocností, které utlačovaly původní obyvatelstvo". S hanbou a jednoznačně znovu prosil o odpuštění "za způsoby, jimiž mnozí členové církve a náboženských společenství spolupracovali na projektech kulturní destrukce a násilné asimilace".

"Přestože nechyběla křesťanská láska a existovalo mnoho vynikajících případů obětavosti a péče o děti," papež zdůraznil, že "celkové dopady politiky spojené s rezidenčními školami byly katastrofální", a poznamenal, že tento systém byl "katastrofálním omylem, neslučitelným s evangeliem Ježíše Krista".

Prosba o odpuštění je jen prvním krokem

Papež František nicméně uznal, že prosba o odpuštění nestačí a je pouze prvním krokem k uzdravení. Řekl, že je třeba učinit další krok "k vytvoření kultury, která bude schopna podobným situacím předcházet".

Důležitou součástí tohoto procesu "bude seriózní vyšetřování skutečností, které se odehrály v minulosti, a pomoc těm, kdo prožili pobyt v rezidenčních školách", při jejich uzdravování z traumat, která utrpěli.

Závazek vytrvat na cestě k uzdravení

Papež dále vyjádřil naději, že křesťané a občanská společnost v Kanadě "rostou ve schopnosti přijímat a respektovat identitu a zkušenosti původních obyvatel", a zároveň zopakoval závazek katolické církve v této otázce.

"Hovoříme o procesech, které musí proniknout do srdcí. Moje přítomnost zde a závazek kanadských biskupů jsou svědectvím naší vůle vytrvat na této cestě."

Papež František upřesnil, že ačkoli nemohl přijmout četná pozvání, která obdržel k návštěvě dalších částí Kanady, jeho slova během této kající cesty "jsou určena každému původnímu společenství a člověku".

Ticho a modlitba

Na závěr papež vyzval k tiché modlitbě, která "pomůže zvnitřnit bolest, neboť naše vlastní úsilí nestačí k dosažení uzdravení a smíření" a "potřebujeme Boží milost": "Kéž On vede naše kroky a umožní nám společně postupovat na naší cestě," uzavřel papež.

Promluva náčelníka Wiltona Littlechilda

Na začátku setkání papeže Františka přivítal náčelník kmene Cree Wilton Littlechild, který jménem komunit Prvních národů, Métisů a Inuitů vyjádřil hluboké uznání za "velké osobní úsilí", které vynaložil na setkání s původními obyvateli v jejich domovině. Usow-Kihew ("Zlatý orel"), jak je znám ve své komunitě Cree, je bývalým studentem místní indiánské rezidenční školy Ermineskin a byl členem Komise pro pravdu a usmíření, která v roce 2015 zveřejnila zprávu o historii a dědictví kanadského systému rezidenčních škol.

Ve svém projevu vřele uvítal, že se papež František připojil k původním obyvatelům Kanady na jejich cestě za uzdravením a usmířením, a řekl, že slova, která pronesl po setkání s delegacemi původních obyvatel v Římě a po vyslechnutí jejich příběhů, jsou "zdrojem hluboké útěchy a velkého povzbuzení".