Dlouho očekávané oznámení jména 37. pražského arcibiskupa učinil na svátek Panny Marie Fatimské Mons. Giuseppe Silvestrini, pověřený vedením nunciatury. Stalo se tak v pátek 13. května v pravé poledne v kapli Arcibiskupského paláce.
Od rána toho dne se už šířily zvěsti, že „dnes to bude“. Ke slavnostnímu vyhlášení byli svoláni zaměstnanci úřadu, členové kapitul, místní biskupové a několik hostů. Nositelé „zaručených zpráv“ v kuloárech ještě v ten den skloňovali minimálně tři jména. Přítomnost moravského metropolity a předsedy ČBK Jana Graubnera už napovídala, že tu není jenom kvůli mimořádnosti dané chvíle.
Tušení, že by to mohl být právě olomoucký arcibiskup, stvrdil pak Mons. Silvestrini slovy: „Mám tu čest vás jménem Svatého otce informovat, že papež František přijal zřeknutí se úřadu arcibiskupa pražského ze strany pana kardinála Dominika Duky. Svatý otec je mu hluboce vděčný za vše, co pro církev v této zemi po tak dlouhé období svého episkopátu vykonal. Zároveň vám s radostí oznamuji, že papež František povolal na pražský arcibiskupský stolec Mons. Jana Graubnera, dosud metropolitu moravského a arcibiskupa olomouckého.“
Bylo to velké překvapení nejen pro zaměstnance obou arcibiskupství, pražského i olomouckého. Když později oba arcibiskupové předstoupili před novináře, ujal se slova kardinál Dominik Duka, který zdůraznil, že rozhodnutí papeže Františka považuje za velmi racionální. „Moravský katolicismus je poslem nejen věrozvěstů Cyrila a Metoděje, ale také poslem A. C. Stojana, který dokázal zvládat různá napětí. A já věřím, že i Jan Graubner je zvládne lépe, než jsem je zvládal já. Přeji naší církvi do budoucna tohoto muže, který ponese pochodeň rovnováhy,“ uvedl kardinál Duka.
Dosavadní 73letý moravský metropolita vzápětí popsal své překvapení. „Především jsem očekával, že se hledání nového pražského arcibiskupa bude řešit v Čechách, a ne na Moravě,“ řekl s úsměvem a připomněl, že je jenom o málo mladší než kardinál Dominik Duka (79), který stolec sv. Vojtěcha opouští.
Kvůli jmenování telefonoval Janu Graubnerovi z Vatikánu přímo kardinál Marc Ouellet, prefekt Kongregace pro biskupy. „Jen asi dvě hodiny před tímto rozhovorem jsem říkal svému generálnímu vikáři, že jsem zase něco zasklil a že bych se měl už hodně rychle balit na důchod,“ popisoval s nadhledem Jan Graubner. „Kardinál Ouellet mi říkal, že jde právě od Svatého otce a ten si myslí, že pražským arcibiskupem bych měl být já.“ Olomoucký arcibiskup mu namítl, že se blíží jeho kanonický věk odchodu do důchodu a že už nemá tolik sil. „Mně bylo 75 let už téměř před třemi lety,“ opáčil Mons. Ouellet a zeptal se jej, zda má nějaké větší zdravotní obtíže. „Zapomínám,“ řekl na to Jan Graubner. „To nevadí,“ zareagoval kardinál Ouellet a dal moravskému metropolitovi dva dny na rozmyšlenou, zda se ujme vedení pražské arcidiecéze.
Arcibiskup Jan Graubner se dále podělil o dva důležité momenty, které mu během několikadenního rozhodování přišly při modlitbě na mysl. „Když jsem byl před dvěma roky při covidu mezi životem a smrtí, řekl jsem si: ‚Jestli mě, Pane, odvoláš, jedinou mou nadějí je tvé milosrdenství. A jestli mě tu chceš ještě nechat, nebráním se, ale nechci pak nic pro sebe, jen to, co chceš ty.‘ Uvědomil jsem si, co jsem Pánu Bohu slíbil a jak jsem si to tímto sám sobě nalajnoval,“ popsal Jan Graubner s úsměvem.
Druhým momentem bylo letošní loučení s nunciem Charlesem D. Balvem, který nečekaně odcházel do Austrálie. „Řekl jsem mu tehdy, že obdivuji jeho ochotu a připravenost říct ‚ano‘ papeži, který ho posílá na druhou stranu zeměkoule. Mám já nyní právo říct ne?“ uvažoval Jan Graubner. Ostatně jeho biskupské heslo je už 32 let citát z Janova evangelia: „Co vám řekne, učiňte.“ Když své rozhodování pak popisoval kardinálu prefektovi, ten mu zopakoval, že papež si přeje, aby tento úkol přijal. „Odpověděl jsem mu tedy, že je-li to vůle papeže, tak říkám samozřejmě ‚ano‘,“ uvedl nový pražský arcibiskup.
Datum zveřejnění, jen o šest dní později, nebylo náhodné. „Navrhl to kardinál prefekt poté, co se mě zeptal, zda mám zájem na nějakém termínu. Na nic takového jsem nebyl připravený. Navrhl mi, že by viděl jako vhodný termín svátek Panny Marie Fatimské, na který připadá i výročí atentátu na Jana Pavla II., s nímž jsme měli dobré vztahy. Souhlasil jsem,“ prozradil arcibiskup Graubner.
Kardinál Ouellet jej pak požádal o písemné stvrzení rozhodnutí úřad přijmout a naznačil mu, že by v něm mohl setrvat tři až čtyři roky. „Budeli to méně, zlobit se nebudu. Pokud mi budou stačit síly a budou si to v Římě přát, jsem ochoten pracovat, dokud to půjde,“ reagoval nový pražský arcibiskup na následné novinářské dotazy na „přechodné řešení“.
Při slavnostním oznámení svého jmenování Jan Graubner připomněl, že volba není z jeho vůle. „Vy jste si mě nevybrali, já vás také ne,“ řekl v omluvném tónu při setkání s pracovníky arcibiskupství, ale pokračoval. „Dostali jsme společný úkol, abychom spolu prožívali a budovali společenství místní církve, kde bude možné zažívat Ježíšovu přítomnost uprostřed nás,“ vyzdvihl s tím, že jedině tehdy může církev vydávat správné svědectví o Boží přítomnosti a Božím životě. „Vím, že jsou před námi důležité projekty a starosti, kterých nebude málo. Spoléhám však na Boží pomoc a věřím, že je tady dost ochotných a dobrých lidí, kteří budou mít zájem společně pracovat na tom, co jsme dostali za úkol. A už dopředu děkuji těm, kdo tuto výzvu přijmou,“ dodal.
Jako hlavní úlohu ve své nové pozici vidí nyní péči o farní společenství. Na pastorační rozměr své služby klade důraz celou svou biskupskou službu, což potvrzuje i kardinál Dominik Duka: „Třicet let jsme v různých pozicích s arcibiskupem Janem souputníky. Stál u vzniku pastorace mládeže po pádu komunismu i u vzniku grémií, která řešila další pastorační a katechetické otázky. Známé je i jeho angažmá v Charitě i na mezinárodní úrovni.“
Jak arcibiskup Graubner přiznal, pražskou arcidiecézi zná „málo na to, aby mohl hned trousit rozumy, co je potřebné“. „Všechny moje úkoly musí být spojené se službou společenstvím, aby ta mohla prospívat a vydávat správné svědectví evangelia,“ zdůraznil a doplnil: „V tomto svém novém úřadu se budu snažit přispívat k budování dobrých vztahů. Pokoj přece neznamená jen jakýsi klid zbraní, ale pokoj v lidských srdcích, v mezilidských vztazích. A pokud se nám podaří v naší zemi a našich rodinách pro to něco udělat, můžeme si prospět. Pokud se nám to nepovede, zůstaneme sedět na sudu střelného prachu a všichni svou podrážděností, urážlivostí a útoky budeme přispívat ke zvyšování společenského napětí. Náš úkol před námi je snižovat toto napětí a budovat, co je harmonické.“
Celá řada úkolů nyní čeká Jana Graubnera i doma v Olomouci. Poměrně rychle musí připravit předání arcidiecéze jejímu dočasnému správci, který bude teprve jmenován. Podle svých slov se na to chystal i vzhledem ke svému věku, ovšem až za rok. Nyní to musí zvládnout do 2. července, kdy je v 10 hodin naplánováno jeho slavnostní uvedení do služby pražského arcibiskupa (intronizace) ve svatovítské katedrále. „Pokud se do té doby nestihnu přestěhovat do Prahy, budu bydlet na arcibiskupství s kufrem v hostinském pokoji. A pro své osobní věci a knihy si zajedu později,“ plánuje.
Opustit Olomouc, byť možná jen na pár let, pro něj podle jeho slov není snadné, protože mu přirostla k srdci a považuje ji za svůj domov. „Snažím se vzít si teď k srdci, co říkávám kněžím, když je přesouvám do jiné farnosti: ‚Kdo budoval své dílo, ten ho opouští těžko. Kdo se snažil budovat dílo Boží, tak ví, že v tom může pokračovat kdokoliv jiný a on může pokračovat kdekoliv, kam ho Pán Bůh pošle.‘ To mám před očima a chtěl bych to uskutečnit,“ uzavřel Jan Graubner.