Svatý stolec dnes zveřejnil poselství Svatého otce Františka k příštímu Světovému dni míru, který připadne na první den nového kalendářního roku. Poselství, datované osmým prosincem, na slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu, nese titul: „Nikdo se nemůže zachránit sám. Opětovně začít po Covidu-19 a vytyčit cesty vedoucí míru“.
„Pouze společně, v bratrství a solidaritě, budujeme mír, zajišťujeme spravedlnost a překonáváme nejbolestivější události. Nejúčinnější reakce na pandemii byly skutečně ty, při nichž se sociální skupiny, veřejné a soukromé instituce a mezinárodní organizace spojily, aby čelily této výzvě, a to bez ohledu na dílčí zájmy. Pouze mír, který vychází z bratrské a nezištné lásky, nám může pomoci překonat osobní, společenské a globální krize“, píše papež František v poselství a vybízí „lidi a národy, aby slovo 'společně' opět postavili do středu pozornosti“.
Papež připomíná, že „ve chvíli, kdy jsme se odvážili doufat, že to nejhorší z koronavirové pandemie je za námi, zasáhla lidstvo nová, strašlivá metla“ : „Jsme svědky nástupu další pohromy: další války, zčásti srovnatelné s Covidem-19, nicméně zapříčiněné vinou lidského rozhodnutí“, upozorňuje František a pokračuje: „Válka na Ukrajině si vyžádala nevinné oběti a šíří nejistotu nejen pro ty, kterých se přímo dotýká, ale plošně a bez rozdílu pro všechny, kteří tisíce kilometrů daleko trpí jejími vedlejšími účinky – stačí poukázat na problémy s cenami obilí a pohonných hmot. Rozhodně to není postkovidská éra, jak jsme doufali nebo očekávali.
Papež v souvislosti s touto válkou opakuje, že „spolu se všemi ostatními konflikty, které jsou roztroušeny po celém světě, představuje porážku pro celé lidstvo, nejen pro přímo zúčastněné strany. Zatímco proti Covidu-19 byla nalezena vakcína, proti válce se dosud nepodařilo najít vhodné řešení. Válečný virus je jistě obtížněji vymýtitelný než viry, které postihují lidský organismus, protože nepochází zvenčí, ale z nitra lidského srdce, zkaženého hříchem“.
Co tedy dělat?, táže se papež František v závěru poselství, aby si odpověděl: „Především nechat naše srdce proměnit mimořádnou událostí, kterou jsme prožili, to znamená dovolit Bohu, aby proměnil naše obvyklá kritéria výkladu světa a skutečnosti prostřednictvím tohoto dějinného okamžiku. Nemůžeme již myslet pouze na zachování prostoru našich osobních nebo národních zájmů, ale musíme o sobě přemýšlet ve světle společného dobra, s komunitárním smyslem, tedy jako o "my", které je otevřené vůči univerzálnímu bratrství“.
V tomto ohledu papež zdůrazňuje, že nelze „igonorovat tuto základní skutečnost: mnohé morální, sociální, politické a ekonomické krize, které prožíváme, jsou vzájemně propojené, a to, co považujeme za jednotlivé problémy, je ve skutečnosti jednou z příčin nebo důsledkem těch ostatních. Jsme tedy povoláni k tomu, abychom zodpovědně a soucitně čelili výzvám našeho světa. Musíme se znovu zabývat otázkou zajištění veřejného zdraví pro všechny; podporovat mírová opatření k ukončení konfliktů a válek; společně pečovat o náš společný domov a zavést jasná a účinná opatření k boji proti změně klimatu; bojovat proti viru nerovnosti a zajistit potraviny a důstojnou práci pro všechny. (...) Je třeba rozvíjet vhodnou politiku přijímání a integrace, zejména ve vztahu k migrantům a těm, kteří žijí v naší společnosti jako vyřazovaní. Pouze když se v těchto situacích budeme věnovat altruistické touze inspirované nekonečnou a milosrdnou Boží láskou, budeme schopni budovat nový svět a pomáhat budovat Boží království, které je královstvím lásky, spravedlnosti a míru“, čteme mimo jiné v letošním papežském poselství ke Světovému dni míru.