Papež v promluvě k novým velvyslancům potvrdil pozitivní neutralitu Svatého stolce

Papež František v sobotu 13. května zahájil bohatý program soukromých i veřejných audiencí přijetím pěti nových velvyslanců u Svatého stolce, kteří mu předali pověřovací listiny v zastoupení těchto států: Bangladéše, Gambie, Islandu, Kazachstánu a Sýrie. Zejména posledně jmenované zemi a jejímu „milovanému lidu, který se stále vzpamatovává z nedávného silného zemětřesení uprostřed pokračujícího utrpení způsobeného ozbrojeným konfliktem“, papež věnoval své myšlenky a modlitby.

František ovšem neopomněl upozornit ani na další ohniska světového napětí: Súdán, Demokratická republika Kongo, Myanmar, Libanon a Jeruzalém, která čelí střetům a nepokojům. Jak vyzdvihl, Haiti nadále prožívá vážnou sociální, hospodářskou a humanitární krizi, a navíc je zde pokračující válka na Ukrajině, která přináší nevýslovné utrpení a smrt. Kromě toho papež zmínil rostoucí nucenou migraci, dopady klimatických změn a chudobu značného počtu obyvatelstva naší planety kvůli nedostatečnému přístupu k čisté vodě, potravinám, základní zdravotní péči, vzdělání a důstojné práci. V globálním ekonomickém systému bezpochyby narůstá nerovnováha, vyvodil František a položil několik řečnických otázek:

„Kdy se poučíme z historie, že násilí, útlak a bezuzdné ambice po dobývání neslouží společnému dobru? Kdy se poučíme, že investovat do blahobytu lidí je vždy lepší než vynakládat prostředky na budování smrtících zbraní? Kdy se naučíme, že sociální, ekonomické a bezpečnostní otázky jsou vzájemně propojeny? Kdy se naučíme, že jsme jedna lidská rodina, která může skutečně prosperovat pouze tehdy, když jsou všichni její členové respektováni, je o ně postaráno a mohou přispívat svým vlastním originálním způsobem? Dokud k tomuto poznání nedospějeme, budeme i nadále zažívat to, co jsem nazval třetí světovou válkou vedenou po částech."

Ačkoli lidstvo může být spokojeno s dosaženým mimořádným technickým a vědeckým pokrokem, nemá být lhostejné k současnému stavu světa, ale naopak by se mělo snažit o to, aby z těchto úspěchů a vývoje mohli těžit všichni lidé.

„Zároveň musíme zůstat optimističtí a odhodlaně věřit, že lidská rodina může úspěšně čelit výzvám naší doby. V tomto ohledu se podívejme na službu, kterou jste, drazí velvyslanci, povoláni vykonávat. (…) Pokud mi dovolíte, rád bych se s vámi podělil o několik krátkých úvah na toto téma. Jako muž či žena dialogu, stavitel mostů, může být velvyslanec postavou naděje. Naděje v konečnou dobrotu lidstva. Naděje, že společná řeč je možná, protože všichni jsme součástí lidské rodiny. Naděje, že nikdy není vyřčeno poslední slovo, aby se konfliktu zamezilo, nebo se vyřešil mírovou cestou. Naděje, že mír není jen nesplnitelným snem."

Rozhodně to není snadný úkol, připustil Svatý otec, neboť hlas rozumu a volání po míru často bývají oslyšeny. Současná situace ve světě však jen dále podtrhuje potřebu, aby velvyslanci a jejich kolegové byli zastánci dialogu a naděje, zdůraznil.

„Svatý stolec si váží vaší důležité role, kterou prokazujete svým diplomatickým úsilím na bilaterální i multilaterální úrovni. Svatý stolec se zase v souladu se svou vlastní povahou a svým zvláštním posláním zavazuje chránit nedotknutelnou důstojnost každého člověka, podporovat společné dobro a rozvíjet lidské bratrství mezi všemi národy. Těchto snah, které nezahrnují sledování politických, obchodních nebo vojenských cílů, je dosahováno prostřednictvím uplatňování pozitivní neutrality. To zdaleka neznamená "etickou neutralitu", zejména tváří v tvář lidskému utrpení, ale dává Svatému stolci dobře definované postavení v mezinárodním společenství, které mu umožňuje lépe přispívat k řešení konfliktů a dalších otázek."