Papež v Bahrajnu: Pokoj mezi křesťany a muslimy

Emmanuel Pisani OP, ředitel Dominikánského institutu orientálních studií, vysvětlil význam papežovy cesty do Bahrajnského království ve dnech 3. až 6. listopadu 2022. Jedná se o cestu, která se koná tři roky po podpisu dokumentu o lidském bratrství s velkým imámem al-Azhar ve Spojených arabských emirátech, a je tak pokračováním tohoto dialogu.

Papež František se zúčastní mezináboženského fóra v Bahrajnském království, kde se mimo jiné setká s velkým imámem al-Azharu šejchem Ahmedem al-Tajíbem. Káhirský islamolog Emmanuel Pisani, který bude v Bahrajnu také přítomen, nám říká, proč tato významná mezináboženská setkání nemají zůstat jen u "hezkých slov". V širším smyslu vysvětluje, jak papež František navazuje na nejsilnější teologické aspekty Benediktovy konference v Regensburgu v roce 2006.

Papež František se opět setká s velkým imámem al-Azhar, tentokrát v Bahrajnu. O co podle vás při této druhé papežově cestě do oblasti Zálivu jde?

Papež František cestuje do království, kde vládnou sunnité, ale většinu obyvatelstva tvoří šíité. Náboženský kontext se tedy liší od předchozích setkání. Je docela možné, že tentokrát se papež spolu s Ahmadem al-Tajíbem setká s některými vysokými šíitskými představiteli, což by navazovalo na jeho cestu do Iráku, kde se setkal s ajatolláhem al-Sistáním. Možná je tato návštěva Bahrajnu mezikrokem k budoucímu setkání mezi ním a dvěma významnými muslimskými vůdci, jedním šíitským a jedním sunnitským. Věřím, že je to součást logiky hlubokého míru a přátelství nejen mezi křesťany a muslimy, ale také mezi různými náboženskými směry v rámci islámu.

Neriskuje papež František svými četnými schůzkami s velkým imámem al-Azharu rozhořčení dalších muslimských autorit?

Je pravda, že se papež a velký imám několikrát setkali. To je však v souladu s papežovým poselstvím: kultura setkání a přátelství se buduje prostřednictvím věrnosti a pevného zakotvení. Ani jedno z toho není v souladu s logikou "mediálního humbuku". Za druhé se domnívám, že ačkoli se papež rozhodl tento vztah prohloubit, neomezuje se na něj. Cestoval do Maroka, kde se v březnu 2019 setkal s králem Mohamedem VI., "velitelem víry". V roce 2021 navštívil v Nadžafu ajatolláha al-Sistáního, velkou šíitskou autoritu. Je tedy vidět, že dbá na to, aby neupadl do exkluzivního vztahu, a že je otevřený islámu v jeho teologické a politické rozmanitosti.

V Bahrajnu papeže přijme Rada muslimských mudrců. Jaký význam má tato organizace v muslimském světě?

Rada sdružuje vysoké hodnostáře z celého světa, včetně šíitů, jako je libanonský Sajjid Alí bin Mohamad El-Amine. Rada byla založena v roce 2014 v reakci na islamistický terorismus a jako protiváha Rady muslimských učenců, odnože Muslimského bratrstva. To se odráží i v terminologii: mudrci jsou postaveni do protikladu k učencům. To neznamená, že moudří nejsou učenci - Ahmad al-Tayyeb je učenec -, ale předpokládá se, že učenost může být zneužita politikou a sloužit násilí nebo extremismu. Naproti tomu moudrost je z definice ctnostná. Moudří lidé volí zlatou střední cestu a rádi se hlásí k toleranci, přičemž extremismus je nepřítel. Ten, kdo bojuje, je ten, kdo vylučuje.

Touto radou, jejímž předsedou je šejk Ahmad al-Tájíb, chce al-Azhar uplatňovat svůj vliv mimo Egypt a šířit svou vizi islámu. To je hlavní problém muslimské komunity, která nemá žádného "papeže", s nímž se al-Azhar potýká: Jak se může al-Azhar opět stát majákem sunnitského světa, kterým univerzita kdysi byla? Dnes al-Azhar zjevně ztratil vliv, ale není pochyb o tom, že Ahmad al-Tajíb prostřednictvím těchto šťastných iniciativ pomáhá univerzitu v sunnitském světě znovu zviditelnit a zapojit ji do ambiciózního rámce otevřenosti vůči ostatním.

Papež František v posledních letech uspořádal řadu mezináboženských setkání. Nehrozí, že budeme v Bahrajnu poslouchat stále stejné projevy a že nás nakonec omrzí?

Věřím, že setkání v Abú Zabí v roce 2019 a dokument o lidském bratrství, který z něj vzešel, jsou naprosto rozhodujícím momentem. Ještě nikdy se papež a vysoký muslimský hodnostář nesetkali, aby společně podepsali nějaký dokument. Tato deklarace je historickým zlomem a já nepatřím k těm, kteří si myslí, že jde jen o hezká slova nebo jen o prohlášení o zásadách. Jedná se o rozhodující historický okamžik, který předznamenává novou éru dialogu mezi islámem a katolicismem. V případě Bahrajnu je zřejmé, že schůzka v Abú Zabí byla rozhodující, ale ne definitivní. Dialog může jen pokračovat a prohlubovat se. Nic není definitivní. Všechno začíná znovu. Lidé si to ne vždy uvědomují a historie nám ukáže dosah toho, co se nám dnes může jevit jen jako jedna z mnoha aktualit.

Měl již dokument z Abú Zabí konkrétní dopad?

Papež František a velký imám vyzvali své komunity, aby s dokumentem pracovaly. A sám jsem viděl, že se dokumentu chopili intelektuálové na obou stranách. Tímto dokumentem se zabývala i vzdělávací centra na různých setkáních. Vznikly projekty, které vedly k vydání odborných publikací, zejména v arabsky mluvících zemích, a kolokvia a konference. Svým způsobem je tento dokument referenčním bodem pro úvahy, které mohou vést k intenzivním debatám. Chvíli to trvalo, ale vidím, že se na něj stále častěji odvolávají jak muslimští, tak křesťanští aktéři po celém světě a že se v důsledku toho částečně mění teologická perspektiva na obou stranách.

Jak například?

Otázka "pluralismu a náboženské rozmanitosti" vyvolala debaty mezi katolickými i muslimskými teology. Dokument z Abú Zabí uznává pluralismus v jeho prozřetelnostním rozměru. Je to "moudrá Boží vůle, kterou Bůh stvořil lidské bytosti". Tento vybraný výraz odkazuje na verš z Koránu: "Kdyby Bůh chtěl, učinil by z vás jedno společenství" (Korán 48:5). Nikdy předtím se církev nevyjádřila v této perspektivě na úrovni magisteria. Tento dokument tedy otevírá možnost teologické diskuse mezi katolíky a nutí k obnovenému přístupu k náboženské rozmanitosti. Stejně tak mezi muslimy pomáhá posouvat hranice. Al-Tajíb se například domnívá, že skutečným nepřítelem lidstva nejsou jiná náboženství, ale ateismus. To je podle imáma skutečný zdroj násilí. Jeho projevy v al-Azharu se ubírají tímto směrem: ateismus je nebezpečný, a proto je třeba proti němu bojovat. V tomto smyslu vyzval náboženství, aby se spojila v zápasu proti ateismu.

František se však touto logikou neřídil...

Právě že ne, a v závěrečném prohlášení dokonce vidíme, že jejich výměna vedla k tomu, že al-Azhar ustoupil, protože text nám připomíná, že součástí tohoto projektu lidského bratrství jsou i ti, kdo nejsou věřící. To je tedy několik příkladů, které ukazují, že tato společná prohlášení a setkání se neredukují na krásná slova založená na společném jmenovateli, který by byl jakýmsi minimálním konsensem. Naopak svědčí o procesu výměny, skutečného naslouchání druhému, který vede k originálním a náročným pokrokům na obou stranách.

Pozorujete, že se tento "dialog na vrcholné úrovni" promítá do života základních komunit?

Pozoruji, že existuje skutečná vůle al-Azharu tento dokument zviditelnit. Na káhirském mezinárodním knižním veletrhu v lednu 2022, který navštívily statisíce lidí, byl na stánku univerzity al-Azhar, největším ze všech, stůl věnovaný publikaci ze sympozia, které se na univerzitě konalo k tomuto dokumentu. Byla tam pamětní deska s podobiznou šejka al-Azharu a papeže Františka, kteří se na sebe přátelsky dívají. Je to známka nepopiratelné vůle nenechat to jen v péči médií. V běžném životě je však přijetí dokumentu komunitou prozatím pomalé.

Je to otázka času?

Nepochybně ano. Ale nejen to. Církev v Egyptě je koptská pravoslavná a mezi křesťany je jen nepatrná menšina katolíků. Dokument o bratrství je směrodatný pro katolíky, ale ne pro koptské pravoslavné křesťany, kteří papeže Františka neuznávají.

Jaké jsou podle vás nejdůležitější body týkající se muslimského světa po již téměř deseti letech pontifikátu papeže Františka?

Tento dokument o lidském bratrství vznikl na konci desetiletí, kdy terorismus a náboženské násilí v mnoha oblastech prolily krev tisíců lidí. Ve jménu Boha lidé kradli, křižovali a zabíjeli. Tento dokument je odpovědí katolické církve a univerzity al-Azhar na tyto temné stránky tragického začátku století. Odpověď je humanistická, ale nejen to: je také teologická, neboť argumenty extremistů byly právě tohoto druhu. Chceme-li tedy dekonstruovat náboženské násilí, musíme začít od teologie, a tedy od Boha. Samotný humanismus nestačí.

A v tomto bodě je zřejmé, že dokument o lidském bratrství a obecně působení papeže Františka v muslimském světě navazuje na pontifikát Benedikta XVI. Já bych šel ještě dál: František navazuje na nejsilnější teologické aspekty konference v Regensburgu v roce 2006, která vyvolala v muslimském světě mnoho nepřátelských reakcí. Já pak vysvětluji: Benedikt XVI. ve svém projevu, kromě úvodního odstavce, který muslimský svět popudil velmi neobratným a nevhodným citátem, prohlásil, že dialog musí začít u Boha. Šlo o to ukázat, že Bůh je neslučitelný s násilím. Přesně to říká papež František, když mluví o "autentickém islámu".

Protože podle papeže je pravostí náboženství jeho schopnost zříci se násilí v člověku ve jménu Boha. Náboženství je autentické ve všem, co ve jménu Boha přispívá k proměně lidského násilí, aby se budoval mír, porozumění a nakonec to, čemu křesťané říkají "Boží království". Z tohoto pohledu je teologický dialog nejen možný, ale i nutný. A může se jen prohloubit. Proto má toto nové fórum význam.

Dominikán Emmanuel Pisani se narodil v roce 1972 ve Francii a je islámským učencem, doktorem filozofie (Univerzita Lyon III), doktorem teologie (UCLy), držitelem kanonické licence v oboru teologie, certifikátu z islamologie (P.I.S.A.I.) a titulu DEA v oboru politických věd (IEP. Bordeaux). Přednáší na Theologicum, kde vede ISTR. Získal cenu Mohammeda Arkouna za disertační práci v oboru islámských studií. V roce 2000 vstoupil do Řádu kazatelů.