Papež u Anenského jezera: Staří lidé v našich domovech jsou pokladem a zdrojem života

Druhým úterním bodem papežova programu v kanadské provincii Alberta byla pouť k jezeru sv. Anny, vzdálenému zhruba sedmdesát kilometrů od Edmontonu. Tamní bohoslužba slova se odehrávala v prvních hodinách evropského nového dne, avšak byla věnována úterní liturgické památce svatých Jáchyma a Anny. Papež František se v homilii zamýšlel nad symbolem jezerní vody, která uzdravuje a dává život, a nad rolí prarodičů a starých lidí.

Zhruba o půlnoci našeho času se papež František z Edmontonu vydal k jezeru sv. Anny v severní části provincie Alberta, aby vykonal pouť, na niž se kanadští katolíci vydávají už od konce 19. století. Jezero, u něhož byla roku 1842 založena katolická misie, bylo již dávno předtím uctíváno původními obyvateli tohoto území jako posvátné a jeho vody považovány za zázračně uzdravující. Siouxové (Nakotové) tuto vodní plochu nazývali „Wakamme“, „Boží jezero“, kdežto v jazyce Cree byla známa jako „Jezero Ducha“.

Misionář Jean-Baptiste Thibault ji přejmenoval na jezero sv. Anny a zřídil zde stálou katolickou misii. První kostel byl postaven roku 1844 a o několik let později v celé oblasti zahájili dosud nepřerušenou službu misionáři obláti Panny Marie Neposkvrněné, kteří také v červenci roku 1889 uspořádali první pouť, jíž se tehdy účastnily čtyři stovky lidí. Dnes se jich schází několik tisíc, a to zejména ze severních států USA a z kanadských území obývaných původními národy First Nations, které ke sv. Anně chovají mimořádnou úctu.

Francouzští misionáři totiž využili jednak období vhodného k lidovému shromažďování poté, co končívalo jarní období rybolovu podél kanadských řek, a rovněž původních tradic autochtonních národů, ve kterých hrály důležitou roli moudré ženy, čímž se tyto příběhy vhodně doplňovaly s postavou sv. Anny. Ježíšova babička se tak stala ochránkyní kanadských národů a roku 1628 byla v Cap Breton postavena první kaple, která jí byla zasvěcena. Její kult se postupně šířil až k „Božímu jezeru“, přejmenovanému na „Anenské“ u příležitosti zmíněné první pouti.

Původní kostel na břehu tohoto jezera vyhořel v roce 1928 a byl obnoven roku 2009. Kromě této sakrální budovy byly na břehu jezera postaveny rovněž zpovědnice, křížová cesta a objekty sloužící jako zázemí pro poutníky. Díky tomu přitahuje jezero poutníky k modlitbě a duchovním setkáním i v jiných měsících roku, a proto je vzhledem k jeho kulturnímu a společenskému významu kanadská vláda roku 2004 vyhlásila národní historickou památkou.

Papeže Františka po jeho příjezdu na toto poutní místo přivítal farář místního kostela, který pak spolu s ním pokračoval ke břehu vodní plochy, za zvuku tradičních bubínků. Minuli přitom sochu sv. Anny a ubírali se vprostřed poutníků. Po příjezdu k jezeru se František usebral v krátké tiché modlitbě a požehnal jezerní vodu, kterou později pokropil poutníky, následujícími slovy:

Bože Stvořiteli a milující Otče,

děkujeme ti za dar stvoření,

a zvláště za vodu,

zdroj života a osvěžení,

čistoty a radosti pro všechny.

Skrze vodu nás občerstvuješ

a udržuješ naše životy,

očišťuješ nás

a podporuješ vše, co roste.

Tvůj Syn nám slíbil živou vodu,

a jako svůj první dar nám dal svého Ducha.

Ve vodě křtu

jsme ponořeni do Ježíšovy smrti

a vzkříšeni k novému životu pro tebe.

Požehnej všem,

kteří vstoupí do této vody a budou ji užívat.

Chraň je na jejich každodenní cestě k tobě,

v jejich službě druhým

a v péči o celé stvoření.

Skrze Krista, našeho Pána.

Také liturgická čtení z následné bohoslužby v poutním kostele se přidržela téže symboliky. „Viděl jsem vodu, vytékající z chrámu: všichni, k nimž se voda dostala, se uzdravili“, praví prorok Ezechiel, když líčí uzdravující působení nové Boží přítomnosti vprostřed lidu. A v novozákonní symbolice vody pokračuje sv. Jan: „Jak říká Písmo, potečou proudy vod z jeho nitra.“

Papež František se v homilii zamýšlel nad symbolem jezerní vody, která uzdravuje a dává život, a nad rolí prarodičů a starých lidí ve společnosti i při předávání víry. Jak mimo jiné řekl, starat se v domácím prostředí o starého člověka znamená uchovávat v domově poklad a zdroj života.

Překlad homilie Svatého otce připravujeme.