Papež František během zasedání Papežských akademií o sakrální architektuře připomněl důležitost symbolického jazyka v liturgii.
Symboly v liturgii církve nesmějí být opuštěny pod záminkou, že jim moderní člověk již nerozumí. Vždyť takový jazyk používal sám Bůh. Naopak je třeba vychovávat lidi, aby symbolům v liturgii rozuměli, zdůrazňuje František ve svém poselství k veřejnému zasedání papežských akademií věnovanému sakrální architektuře.
Nová sakrální architektura dnes vyvolává živé a někdy i vášnivé debaty. Všichni si totiž uvědomují důležitost místa, kde se liturgie slaví, protože by mělo podporovat modlitbu a smysl pro společenství, předeslal František v promluvě k členům Papežských akademií. Prostor, světlo, akustika, barvy, obrazy, symboly a liturgické vybavení jsou základními prvky této skutečnosti, této lidské i božské události, kterou je liturgie.
Papež připomněl svůj loni publikovaný apoštolský list Desiderio desideravi, který klade důraz na liturgickou gramotnost Božího lidu. Zdůrazňuje v něm dva aspekty, které jsou důležité rovněž pro sakrální architekturu a umění. Prvním je znovuobjevení a pochopení symbolického jazyka. František konstatuje, že se u moderního člověka vytrácí smysl pro symbolické chápání těla a stvoření. Proto se mu někdy může jevit jako nepřístupná i liturgie. To nás však neopravňuje k tomu, abychom se vzdali symbolů, protože jazyk symbolů je i jazykem Trojjediného Boha, který nás oslovil v těle Slova. Je tedy třeba obnovit schopnost symboly používat a rozumět jim.
Kde mají umělci hledat inspiraci? Papež zdůrazňuje, že sakrální umění a architektura musí vycházet ze samotné liturgie a působení Ducha svatého, nikoliv ze subjektivních představ. Je třeba vnímat, jak Duch působí v liturgii, a udržovat harmonii mezi tímto Jeho působením a slavením. Tudy vede cesta k osvobození současných uměleckých děl od subjektivismů a "kulturalismů", totiž – jak papež vysvětlil - od nekritického přejímání kulturních prvků, které se skutečnou inkulturací nemají nic společného.