V rozhovoru, který papež František poskytl italské novinářce Loreně Bianchettiové ve zvláštním velkopátečním pořadu náboženského vysílání italské státní televize („A Sua immagine“), se dotkl řady témat: války nejenom na Ukrajině, role žen, otázky uprchlíků, pandemie, světskosti v církvi. Ale mluvil také o důležitosti odpuštění a křesťanské naděje.
Jednou z nejintenzivnějších pasáží tohoto rozhovoru, který byl vysílán dnes před třetí hodinou, jsou papežova slova o mlčení. Papež se svěřil: „Jedna z věcí, které jsem se naučil, je nemluvit, když někdo trpí, musíme prosit o milost slz“. Stejně silné jsou Františkovy myšlenky o ukrajinské válce: „Svět válčí a zvolil si Kainův postup“, řekl papež.
„S ďáblem se nevede dialog, ale mluvíme s lidmi stiženými chorobnou nenávistí“, podotkl papež František v tomto ohledu. „Pán se nás vždy snaží zachránit až do konce, protože do každého člověka zasel něco dobrého“.
Papež zopakoval, že ďábel není mýtus, ale skutečnost: „Věřím v jeho existenci. Ďábel je svůdce, představuje zalíbení v hříchu a svádí ke němu. Vykořisťování je také určitým druhem války a ničí stejně jako tanky“.
Jedné papežově odpovědi předchází věta ruského spisovatele Dostojevského: Boj mezi Bohem a ďáblem je lidskému srdci vlastní. „Proto potřebujeme pokoru, pokoru, abychom Bohu řekli: Jsem hříšník, ale ty mě zachraň, pomoz mi!“, vysvětluje František.
„Jedna z věcí, které jsem se naučil“, zdůraznil papež, „je nemluvit, když někdo trpí“. Tváří v tvář papež bolesti naznačuje dvě cesty: mlčení a pláč. „Máme prosit o milost slz“.
Papež vyzdvihuje sílu ženy. „Matka je schopna doprovázet své děti až do konce. Ženy vědí, co znamená připravit život a co je to smrt. Mluví tímto jazykem“.
Uprchlíci jsou nadále rozdělováni do kategorií první a druhé třídy a podle barvy pleti. „Jsme rasisté a to je ošklivé. I Ježíš“, připomíná papež, „byl v Egyptě migrantem a uprchlíkem“.
Válka, pokračuje papež, je nestvůrná, i když nechybí snaha zbraně umlčet. „Mluví se o míru. Organizace spojených národů udělala všechno, ale nebyla úspěšná“.
Svatý otec pak listuje evangeliem a připomíná, že v Ježíšových pašijích se vyskytla žena: Pilátova manželka. „Říká svému muži: 'Nezaplétej se s tímto spravedlivým'. Pilát ji však neposlouchá. Je třeba, aby ženy bily na poplach“.
Při vzpomínce na mimořádnou chvíli modlitby 27. března 2020 na Svatopetrském náměstí papež říká: „Nevěděl jsem, že náměstí bude prázdné. Bylo to poselství od Pána, abychom dobře porozuměli osamělosti“.
„Cítil jste se někdy při výkonu své služby osamocen?“, ptá se italská novinářka. Ne, odpověděl papež. „Bůh mi byl nakloněn. Zpřítomňuje se. Byl velmi štědrý. Možná proto, že ví, že to sám nezvládnu“.
S odkazem na některé rány, které postihují i církev, papež poznamenává, že nejvíce dnes bolí duch světskosti. „Když podlehne světskému duchu, je církev poražena“.
„Zapomněli jsme plakat. Pokud mohu dát nějakou radu“, vysvětluje papež, „je to prosba o dar slz“. František se pak ptá: „Kolik lidí se před výjevy válek, jakýchkoli válek, dokázalo rozplakat?“
Ve velkopátečním rozhovoru se papež obrátil také k srdci každého člověka: „Dovol ukřižovanému Ježíši, aby se dotkl tvého srdce, povol mu, aby k tobě promluvil svým mlčením a bolestí“.
Jak odpustit všem lidem, kteří nám ublížili? Papež v odpovědi na tuto otázku zdůrazňuje, že původ odpuštění je božský: „Pokud jsem se onoho zla nedopustil právě já, je to proto, že mě Bůh zastavil ve svém milosrdenství“.
Rozhovor uzavírá papežovo přání k Velikonocům. „Přeji, abychom neztratili naději, prosili o milost pláče, ale radostných, útěšných slz“. Italská novinářka v samém závěru klade otázku, jak letos prožít velkopáteční třetí hodinu odpolední? Otázka zůstává bez odpovědi a papež několik vteřin mlčí.
(přeložila Jana Gruberová)