Papež: Strach ochromuje duši, lékem je blízkost k lidem

Papež František v rozhovoru s italským psychologem pro knihu "Strach jako dar", která vychází v italštině 25. ledna, vypráví o svých myšlenkách, obavách a pocitech během pontifikátu. Dále se zamýšlí nad tématy, jako jsou přijímání migrantů a homosexuálů, kariérismus, vzdělávání v seminářích a prevence zneužívání. Nakonec prozrazuje: "I já se někdy bojím, že udělám chybu, ale přílišný strach není křesťanský."

"Někdy se trochu bojím, když se musím rozhodnout, říkám si: 'Když to udělám, tak...?' Je to trochu jako strach z chyby, že ano! A strach mi v tomto případě pomáhá, protože mě vede k tomu, abych dobře zvážil rozhodnutí, která mám učinit, jak to udělat, a všechno ostatní. Není to strach, který by mne nějak ničil, to ne..... Je to spíše pocit, který mě nutí být ve střehu: strach je jako matka, která vás varuje". Nové aspekty papežova lidství se objevují v dlouhém rozhovoru, který František poskytl italskému psychologovi a psychoterapeutovi Salvemu Noému pro knihu Strach jako dar (Edizioni San Paolo).

Noé se s papežem setkal ve vatikánském Domě sv. Marty, kde František bydlí a kde před dveřmi jeho bytu visí nápis "Zakázáno si stěžovat", pocházející z názvu bestselleru téhož psychologa. Jak autor v úvodu vypráví, "při jednom z mnoha setkání jsem Svatému otci vyjádřil přání napsat knihu o strachu a zeptal jsem se ho, zda by mi nechtěl poskytnout svůj příspěvek. Jako obvykle jsem se setkal s kladnou odezvou, a tak jsem jednoho lednového odpoledne, vyzbrojen diktafonem, položil několik otázek, na které papež odpověděl svým obvyklým klidným a uklidňujícím hlasem. Také on mi položil několik otázek o strachu, a tak se náš dialog stal plný podnětů k přemýšlení". Kniha se zabývá myšlenkami, pocity a emocemi muže, který je od 13. března 2013 hlavou univerzální církve (počínaje počátečním strachem, který se v den konkláve změnil v "pokoj"), a rozebírá témata, která jsou církvi blízká, jako je vzdělávání v seminářích, "zvrácenost" pokrytectví, světskost a kariérismus, přijímání homosexuálů a migrantů a prevence zneužívání ze strany duchovních, případně zavedení psychologických kurzů v seminářích.

Zneužívání, psychologie a semináře

Právě v tomto posledním bodě František opakuje, stejně jako při jiných příležitostech, že "při zahájení procesu povolání je třeba komplexně zhodnotit způsob života, psychologický aspekt, mezilidské vztahy člověka, který chce vstoupit do semináře". "Je lepší ztratit povolání než riskovat s nejistým kandidátem," tvrdí. Podle papeže je návrh na zavedení psychologie do seminářů "velmi užitečný": "Vše, co se stalo, sexuální zneužívání nezletilých duchovními, dramaticky upozornilo na tento problém... Je třeba si všimnout před kněžským svěcením, zda existují sklony ke zneužívání. Může to udělat profesionál, jako jste vy, který to také studoval. Pokud nejsou tyto problémy rozpoznány, mohou mít ničivé následky."

"Seminář není útočištěm pro mnohá lidská omezení, která můžeme mít, ani útočištěm pro psychické nedostatky," uvádí dále papež František. "Má vést k formaci zralých kněží a zasvěcených osob, odborníků na lidskost a blízkost, a ne úředníků posvátna. Lidé se potřebují setkávat se svědky víry, s nimiž se mohou konfrontovat a získat podporu a kvalitní lidskou blízkost."

Přijetí lidí s homosexuální orientací a migrantů

Rozhovor se týkal také otázky homosexuálních osob: "Bůh je Otec a neodmítá žádné ze svých dětí," řekl papež. "A Boží styl je blízkost, milosrdenství a něha, nikoli odsuzování a marginalizace. Bůh se s láskou přibližuje ke každému ze svých dětí. Jeho srdce je otevřené každému. On je Otec. Láska nerozděluje, ale spojuje.

V souvislosti s tématem přijetí papež připomněl také otázku migrantů, kteří jsou podle něj často využíváni jako prostředek "k zastrašování lidí, aby si mysleli, že z nich pramení naše problémy". Naše problémy naopak "pramení z nedostatku vznešených hodnot, z neuspořádaného způsobu života v našich domovech a městech, z prázdnoty zapříčiněné absencí víry, která nás od sebe vzdaluje a neumožňuje nám bratrství".

Styl šetrný k životnímu prostředí

Ve stejném duchu papež František opakuje svou výzvu k "ekologicky šetrnému životnímu stylu, abychom chránili odkaz stvoření a životy těch, kdo obývají planetu". "Naše země je nemocná," odsuzuje, "je zneužívána a drancována." Je to důsledek "způsobu života ovládaného sobectvím a kulturou plýtvání a staví před nás alternativu: pokračovat v dosavadní cestě, nebo se vydat novou cestou". Je třeba "ekologické konverze", "změny kurzu", zdůrazňuje František, "člověk přebírá odpovědnost za závazek pečovat o společný domov".

Přílišný strach je protikřesťanský postoj

Papež František a psycholog Noé se dlouze zamýšlejí nad pojmem strach, který je ústředním tématem knihy. "Přílišný strach je postoj, který nás zraňuje, oslabuje, umenšuje, ochromuje. Člověk zotročený strachem se nehýbe, neví, co má dělat: je ustrašený, soustředěný sám na sebe a čeká, až se stane něco špatného. Strach tak vede k postoji, který ochromuje," poznamenává papež. "Přílišný strach ve skutečnosti není křesťanským postojem, ale můžeme říci, že je to postoj nesvobodné uvězněné duše, která nemá svobodu hledět dopředu, něco tvořit, konat dobro."

Pokrytectví v církvi je odporné

Pokrytectví také není křesťanské, dodává papež. "Je to strach z pravdy a církev z něj není vyňata," vysvětluje. "Pokrytec se bojí pravdy. Člověk raději předstírá, než aby byl sám sebou. Je to jako hazardovat se svou duší. Předstírání ničí odvahu říkat pravdu otevřeně, a tak se člověk snadno vyhne povinnosti říkat ji vždy, všude a navzdory všemu." "Je mnoho situací, kdy k tomu dochází: na pracovišti, kde se člověk snaží působit přátelsky vůči kolegům, zatímco konkurence ho vede k tomu, že jim dává rány zezadu; v politice není neobvyklé najít pokrytce, kteří žijí rozpolceně mezi veřejným a soukromým." Papež však zdůraznil, že "pokrytectví v církvi je obzvláště odporné. Bohužel existuje a existuje mnoho pokryteckých křesťanů a duchovních. Nikdy bychom neměli zapomínat na Pánova slova: "Vaše řeč ať je: ano, ano ‒ ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého".

Volba v konkláve

Od úvah přechází rozhovor ke vzpomínkám a vzpomínky se vracejí ke dni volby, k onomu "vstřícnému a prostému" způsobu, jakým se papež představil světu, který si "získal srdce tolika lidí". "Nečekal jsem, že budu zvolen, ale nikdy jsem neztratil klid. Přivezl jsem si jen příruční zavazadlo, protože jsem byl přesvědčen, že se na Květnou neděli vrátím do Buenos Aires. Nechal jsem tam připravenou homilii. Místo toho jsem zůstal v Římě," vysvětluje Jorge Mario Bergoglio. Vzpomíná na kardinála Claudia Hummese, na jeho doporučení nezapomínat na chudé a také na ujištění: "Neboj se, způsobil to Duch svatý", když se setkal s překvapeným výrazem nově zvoleného papeže. "Cítil jsem klid a mír, a to i při následných rozhodnutích, například když jsem si nechtěl vzít nic jiného než bílou sutanu. Dokonce i předepsané boty jsem odmítl. Boty už jsem měl a chtěl jsem být normální. Pak jsem vyšel ven a popřál dobrý večer."

Procházky římskými ulicemi

Papež František se pak znovu vyznává ze své touhy chodit po ulicích jako v Argentině, setkávat se s lidmi, mluvit s nimi a sdílet s nimi příběhy, potíže a nálady: "Musím se držet bezpečnostních protokolů. Tady se bojí, aby se mi něco nestalo. Je to další obava, v tomto případě však oprávněná. "Několikrát, hned jak jsem byl zvolen, jsem se pokusil odejít inkognito a způsobil jsem vážné problémy lidem, kteří pracují na zajištění mé bezpečnosti," prozradil papež.

Volba bydliště v Domu sv. Marty

Ohledně volby bydlet Domě sv. Marty, kde se papež stravuje ve společné jídelně a sdílí stůl s ostatními lidmi, se Noé ptá, zda toto rozhodnutí bylo ovlivněno nějakým strachem. "Ano," odpovídá papež František, "rozhodl jsem se bydlet v tomto penzionu, a nikoli v historickém papežském bytě v Apoštolském paláci, protože, jak jistě chápete, potřebuji se setkávat s lidmi, mluvit s nimi, a tady se cítím svobodnější. Tam jsem se cítil jako v nedobytné pevnosti, a to mě vyděsilo. Každý z nás musí poznat sám sebe, aby našel nejlepší řešení svých potíží. Když mě hned po zvolení odvedli do Apoštolského paláce, viděl jsem obrovskou ložnici, velkou koupelnu a trychtýřový efekt. Velké místnosti, ale malý vchod, kterým projde jen velmi málo spolupracovníků. Tak jsem si řekl: Když už nemůžu jít na procházku mimo Vatikán, aspoň chci vidět lidi. Proto jsem si vybral Dům svaté Marty. Chtěl jsem prolomit tento obyčej, podle něhož žil papež izolovaně. Tady si dávám kávu u automatu, jím v kantýně s ostatními, každý den sloužím mši a žertuji se švýcarskými gardisty. Na mém patře je vždy přítomna švýcarská stráž. Jednou jsem jednomu vojákovi nabídl malou sladkost, nechtěl ji přijmout a řekl mi, že je to rozkaz velitele. Odpověděl jsem: "Já jsem tady velitel!".

Blízkost je pravým lékem na strach

"Být blízko lidem, být schopen konfrontace, dělat věci společně, to je pravý lék proti strachu," dodává papež František. "Izolace, pocit křivdy, problémy a nenalezení pomoci mohou mnohokrát vést ke krizím, které přerostou v psychické potíže. Moje pracovní prostředí je plné lidí, kteří se cítí osamělí a strašně daleko od "domova". Osamělost je skutečným zlem naší společnosti. Všichni jsou propojeni mobilními telefony, ale odpojeni od reality.

Světskost je v církvi zvráceností

Nakonec František ujišťuje o budoucnosti: "Ježíš je vždy po našem boku". Vybízí věřící, aby "žili s láskou, aby věděli, jak se svěřit Otci". A znovu vyzývá všechny kněze, aby projevili "milosrdenství, odvahu a otevřeli dveře". "Dnes je největší zvráceností v církvi kariérismus kněží a světskost. Světáctví, které vede k marnivosti, aroganci a pýše. Světskost zabíjí, jak jsem jednou řekl, světský kněz je klerikalizovaný pohan. Věřící potřebují vidět, že jsme jako oni, že máme stejné obavy a stejnou touhu žít v Boží milosti. Přistupujte k věřícím a nevěřícím a mluvte s otevřeným srdcem. To musíme udělat všichni," podotýká František.