Papež: Sport je sociální a výchovné dobro – a takový má zůstat!

Papež František v pátečním podvečeru přijal sportovce, trenéry a představitele různých sportovních svazů, kteří se ve Vatikánu účastnili mezinárodního summitu nazvaného „Sport pro všechny – soudržný, dostupný a šitý na míru každého člověka“. Papež vyzdvihl roli sportu při utváření společenství, odbourávání předsudků a budování míru a varoval před jeho výlučně komerčním pojetím.

Sport může mít privilegovanou úlohu při utváření jednoty a kultuře setkávání, kterou chce církev podporovat ve všech oblastech. To byl jeden z motivů mezinárodního summitu „Sport pro všechny“, který proběhl ve dnech 29. a 30. září ve vatikánské nové synodní aule. Zorganizovalo jej Dikasterium pro laiky, rodinu a život ve spolupráci s Dikasteriem pro kulturu a vzdělávání a Nadací Jana Pavla II. pro sport. Této konference se mimo jiné zúčastnili Thomas Bach, předseda Mezinárodního olympijského výboru, kterého papež František v pátek dopoledne přijal při soukromé audienci, dále Andrew Parsons, předseda Mezinárodního paralympijského výboru, Filippo Grandi, Vysoký komisař OSN pro uprchlíky, mons. Melchor Sanchez de Toca z Dikasteria pro kulturu a vzdělávání, či Aloysius John, generální sekretář Caritas Internationalis.

Církev má blízko ke sportu, protože věří ve hru a sportovní aktivity jako místo, kde se lidé mohou setkávat, vytvářet hodnoty a bratrství. Proto je sport v církvi doma, zejména ve školách a oratořích nebo ve střediscích mládeže, řekl Svatý otec na úvod své promluvy.

„Když se sport provozuje tak, že se do středu pozornosti staví lidé a posiluje se potěšení ze společné hry, roste v každém pocit účasti, sdílení a cítí se být součástí skupiny. Rád připomínám sportovcům, a to i profesionálům, aby neztráceli chuť do hry, uměli sportem žít a zároveň si zachovat "amatérského" ducha. To je důležité. Rozměr hry je zásadní, zejména pro ty nejmladší: přináší radost, vytváří družnost a přátelství a zároveň je formativní. Prostřednictvím sportu lze navázat pevné a trvalé vztahy. Díky sportu se rodí společenství“.

Sport může být pro společnost symbolem jednoty, prožitkem integrace každého člověka, příkladem soudržnosti a poselstvím shody a míru, pokračoval papež František a dodal: „Dnes velmi potřebujeme pedagogiku míru, podporující mírovou kulturu, počínaje každodenními mezilidskými vztahy a konče vztahy mezi lidmi a národy. Pokud svět sportu vyjadřuje jednotu a soudržnost, může se stát mocným spojencem při budování míru.

„Rád bych se obrátil zejména na vás, sportovce, kteří jste pro mladé lidi referenčním bodem. V naší společnosti bohužel převládá kultura plýtvání, která považuje muže a ženy za produkty, které je třeba použít a poté vyhodit. Tento odpis je v naší kultuře běžný. Jako sportovci můžete s výchovnou a společenskou odpovědností bojovat proti této kultuře odpisu. Kolik lidí na okraji společnosti překonalo nebezpečí izolace a vyloučení právě díky sportu! Sport se může stát cestou k osobnímu a společenskému vykoupení, cestou k opětovnému nabytí důstojnosti!“

Je-li sport dobře organizován, přispívá k vytváření zralých a úspěšných osobností a představuje rozměr vzdělání a sociality, podotkl dále papež. Mimo tuto logiku hrozí, že podlehne byznysové mašinérii a stane se konzumní podívanou, která vytváří hvězdy, jejichž image lze využít. Sport by se však neměl ochudit o svůj výchovný a společenský přínos, naléhal František.

„Proto je naší povinností zajistit, aby byl sport přístupný všem. Musíme odstranit fyzické, sociální, kulturní a ekonomické překážky, které brání nebo ztěžují přístup ke sportu. Nestačí však, aby byl sport přístupný. Spolu s přístupností musí být zajištěno i přijetí, které pomáhá překonávat předsudky, obavy, někdy prostě nevědomost. Tato vstřícnost znamená umožnit každému, aby se prostřednictvím sportu mohl postavit na vlastní nohy, poměřit se se svými limity a maximálně využít svůj potenciál“.

Tímto způsobem se podporuje sport přizpůsobený každému člověku a každý člověk může rozvíjet svůj talent, přičemž se vychází z jeho vlastního stavu, včetně křehkosti nebo postižení. Sport se tak stává dobrodružstvím s přídechem askeze, hledáním toho, co nás zdokonaluje a nutí jít dál. U kořene tohoto hledání je napětí směrem ke kráse a plnosti života, o nichž Bůh sní pro každé své stvoření, uzavřel papež František.