Papež: Soudnictví je svobodné, když nezávisí na politických vlivech

Papež František přijal na audienci italskou Nejvyšší soudcovskou radu (Consiglio Superiore della Magistatura), do které z úřadu patří rovněž prezident italské republiky. “Až zemřeme, nikdo se nás nebude ptát, nakolik jsme byli věřící, ale zda jsme byli věrohodní,” citoval papež blahoslaveného italského soudce Rosaria Livatina. Svou promluvu věnoval různým pojetím a biblickým konotacím výměru spravedlnosti.

František přivítal prezidenta italské republiky Sergia Mattarellu, předsedu kasačního soudu a vrchního státního zástupce, kteří náleží do Nejvyšší soudcovské rady z titulu svého úřadu a další členy tohoto orgánu, z nichž dvacet volí soudci a deset dalších právníků společně  vybírají obě komory parlamentu. Italská Soudcovská rada navrhuje kandidáty ke jmenování soudcem, má nad soudci disciplinární pravomoc a přijímá jednací řády soudů.

„Lidé požadují spravedlnost a spravedlnost si žádá pravdu, důvěru, loajalitu a čistotu úmyslu. V 18. kapitole Lukášova evangelia se vypráví, že chudá vdova chodila každý den k soudci svého města a prosila ho slovy: "Zastaň se mě" (v. 3). Naslouchání nářku těch, kdo nemají hlas a trpí nespravedlností, vám i dnes pomáhá proměnit moc, kterou jste obdrželi, ve službu ve prospěch důstojnosti lidské osoby a společného dobra.”

Spravedlnost je tradičně definována jako vůle “dát každému, co mu patří”, což bylo v dějinách interpretováno různými způsoby. Podle biblické tradice je ono “co mu patří” vázáno na “uznání lidské důstojnosti za věc posvátnou a nezcizitelnou”, zdůraznil František. Každý, kdo přistupuje k reformám výměru spravedlnosti, si nejprve musí položit před svým svědomím otázku “pro koho” ji činí, “jak” a “proč”. Papež se vyslovil za kulturu restorativní justice, která se zaměřuje na obnovení zpřetrhaných vztahů a “zúrodnění země potřísněné bratrovou krví”, více než na represi.  Právě v tom je jediná “protilátka” na pomstu a zapomnění, dodal.

„Kainův násilný a nespravedlivý čin není namířen proti nepříteli nebo cizinci, ale proti lidem stejné krve. Kain nedokáže snést lásku Boha Otce k Ábelovi, bratrovi, s nímž sdílí svůj vlastní život. Jak nemyslet na naši historickou éru rozsáhlé globalizace, v níž je lidstvo stále těsněji propojeno, a přece je stále více roztříštěné v bezpočtu forem existenciálního osamocení? Jako by šlo o rozpor – propojenost a fragmentace, obojí zároveň. Ale je to naše realita: jsme propojení a roztříštění zároveň. Jádrem biblické vize je obraz bratrské identity celého lidstva, chápaného jako "lidská rodina" - rodina, v níž je vzájemné uznání za bratry úkolem, na němž je třeba pracovat společně a neustále, s vědomím, že mír je založen právě na spravedlnosti. Když narůstá napětí a rozdíly, je třeba se vrátit o krok zpět, abychom se mohli opřít o duchovní a antropologické kořeny spravedlnosti. A pak společně s ostatními postoupit o dva kroky vpřed.“

Za suché větve na stromě spravedlnosti označil papež mocenské boje, klientelismus, korupci, nedbalost a nespravedlivý výdělek. Připomněl Šalomounovu prosbu o moudrost, ve které vládce Izraele prosí o schopnost rozlišit dobro od zla. Tradice zařazuje spravedlnost mezi kardinální ctnosti, vedle moudrosti, pevnosti a mírnosti, připomněl papež a dodal:

„Biblické vyprávění neukazuje abstraktní ideu spravedlnosti, ale konkrétní zkušenost "spravedlivého" člověka. Soud nad Ježíšem je v tomto příznačný. Lid žádá odsouzení spravedlivého a osvobození zločince. Pilát se ptá: "Co tento člověk udělal špatného?", ale pak si nad ním umyje ruce. Když se mocní  spojí v zájmu sebezáchovy, odnesou to spravedliví. Věrohodné svědectví, láska ke spravedlnosti, oprávněná autorita, nezávislost na ostatních složkách moci a loajální pluralita postojů jsou protilátky, které zabrání převládnutí politických vlivů, neefektivity a nepoctivosti.“

Na závěr papež připomněl postavu blahoslaveného italského soudce Rosaria Livatina, zavražděného v pouhých 38 letech jednou ze sicilských mafií, a  italské Nejvyšší soudcovské radě dal za vzor jeho rovnováhu mezi rigorózností a koherentností na jedné straně a lidskostí na druhé. Kéž ve vás neuhasíná smysl pro spravedlnost živený solidraritou k těm, kdo jsou obětí nespravedlnosti, uzavřel František.

Přeložila: Johana Bronková