Papež sicilským duchovním: Vaše země je zemí světla a stínu, kéž vás vede koncil

František přijal sicilské duchovní na audienci u příležitosti slavnosti patronky ostrova, Panny Marie, která ukazuje Cestu, a na památku blahoslavených Dona Pina Puglisiho a Rosaria Livatina: zachovejte lidovou zbožnost, ale vychovávejte ji v souladu s růstem církevní zkušenosti.

Být protagonisty dějin, stát po boku lidí "jako opravdoví pastýři", tedy s "blízkostí, soucitem a laskavostí", protože "změna epochy, v níž žijeme, vyžaduje odvážná rozhodnutí, osvícená rozlišováním v Duchu svatém", a "Sicílie neleží mimo tuto změnu". V této souvislosti je třeba pochopit zvláštnosti Sicílie, "hlásat Boží evangelium". Úkol, který "od nás kněží a biskupů vyžaduje plnou, úplnou a výlučnou službu". Papež František adresoval toto pozvání patnácti biskupům a asi třem stovkám sicilských kněží, které dnes přijal v Klementinském sále ve Vatikánu u příležitosti slavnosti Panny Marie, která ukazuje Cestu, patronky ostrova.

Sociální situace

Papež zdůraznil, že Sicílie se v minulosti ocitla "ve středu historických cest, které si razily národy kontinentu", a přijala " cesty těchto národů, někdy dobyvatelů, někdy přistěhovalců", postupem času je "integrovala do své struktury a rozvíjela svou vlastní kulturu". Kulturu, kterou František poznal také díky filmu bratří Tavianiů "Il Kaos", natočeném na základě čtyř Pirandellových povídek. "Byl jsem ohromen tou krásou, tou kulturou, tou izolovaností v rámci kontinentu." Tím však nelze popřít existující potíže.

To neznamená, že je to šťastný ostrov, protože to, že je společenstvím na ostrově, hluboce ovlivňuje sicilskou společnost a nakonec zvýrazňuje protiklady, které v sobě nosíme. V důsledku toho jsme na Sicílii svědky chování a gest, která se vyznačují velkými ctnostmi i krutostí. Stejně tak vedle mistrovských děl mimořádné umělecké krásy vidíme výjevy umrtvující zanedbanosti. Stejně tak tváří v tvář mužům a ženám s vysokou kulturou se mnoho dětí a mladých lidí vyhýbá školní docházce a zůstává odříznuto od důstojného lidského života. Každodenní život na Sicílii získává výrazné odstíny, stejně jako intenzivní barvy oblohy a květin, polí a moře, které září silou slunečního svitu.

Mladí Sicilané

František hovořil o sociální situaci, "která se již léta nachází ve zřetelném úpadku" a projevuje se například "vylidňováním ostrova v důsledku poklesu porodnosti a masivní emigrace mladých lidí". A když žádá kněze a biskupy o "plnou, úplnou a výlučnou službu", obrací své myšlenky právě k těm nejmladším:

Mladí lidé těžko vnímají ve farnostech a církevních hnutích pomoc při hledání smyslu života a ne vždy tam vidí jasný odstup od starých, chybných a dokonce amorálních způsobů jednání, aby se rozhodně vydali cestou spravedlnosti a čestnosti. Byl jsem zarmoucen, když jsem musel držet v rukou některé spisy, které se dostaly na římské kongregace, k posouzení kněží a lidí z církve: ale jak se to stalo, že jsme se dostali na tuto cestu nespravedlnosti a nečestnosti?

Blahoslavení jako příklady blízkosti

Papež pak připomíněl, že v minulosti existovaly, stejně jako dnes, "postavy kněží a věřících, kteří plně přijímali osud lidu". Jeho myšlenky směřují zejména ke dvěma z nich:

Jak bychom mohli nevzpomenout na blahoslavené dona Pina Puglisiho a Rosaria Livatina, ale i na méně známé lidi, ženy a muže, kteří žili v každém životním stavu věrně Kristu a lidem? Jak můžeme ignorovat tichou, vytrvalou a láskyplnou práci tolika kněží uprostřed lidí, kteří jsou sklíčení nebo bez práce, uprostřed dětí nebo starých lidí, kteří jsou stále více osamělí? Proto lidé na Sicílii stále vzhlížejí ke kněžím jako k duchovním a morálním vůdcům, kteří mohou také pomoci zlepšit občanský a společenský život na ostrově, podpořit rodinu a být referenčním bodem pro dospívající mládež. Očekávání sicilského lidu vůči kněžím jsou vysoká a náročná. Nezůstávejte prosím na půli cesty.

Jednat podle Božího způsobu

Tváří v tvář změnám, každodenním těžkostem, kdy - jak František zdůrazňuje - "převládá hořkost a zklamání kvůli vzdálenosti, která dělí Sicílii od nejbohatších a nejrozvinutějších oblastí" Itálie a Evropy, jsme podle něj "my pastýři povoláni k tomu, abychom plně přijali život tohoto lidu". Svatý otec upozorňuje řeholníky na tři slova:

Blízkost, soucit a laskavost: to je Boží styl a je to také styl pastýře. Sám Hospodin říká svému lidu: "Řekni mi, který národ má své bohy tak blízko jako máš ty mně?" Blízkost, která je soucitná, odpouštějící, laskavá. Objímá, hladí.

Styl, který staví eucharistii do středu pozornosti. Papež žádá řeholníky, aby se vyvarovali kariérismu, "špatné cesty, která vás nakonec zanechá osamocené a zklamané", a připomíná to, co řekl před téměř čtyřmi lety v Palermu ve své promluvě k duchovním, řeholníkům a seminaristům:

Slova ustanovení (eucharistie, pozn. red.) nastiňují naši kněžskou identitu: připomínají nám, že kněz je člověkem daru, daru sebe sama, a to každý den, bez prázdnin a bez přestávky. Protože naše povolání, drazí kněží, není profese, ale dar; není to zaměstnání, které může sloužit i ke kariéře, ale poslání.

Synodalita a svěření Marii

Papež ve svém projevu dále ocenil záměr sicilských diecézí "uskutečňovat synodalitu", která má "jako první hodnotu jednotu":

V různých iniciativách pro regionální formaci duchovních je krásný váš záměr dělat synodální cvičení oživující kněžské bratrství a otcovství, "jít spolu" a vzájemně si vyprávět lidské a duchovní zkušenosti, pastorační iniciativy, s upřímností a přirozeností, s vděčností a úžasem nad kroky, které se dělají s pomocí Ducha. Cesta, která jistě vyžaduje otevřenost vůči Božím překvapením v našich životech a v existenciálních křižovatkách našich společenství s vědomím, že skrze pokorné a upřímné naslouchání můžeme zakusit rozlišování, které zasáhne srdce a vnitřně nás promění.

František proto zdůraznil, že je důležité "svěřit se Marii", což je předpokladem "dialogu, který utěšuje a uklidňuje každou ránu" a který může knězi ukázat "plodnost celibátu":

V tomto prostém dialogu, který se skládá z pohledů a pokorných slov jako v růženci, kněz objevuje, jak perla Mariina panenství, zcela zasvěcená Bohu, z ní činí něžnou matku všech. Tak i on, téměř nevědomky, vidí plodnost celibátu, někdy únavného, ale vzácného a bohatého ve své průzračnosti.

Liturgická reforma koncilu

V závěru své promluvy se František obrátil na biskupy a kněze a vyzval je, aby střežili lidovou zbožnost a vychovávali ji, přičemž připomněl, "co řekl svatý Pavel VI.: odvraťte se od každého pověrčivého gesta, ale vezměte si také tu podstatu, kterou v sobě má". Dále varuje před tlacháním, "morem, který ničí církev, ničí společenství, ničí sounáležitost, ničí osobnost". Pak vyzval k podpoře liturgické reformy, šedesát let po koncilu:

Na mši tam nechodím, ale viděl jsem fotky. Mluvím jasně, že? Ale milí lidé, vy stále ještě krajky, mince...: kde to jsme? Šedesát let po zasedání koncilu? Trochu aktualizace i v liturgickém umění, v liturgické módě! Ano, někdy se hodí přinést babiččiny krajky, ale někdy... Je to pocta babičce, že? (velký potlesk) (...). Je hezké vzdát hold babičce, ale lepší je oslavovat matku, svatou matku církev, a to tak, jak chce být oslavována matka církev.

(upravil pb)