Papež František ve svém projevu k účastníkům plenárního zasedání Komise episkopátů Evropské unie (Comece) vyzval k soudržnému úsilí o mírové soužití a zdůraznil, že válku nelze považovat za řešení konfliktů. Na starém kontinentu podle něj nemůže dojít k jednotě, pokud nebudou respektovány a oceňovány zvláštnosti národů a kultur.
Papež František sdílel s Komisí biskupských konferencí Evropské unie (Comece), která právě zvolila mons. Mariana Crociatu svým novým předsedou, „dva velké 'sny' otců zakladatelů Evropy“: sen o jednotě a míru. A vysvětlil, jak jim rozumět dnes.
Jednota. V tomto prvním bodě je rozhodující upřesnit, že evropská jednota nemůže být jednotou uniformní, nivelizační, ale naopak má být jednotou, která respektuje a oceňuje zvláštnosti, osobitosti národů a kultur, které ji tvoří.
František ve svém projevu připomíná „Italy De Gasperiho a Spinelliho, Francouze Monneta a Schumana, Němce Adenauera, Belgičana Spaaka, Lucemburčana Becka“, pocházející z různých národů a kultur, a objasňuje, že „bohatství Evropy spočívá ve sbližování různých myšlenkových zdrojů a historických zkušeností“, Upozorňuje ale, že „Evropa má budoucnost, pokud je skutečně unií, a neredukuje jednotlivé země s jejich charakteristickými rysy“.
Výzva spočívá právě v tomto: jednota v rozmanitosti. A to je možné, pokud existuje silná inspirace; jinak převládá aparát, převládá technokratické paradigma, které však není plodné, protože nenadchne lidi, nepřitáhne nové generace, nezapojí živé síly společnosti do budování společného projektu.
V této výzvě je úkolem církve, jak naznačuje papež, „formovat lidi, kteří vykládají znamení doby a vědí, jak interpretovat evropský projekt v dnešních dějinách“.
Pokud jde o mírové soužití, František zdůraznil, že je třeba většího závazku ze strany jednotlivých zemí.
Mír. Dnešní dějiny potřebují muže a ženy oživené snem o sjednocené Evropě ve službách míru.
Papež neopomněl připomenout, že dnes „již můžeme hovořit o třetí světové válce a že válka na Ukrajině otřásla evropským mírem“. Poznamenává, že sousední národy udělaly vše pro přijetí uprchlíků a že všechny národy Evropy se podílejí na solidaritě s ukrajinským lidem, ale že vedle této sborové odpovědi na úrovni charity by měl odpovídat, byť nikoli snadno dosažitelný a samozřejmý, soudržný závazek k míru. František to označil za velmi složitou výzvu, neboť země Evropské unie jsou „zapojeny do mnoha aliancí, zájmů, strategií, řady sil, které je obtížné spojit v jeden projekt“, který však musí odmítnout válku
Válka nemůže a nesmí být nadále považována za řešení konfliktů. Pokud země dnešní Evropy nesdílejí tento eticko-politický princip, znamená to, že se vzdálily od původního snu. Pokud jej naopak sdílejí, musí se zavázat k jeho realizaci, a to se vším úsilím a složitostí, kterou historická situace vyžaduje. Protože válka je selháním politiky a lidskosti. To musíme politikům opakovat.
I Komise biskupských konferencí Evropské unie, která je svou povahou 'mostem' mezi církvemi v Evropě a institucemi Unie, buduje vztahy, setkávání a dialog, čímž pracuje pro mír, který také vyzývá k proroctví, prozíravosti a tvořivosti, uzavřel Svatý otec. Je to staveniště, dodal, které potřebuje architekty i řemeslníky.
Na začátku audience, která se konala v Konzistorním sále Apoštolského paláce, mons. Crociata ve svém pozdravu papeži zdůraznil, jak silně Comece cítí odpovědnost „sjednotit naslouchání biskupských konferencí ve společenství s papežem a s jeho pokyny“, a dodal, že „pouze ve svědectví jednoty může církev počítat s nějakou účinností na evropské cestě poznamenané stále novými krizemi, mezi nimiž jako poslední figuruje válka na Ukrajině“. Závěrem uvedl, že mezi závazky Komise biskupských konferencí Evropské unie patří „ty, které se dotýkají sociální situace nejslabších vrstev společnosti, migrace a žádostí o azyl, integrální ekologie a tématu náboženské svobody“.