Papež František v sobotu 13. dubna přijal kardinála Marcella Semerara, prefekta Dikasteria pro blahořečení a svatořečení, a schválil dekrety, které vyzdvihují mimořádné svědectví víry čtyř osob.
První osobou je blahoslavená Elena Guerra, která bude brzy prohlášena za svatou a žila v letech 1835–1914. Narodila se ve městě Lucca v Itálii do šlechtické rodiny, která jí poskytla vzdělání založené na křesťanských hodnotách. Již ve svých dvaceti letech projevila zájem o komunitní zkušenosti a nabídla svou pomoc sdružením "Malá Mariina zahrada" a poté "Duchovní přátelství", dvěma laickým ženským skupinám, které nabízely duchovní vedení mladým ženám. Během návštěvy Říma se svým otcem se setkala s papežem Piem IX. a po návratu se rozhodla vstoupit do řeholního života. V roce 1882 založila společenství, z něhož vznikla kongregace sester sv. Zity. Její členky se zaměřovaly na kulturní a náboženskou výchovu mládeže. Poslední léta života byla poznamenána nedorozuměními s některými sestrami, které ji obviňovaly ze špatného hospodaření, a to do té míry, že se Elena, stará a nemocná, rozhodla opustit své povinnosti představené. Papež Jan XXIII. ji v roce 1959 prohlásil za blahoslavenou.
Dekrety schválené v sobotu dopoledne se týkají také příběhů dvou mužů, kteří se během španělské občanské války postavili proti křesťanské nenávisti a krutému pronásledování ze strany milicí republikánské frakce. Byli jimi diecézní kněz Gaetano Clausellas Ballvé, narozený v roce 1863, původem ze španělského Sabadellu, a laik a otec rodiny Antonio Tort Reixachs, narozený v roce 1895 nedaleko Barcelony. Oba byli zabiti v roce 1936. Prvního z nich, kaplana zařízení pro seniory, zajali 14. srpna 1936 milicionáři a následujícího dne za úsvitu ho střelili do zad. Druhý muž, laik a otec 11 dětí, byl velmi oddaný eucharistii a Panně Marii a ve svém domě poskytoval útočiště věřícím. Poté, co ozbrojenci při razii vyplenili jeho dům a znehodnotili svaté obrázky, byl mučen v klášteře předělaném na vězení a poté zastřelen v noci ze 3. na 4. prosince poblíž hřbitova Montcada. Oba dva muži budou blahoslaveni.
Dekrety schválené papežem oceňují také hrdinské ctnosti služebnice Boží Teresy Lanfranco (rozené Annunziaty Addoloraty), rodačky z městečka Gallipoli v jižní Itálii, která zemřela ve věku 69 let v roce 1989 v Římě. V roce 1937 se setkala s blahoslavenou Elisou Martinezovou, která v té době založila institut řeholního života věnovaný farnímu apoštolátu a formaci mladých žen. Tato událost jí změnila život. Teresa vstoupila do komunity v Botrugnu v oblasti Lecce a stala se věrnou spolupracovnicí zakladatelky. Po druhé světové válce se řeholnice spolu s noviciátem přestěhovala do generálního domu v Římě a v rámci komunity vytrvale vykonávala usmiřovací a zprostředkovatelskou činnost, zejména v 60. letech 20. století, kdy institut prožíval vážnou vnitřní krizi v důsledku vzpoury některých sester. V roce 1987 blahoslavená Elisa Martinezová ze zdravotních důvodů opustila funkci generální představené. Teresa, která byla vybrána na její místo, nabídku nepřijala a raději zůstala vikářkou nově zvolené generální představené. Kromě Panny Marie ji poutala zvláštní úcta ke svatému Josefovi, kterého považovala za světce Prozřetelnosti a jemuž se neustále svěřovala.
Zdroj: Vatican News, anglická sekce