Papež: Rodiny jsou dnes více než kdy jindy vystaveny zkouškám a zraněním

Papež František dnes přijal účastníky konference o morální teologii, kterou pořádá Papežská gregoriánská univerzita u příležitosti roku věnovaného Amoris laetitia. Rodina je místem spirituality a úkolem teologů je přijmout výzvy naší doby a analyzovat vztah mezi svědomím a dobrem. Ale v dnešní realitě, řekl papež, je rodinný život vystaven mnoha obtížím.

Jak mohou křesťanské rodiny dnes v radosti a námaze manželské, synovské a bratrské lásky svědčit o dobré zprávě evangelia Ježíše Krista? Tuto otázku položil papež František, když se obrátil na účastníky mezinárodní konference o morální teologii, která se koná na Papežské gregoriánské univerzitě a je věnována studiu a lepšímu pochopení apoštolské exhortace Amoris laetitia.

Rodina je prvním místem víry

Jednou z odpovědí na tuto otázku je podle papeže morální teologie, která může čerpat z bohaté spirituality, jež klíčí v rodině, která je jednotkou, z níž se z velké části skládá Boží lid a která je prvním místem, kde se žije víra v Ježíše Krista a vzájemná láska.

„Manželé a děti jsou v rodině povoláni ke spolupráci na prožívání Kristova tajemství, a to prostřednictvím modlitby a lásky realizované v konkrétnosti každodenního života a situací, ve vzájemné péči schopné doprovázet, aby nikdo nebyl vyřazen a opuštěn“.

Nová kreativita v morální teologii

Rodina totiž dnes hraje rozhodující roli na cestách pastoračního obrácení našich společenství a misijní proměny církve, a proto je zapotřebí nové kreativity a akademického studia na teologické úrovni, které by se zabývalo úvahami o vztahu mezi manželstvím a rodinou, mezi svátostmi, liturgickými obřady a pastorační praxí, mezi velkými antropologickými otázkami a morálními otázkami spojenými s manželskou smlouvou. Existuje zde potřeba dialogu a naslouchání Božímu lidu, abychom překonali abstraktní představu o pravdě a objevili, kolik bohatství a dobra je v rodinách na celém světě.

Potíže dnešních rodin

Papež však zdůraznil, že rodinný život je dnes zkoušen více než kdykoli předtím:

„V době velkých a rychlých změn trpí mnoho rodin nedostatkem práce, důstojného bydlení nebo půdy, kde by mohly v klidu žít. Tyto potíže se přenášejí do rodinného života a způsobují problémy ve vztazích. Existuje mnoho obtížných situací a zraněných rodin. Samotná možnost založit rodinu je dnes často obtížná a mladí lidé tak stěží vstupují do manželství a mají děti“.

Vzájemný vztah mezi reflexí a praxí

Tyto epochální změny podněcují morální teologii, aby přijala výzvy naší doby a hovořila jazykem, který je srozumitelný jejím účastníkům. Mezi teologií a pastorační činností, vyzdvihl papež, má existovat stále kolující pohyb. Pastorační praxi nelze odvodit z abstraktních teologických principů, stejně jako se teologická reflexe nemůže omezit na opakování praxe. Morální teologii navíc nelze redukovat na kazuistiku. Papež podotkl, že by to znamenalo jít zpět. Ze strachu, nedostatku vynalézavosti a odvahy by to církvi značně uškodilo. Teologové a křesťané se totiž musí vrátit ke kořenům proto, aby udělali krok vpřed a inspirovali se, nikoli aby znehodnotili křesťanské riziko, které s sebou obnáší víra a putování s Ježíšem Kristem.

Svědomí a dobro

Papež dále poznamenal, že jádrem pastoračního a teologického úsilí má být uznání neoddělitelného vztahu mezi svědomím a dobrem, navzdory životním dramatům a těžkostem.

„Evangelijní morálka má stejně daleko k moralismu, který z doslovného dodržování norem činí záruku spravedlnosti před Bohem, jako k idealismu, který ve jménu ideálního dobra odrazuje a vzdaluje od možného dobra“.

Radost z lásky

Proto je třeba opětovně promyslet kategorie morální teologie v jejich vzájemné souvislosti a pomoci rodinám znovu objevit smysl lásky. Morální teologové jsou vyzváni, aby pokračovali ve své práci s tvůrčí věrností evangeliu a živé zkušenosti věřících, aby se radost z lásky, která nachází v rodině příkladné svědectví, stala účinným znamením radosti Boha, který je milosrdenstvím, a radosti těch, kteří toto milosrdenství přijímají jako dar!, uzavřel František.

(překlad Jana Gruberová)